První závod - panikááá

Zítra běžím svůj první závod. Má pršet, být zima a navíc podle výsledků z minulého roku, budu nejhorší. Přesto jsem se rozhodla to nevzdat. Je to pro dobrou věc.

     Běhám dva roky a rozhodně nejsem a nikdy nebudu žádným vrcholovým běžcem. Když jsem poprvé slyšela o závodu FyzioRun na podporu nemocných Cystickou fibrózou, jsem si říkala, "pět kiláků, to nikdy nedám". Rok s rokem se sešli a já to chci zkusit. Pět kiláků uběhnu. Tak proč do toho nejít.

     Chybou bylo, že jsem viděla výsledky z minulého roku. Kdy byli všichni strašně rychlý. Je hrozné do toho závodu jít a vědět, že mi hrozí poslední místo. Samozřejmě nechci být poslední. Ale jelikož nemám s běháním na závodech žádné zkušenosti, bojím se, abych nepřepálila začátek a do cíle se nedoplazila.

    Včera jsem si byla dát poslední zkušební běh na krásné stezce kolem Berounky. Tak ráda jsem se tu kochala krajinou a řekou, tekoucí kolem. Ale teď sleduju jen stopky nebo silnici. Už běžím jen na čas a ne pro radost. A k mé nemalé smůle, zrovna tady trénují nějací profi běžci. Takže si přijdu jako na běžkách, kde mě všichni předbíhali. Hodně mě to snižuje mé běžecké sebevědomí.

    Navíc v posledních dnech se o mě pokouší nějaké nachlazení a tak se cítím slabě a trpím každý půl kilometr. Sluníčko mě hřeje přes černé tričko a podle mávajících běžců váhám, jestli vypadám jako po čtyřech infarktech a nebo jestli se mi smějí za mojí pomalost. Nepřiznávám si, že by to mohlo být protože, jsem jediná žena, která tu dneska běží.

    Zkušební běh jsem zvládla a čas je horší jen o čtyři setiny, tak to docela jde. Ale závodu se bojím snad ještě víc. Proč vůbec závodit? Nejdřív jsem to nechápala, ale teď mám takový pocit, že to není ani tak závod s ostatními jako se sebou samým. Člověk se rád překonává. Staví si do cesty nelehké překážky, aby si pak mohl vytouženého úspěchu více vážit. Ano já můžu říct, běhám. Ale nemá to pro mě takovou váhu, jako běžela jsem závod.

    Takže mi nezbývá než zatnout zuby. Dát si čaj se zázvorem. Zítra celý den jíst oříšky a banány, jako opička. A jelikož jsem se to rozhodla nevzdat, tak ať si létají hromy a blesky, já poběžím... :) Běhu zdar!