Rozumná míra potravinové soběstačnosti není komunistický přežitek. Je to věc strategické bezpečnosti a je to pojistka proti cenové a kvalitativní diktatuře cizích korporací.
Nějakým záhadným způsobem jsme si nechali vnutit myšlenku, že udržovat naše zemědělství na takové úrovni, aby dokázalo bez cizí pomoci dlouhodobě zabezpečit základní potravinové potřeby pro obyvatele České republiky je špatně a v konečném důsledku nás to poškodí tím, že za jídlo zaplatíme víc peněz. Bylo by asi dobré pro jistotu říci, že do této skupiny základních potravin skutečně nezahrnuji kakao, banány, či tuňákovou konzervu.
Jde o komodity, se kterými máme po léta zkušenosti a mají zde dlouholetou tradici. Je to taková záruka toho, že květák nebude stát stovku, protože do Itálie nesmí jezdit například Rumuni, a nedojdou kvasnice, protože se ve Francii rozhodli nechat si je pro sebe. Tak předně si nemyslím, že domácí výrobek znamená nutně dražší. A mám pro to velmi dobré důvody. To, co se děje našim zemědělcům, je skutečná šikana ze strany Evropské unie. A pokud by tu chtěl někdo argumentovat něčím jako je omezení konkurence na trhu, ráda bych tu skutečně silně zdůraznila, že například francouzští, němečtí nebo holandští producenti mají 4x vyšší dotace, než ti čeští. A přesto dokáží být ti čeští v mnohém i takto konkurenceschopní. Výrobní cena dovozového zboží není menší. Jen je naprosto pokřivená účelovými dotacemi pro vybrané. Další takovou fintou je fond, na který musí zemědělci přispívat na případné sanování krizí. Zatím sice tento obrovský balík peněz nikdy nikdo v žádné krizi neviděl, přesto v přepočtu na hektar, světe div se, musí platit nejvíce právě čeští zemědělci. Takže, pokud tu někdo tvrdí, že nedokážeme konkurovat cenou, já říkám, že to není pravda, a že za skutečně rovných podmínek bychom s tím neměli mít problém. Tím, že to připouštíme, tak pouze podporujeme likvidaci toho, co tu ještě funguje.
Dostalo se snad Polsko podporou domácího zemědělství zpět do komunismu? Ne, stalo se jedním z nejvýznamnějších producentů potravin v Evropě. Jeho, a mimochodem i většiny evropských zemí, potravinová soběstačnost je mnohem větší než ta naše. Je tedy opravdu špatné upřednostňovat vlastní před cizím? Je špatné nevozit mrkev přes půl zeměkoule a neničit si silnice? Protože když koupím české brambory místo španělských, logicky to znamená méně kamionů, méně zplodin, méně zničených cest a mostů. Proč toto, místo neuskutečnitelných limitů a následných pokut, není obsaženo v té slavné Green Deal? Zajímavá otázka. Myslím, že by to bylo sice o dost prospěšnější, ale zdaleka by to neznamenalo další obří balík peněz do EU fondů. Tak asi proto. Pokud už chceme šetřit životní prostředí, jděme cestou přirozených úspor. Místo toho jsme si nechali vnutit myšlenku, že zemědělství nepotřebujeme a nejlepší způsob jak využít naši půdu, je pro lány žluté řepky, jakože biopaliva. Řepky, která ji degraduje a ničí na roky dopředu. Nikde jinde v Evropě a možná ani na světě, není po jaru takhle žluto. Evropa naše zemědělce podporuje tak, že je právě řepka to jediné, co se jim tu nejvíce vyplatí pěstovat. Takže ti, co vykřikují, že naši zemědělci jsou v porovnání se zahraničními drazí, by taky měli říct proč. Jejich vina to rozhodně není.
A i co se kvality týká, máme nad domácími produkty přece mnohem větší kontrolu. Mimo jiné, na západě od nás se používá mnohonásobně vyšší množství pesticidů než u nás, zde je míra jejich užití vůči zahraničí cca čtvrtinová. A v Americe severní i jižní jsou používány vyloženě toxické prostředky, které jsou v evropském zemědělství už dávno zakázány. Kontrola těchto dovozů je v rámci EU ovšem minimální. Mimochodem krásným příkladem je také tzv. dvojí kvalita potravin. Nadnárodní koncerny se nás snaží přesvědčit, že české děti skutečně nechtějí čokoládu s kakaovým máslem, jako ty německé, ale mnohem raději si smlsnou na palmovém tuku. Jako fakt? A cena? Mnohdy vyšší než ta německá. Proč to tak je? Protože necháváme všechno na libovůli zahraničních korporací. Ty zde určují cenu i to, co budou prodávat. Se skutečnou svobodou volby to nemá nic společného.
Takže, být zcela závislý na čemkoliv, je špatně. Mluvíme o rozumné míře soběstačnosti a tu podporujme. Ale hlavně, srovnejme podmínky, a viditelně a jasně označujme skutečný původ potravin. Nenechme si nespravedlivými dotacemi ničit obory lidské činnosti, které umíme, mají tu tradici a po léta dobře živily naše lidi. Protože pardon, ale na komparativní výhody se v tomhle byznysu nehraje. A největším důkazem toho je právě štědře dotované zemědělství na západním a jižním křídle EU, na jehož financování ze společných prostředků EU jsme nuceni se podílet.
