Blíží se jaro, s ním i teplé dny a letní móda. Je na čase začít hubnout. Opět Pokud patříte mezi ty, které se stále, marně a opakovaně snaží a výsledek se dostavuje sporadický - poradím vám - pořiďte si kotě! Nebo raději dvě!
Přepokládám, že si teď většina z vás klepe na čelo a ptá se jestli to myslím vážně anebo že je to nějaká recese. Ujišťuji vás, že není a myslím to naprosto vážně.
Chcete vědět, co mají do činění koťata s hubnutím?
Hodně. A uvedu hned několik důvodů, proč se s koťaty hubne.
Když nemáte čas na jídlo, hubnete!
Když vám všechno sežerou, hubnete!
Když vás sledují se zabijáckým výrazem a zvučným cvrkotem, nápadně podobným zvuku krvežíznivých mikrodinosauříků z pláže v Jurském parku, pokaždé když otevřete ledničku, hubnete!
malé dinosauříky najdete od času 1:56
Protože pracuji převážně doma (digitálně a online) koťata mám pořád tak říkajíc „všude“.
V lepším případě se mi obě snaží vměstnat na klín a odpočívat, v horším se honí kolem, tahají mě za tužky, okusují notýsky, počítají klávesy, případně honí kurzor na obrazovce - domáhají se pozornosti po většinu dne. Ve zbývajícím čase se dožadují úklidu toalet a jídla.
Času na mé jídlo tak, aby neregistrovali můj pohyb tedy opravdu moc není. Tím pádem jím méně a hubnu!
Navíc, moje porce se rapidně zmenšily!
O povinnou desátku - pro kočky. I když jsou kočičky vybíravé a i změna granulí jim způsobí zažívací problémy, což potvrzují mé vlastní zkušenosti, lidské jídlo jim chutná a to bez následků.
Nejdříve jsem se snažila jíst tajně, aby mě neviděly – nedařilo se a tak jsem raději jedla jen to, co ony nejedí – syrovou mrkev, jablko, papriku apod.
A já hubla. A byla jsem nadšená.
Zpočátku jsem byla ráda, ale musím se přiznat nahlas – být vegan není nic pro mě.
Vykoumala jsem proto postup nový.
Naplnila jsem misky kočičím jídlem těsně před tím, než jsme si dala jídlo já. Chvíli to fungovalo, bohužel, ale jen do té doby, než holky pekelné zjistily že ta „lepší vůně“ se neline z jejich misek, ale z mého talíře.
Vzápětí byl můj obložený chleba viditelně nahatý a to bez ohledu na místo, kam jsem ho položila. Větší část dobroty vyskytující se volně položeně na mém chlebu končila v kočičích žaludcích.
A já hubla, ale k tomu měla hlad a nadšená už jsem moc nebyla.
Po delším testování jejich jídelních návyků teď konečně věřím, že jsem našla řešení.
Dostanou svoje jídlo do misky v kuchyni, a když začnou jíst položím mezi ně a sebe misky další s malou porcí toho, čím jsem si obložila chleba. To se obvykle dokonale přilepí do misky a ani z mělké misky to není tak jednoduché jyzýčkem vyndat a tím pádem jim zabere chvilku času, než kousky vydolují a dorazí až k talíři mému.
Teď jsme moc zvědavá, jak dlouho se mi bude dařit je takhle oblbovat.
Hrozně rychle se učí vše, co jim přinese něco výhodného.
Dost se děsím chvíle, kdy přijdou na to, že je pro ně naprosto vyzískací, sežrat nejdříve „voňavé dobroty“ z mého talíře, protože to, co je naplněné v jejich miskách bude přede mnou v naprostém bezpečí!
Chcete víc fotek a videí? Najdete je na instagramu na účtu: @maze_and_moe
