Jak jsme (svépomocí) budovali jezírko

Určitě si říkáte že v prosinci je to ale pěkně hloupé téma, ale možná taky ne. Vybudovat jezírko není jen tak. Musíte přesně plánovat, vyměřit, objednat a nechat dovézt. Chce to nějaký ten čas se řádně na jaro připravit.

Jak postupovat správně? Otázka hodná filozofa. 
A já se vám klidně přiznám - nevím. Jediné o co se s vámi mohu podělit je - jak jsme to dělali my, bez rad, odborníků a jak se říká dle selského rozumu.

Nejdříve jsme si na zahradě našli tu správnou placku. 
No ono je to tak trochu přehnané říkat prostoru, který jsme vybrali, placka. Přikloňme se raději k termínu skoroplacka.

Dalším krokem bylo vykopat jámu.
Tak nad tím jsme dlouho přemýšleli. Chtěli jsme mít rybičky, kytičky a nevzhlednou fólii zakrytou kačírkem. Jak tedy na to. 
Postupné hrany kačírkem nezakryješ. Každá kytka potřebuje vlastní (jinou) hloubku. Rybičku zimují minimálně v 80 cm...
K tomu jsem ještě chtěli aby do našeho jezírka ústil potůček - a to ne ledajaký, ale víc jak pětimetrový, vinoucí se mezi skalkou, kterou jsem prozatím plánovala. No a tím pádem nám přibyla i starost s filtrací a čerpadlem.

Přemýšleli jsme a přemýšleli a nakonec se jako správní Pat a Mat usnesli přesně nad tímto designem.

Díra by byla. Teď přišel na řadu písek.
Pěkný říční, aby dno pěkně vyhladil a žádné případné nečistoty z hlíny nevyčuhovali.(v našem případě, skleničky, talíře, hrnky a spousta rozbité domácí výbavy domácností z přelomu 19. a 20. století. Bydlet na více jak sto let staré skládce se nám ale osvědčilo - tedy ne přímo nám, ale naše kytičky to přímo zbožňují - známí říkají, že když zasadím větev urvanou v lese před týdnem tak mi s jistotou vyroste).
Co se nám osvědčilo. - plácat písek pěkně rukavicí ručně a po dešti. Nejen, že to konečně drželo, ale připadali jsme si u toho jako takové velké malé děti na pískovišti. Jen kyblíčky nám chyběli, ale nebojte, i na ty došlo - později, když jsem sypali kamínky.

Po pár hracích dnech byla díra pěkně oblepená a konečně uplácaná - písek se nedrolil a neopadával.
Byl čas na hadrárnu.
Pardon - geotextílii.
Tu jsem si objednali spolu s fólii na internetu. Jednoho dne nám dorazil obrovský balík a my mohli konečně začít.
Zkoušeli jste někdy natáhnout něco rovného na něco důkladně křivého a oblého?
Chvíli to trvalo, ale byla u toho legrace, které ani náš pes neodolal. Zuřivě pomáhal s napínáním geotextílie až mu ta mrcha chlupatá lezla i mezi zubama.

Pomáhal i s pracema s fólii, ale do té už se mu příliš zakusovat (naštěstí) nechtělo. Lehce smrděla lepidlem, protože jsme si ji objednali slepenoupřesně na míru.
No na míru - o tom by se evidentně dalo polemizovat. Zřejmě jsme měli tak trochu velké oči a nebo se nám během budování naše vodní dílo lehce scvrklo - prostě nám dost fólie zbylo.

Věřte nebo ne, napínání fólie se ukázalo byt ještě složitější záležitostí než napínání geotextílie. Mrcha jedna neposedná, klouzala, vytahovala se a nebo pro změnu chyběla. 
Pokud se někdy pustíte do budování, připravte se na to, že pokud se dostanete do této fáze zdárně a prozatím jste to nevzdali, budete v této chvíli úpět a nadávat a potřebovat mít nervy ještě o něco pevnější.
Pozor - Ta mrcha má při zasypávání tendenci se nepřiměřené vlnit!

 A konečně nadešel čas napouštěni.
Napouštění - to není jen tak. Připravte se na to, že pokud si nenecháte přivést kačírek pěkně propraný, napustíte si pořádně velikou a špinavou louži.
My jsme měli ale naštěstí kamínky téměř jako nové.
S vodou přišel i čas na skládání kamenů, kterými jsme chtěli ozdobit jeden z břehů - mimochodem dnes jsou v něm nádherné netřesky. A v těch pod vodou se drží malé rybičky jako v jeskyních.
 

A je hotovo!
Tedy téměř, hotovo.
Potůček teče, přesně jak bylo plánováno, kamínky jsou pěkně uhlazené a voda se hřeje, abychom nasadili kytičky a rybičky.
 

Rybníček osázen.
Rybičky zabydleny.
skalka dobudována.
Teď už jenom slunce sviť, dešti prš, a všechno co se má ať se množí a jásá.
 

A co dodat na závěr?
Snad jen že rybičkám se daří - možná až moc - ročně máme stovky mladých...
Přistěhoval se ropušák a skokaňák takže nemáme nouzi ani o malé pulce dvou žabích druhů. No a to ještě nemluvím o nekonečném zástupu vážek a všech možných dlaších potvor z říše hmyzu.
A to vše prosím, v Praze!
Ha to jste nečekali co?
My také ne. Ale už se těším až se na jaře každý večer staví na večerní koupání pár zamilovaných hrdliček a v noci nás opět začne ze sna budit roztoužený ropušák.
Jen k nám prosím, nikdo nezvěte kachny - náš psík je opravdu, ale opravdu nemá rád. Občas ho dokonce podezírám, že jim závidí, že dokážou přejít rybník a mají vodu jen po břicho, zatímco on přes něj musí plavat.

Přeju hodně štěstí při samobudování. Jak je vidět, když se chce tak to jde a občas i nám, levým pražákům.