Vážně si pořád myslíme, že hospodářská soběstačnost alespoň v těch základních věcech je komunistický přežitek? Že vždycky bude dost všeho pro všechny odevšad?
K napsání tohoto příspěvku mě přiměly hned dvě věci. Za prvé aktuální situace, kdy se celosvětově uzavírají celá města, regiony i země. A za druhé jedna nenadálá návštěva z Polska. Souvisí to víc, než by se zdálo.
To první pociťujeme všichni, od prázdných regálů v obchodech, zatím je vždycky doplnili a my jsme se tomu smáli, až po momentální uzavření škol a vybraných míst s koncentrací nad sto lidí. V Itálii už se nesmějí, protože uzavření v podstatě celé země, hlavně průmyslového severu, může vést k naprostému kolapsu už tak načaté ekonomiky. A stačila k tomu v podstatě velmi krátká doba. Naštěstí Itálie neovlivňuje naši domácí ekonomiku tak, jako třeba Německo. Uf. Je na čase si oddechnout? No moc ne. Situace se mění každým dnem a to rozhodně ne k lepšímu. Proč o tom mluvím. Protože k podobným omezením může sáhnout každá země. A začít v krizové situaci hájit svoje zájmy a svoji bezpečnost. Nedej bože, kdyby to trvalo déle, než pár dní. A my nebudeme schopni z vlastních zdrojů nahradit výpadky nejen například potravin a léků, ale i spousty dalších věcí, proudících ze zahraničí. My, myslím my, v České republice. Jakých dalších věcí? Třeba i platů lidí, kteří pracují pro globální koncerny v situaci, kdy ty budou nuceny dramaticky omezit, či pozastavit produkci vlivem situace, řekněme v Číně. Platů, které jsou uložené u zahraničních bank.
A teď k té návštěvě. Stavil se tu polský obchodní zástupce s tím, že koupili německou továrnu na výrobu dlaždic, pro zastaralou výrobu ji zavřeli a nechali si jen zavedenou značku. Všechno teď vyrábí v nových závodech, postavených po roce 1989 tzv. na zelené louce. Polských závodech. Vážně není čas se začít inspirovat? Poláci udělali za poslední roky obrovský kus práce ve vývoji a produkci vlastních výrobků. Teď začínají v prezentaci i kvalitě předbíhat Španěly i Italy, kteří na veletrzích závistivě sledují provedení jejich stánků. Karta se obrací. Prošli si obdobím "šmejdů", opovrhováním a konkurence pouze cenou. Ustáli to za podpory své vlády. My jsme ty naše závody s obrovskou tradicí ztratili. My podporujeme cizí výrobce na našem území. Naše keramičky jsou dávno rakouské a ze 2/3 zavřené. Naše kaolíny už nejsou naše. Jen se tu těží. To samé polské zemědělství, které zaznamenalo od 90. let pozoruhodný vývoj. Svědčí o tom např. zvýšení produkce hovězího, vepřového a drůbežího masa, jehož růst počítají na stovky procent. Na rozdíl od hodnot u nás, kdy se mnohdy pohybujeme v číslech výrazně záporných. Tento vývoj „zařadil“ Polsko mezi významné zemědělské státy Evropské unie. Pro dokreslení, Polsko je 6. největším producentem ovoce a zeleniny v rámci Evropské unie. První místo mu patří v exportu zahuštěné jablečné šťávy a mrazeného ovoce, druhé místo v exportu zpracovaných hub. To všechno poukazuje na to, jak se rozšiřuje „surovinová základna“ polského potravinářství.
Současné Polsko je hospodářsky vyspělou zemí a co považuji za klíčové je to, že závislost země na zahraničním obchodě je asi poloviční ve srovnání s Českou republikou. Proto v každém sektoru, v každé skupině zboží existuje velká domácí produkce a konkurence. Polská vláda a regionální samosprávy povzbuzují domácí výrobu nesčetnými programy na podporu jakosti, vyhlašují rozsáhlé stimuly v oblasti nových technologií, výzkumu a vývoje. Podpora domácí produkce je doplněna kvalitním systémem daňových výhod pro podnikatele, kteří se rozhodnou podnikat v některé ze zvláštních hospodářských zón rozesetých po celém Polsku. Ekonomiky jako ta polská tak dokáží čelit globálním krizím mnohem lépe. Dokáží nahradit z vlastních zdrojů výpadky dovozů, případně omezit určité vývozní artikly tak, aby měly dostatek pro své občany.
A já si říkám, že momentálně prohráváme na celé čáře. Můžeme se Polákům smát, ale za chvíli se oni budou se svojí soběstačností smát půlce Evropy. Proto nepodporujme různými pobídkami a úlevami cizí výrobce na našem území, nebuďme jen levnou pracovní silou, co si za český plat od německého zaměstnavatele jde koupit polské dlaždice, protože ty české už neexistují. Zkusme si znovu začít budovat a napomáhat tvořit síť malých producentů čehokoliv, co je na trhu žádané. Oni tak začali také, jen se nenechali zlákat pozlátkem rychlých výdělků a trpělivě se propracovávají ke špičce v Evropě, kterou jsme my v mnohém dobrovolně opustili.
Co tedy můžeme dělat my sami kromě volby stran a lidí, kteří chtějí podporovat domácí producenty? Tak třeba nakupovat co nejvíce od domácích výrobců a aktivně je vyhledávat i ve svém okolí, neboť právě ti přispívají nejvíce k rozvoji a nezávislosti daného regionu.
Zdroje:
https://www.naschov.cz/vyvoj-zemedelstvi-v-polsku-a-cr-od-roku-1990/
https://retailnews.cz/2017/12/06/polsky-vyvoz-potravin-roste-ne-vsak-do-ceska/
https://itradenews.cz/exportni-sance/658/polsko-narocny-obchodni-orisek-ktery-stoji-za-to-rozlousknout
