Jako pejskařka jsem zpočátku byla nadšená, že kočičky nebudu muset venčit. Rozespalé, mokré a na kost promrzlé procházky nikdy nepatřily mezi mé oblíbené činnosti. Představa tak byla: Jednou denně uklidím, co vyrobily a je hotovo
Neochotně pootevřu jedno oko a juknu na červená čísílka hlásící 2:33!
Dyť je noc!
Odstrčila jsem jeden traktor z obličeje právě ve chvíli, kdy mi snad ještě hlasitější přistál na břiše a vzápětí se mi do krku zarylo osm ostrých jehel.
Koťata!
A to říkali, že prý mají být ve dvojicích, aby se zabavila a tolik neobtěžovala páníčky – nevím, jak jinde, ale u nás baví spíš nás! Dvojnásobně.
Až vám někdo bude tvrdit, že jsou kočky chytré, věřte mu!
Jsou tak chytré!!!! Co neuměla jedna, naučila ji druhá a co neuměla druhá pochytila od první. A jak to už bývá, drahá a milovaná stvoření si vyměnila pouze to, co v nich bylo nejhorší.
Až vám někdo bude tvrdit, že je kočka čistotná, věřte mu!
Opravdu je, ale ty moje to opravdu s čistotou přehání.
A ano, přiznávám bez mučení, můžu si za to sama. Než k nám domů dorazila Moe, urputně jsme Maze chválila za použití toalety a hned jsme všechno, co vytvořila snaživě odstraňovala.
Co se stalo? Milá kočička mi začala oznamovat, že byla na záchodě, a je tedy potřeba ho uklidit. Neprodleně!
Naštěstí tenhle rituál probíhal jen v denních hodinách – od rána od 6 do večera do 11, pak padla, jak se říká za vlast, a spala.
Bohužel naučila se to i Moe a to hned první noc, kdy u nás byla! Ano „noc“!
Náš mladší andílek totiž zřejmě trpí nadměrnou hyperaktivitou. Moc toho prostě nenaspí.
I když jsme ze začátku koťata drželi přes noc v odlišných místnostech‚ s jedním „dospělým dozorem“ Moe stihla kakací rituál i tak odkoukat a implementovat.
Ne, kecám, není to tak úplně pravda – ona ho dovedla během prvních 24 hodin k dokonalosti.
Až vám někdo bude tvrdit, že kočka nepáchne, věřte mu!
Kočka totiž opravdu „nepáchne“ - ona naprosto neuvěřitelně SMRDÍ!
Maze mi první noc nepřišla oznamovat, že kakala NENE. Zřejmě i proto, že by jí samotné, po vytvoření hromádky slzely oči, ona přišla oznamovat, že se kakat chystá!
Teprve ve chvíli, když jsme vstala a mžourajíc, prohledávala kočičí toaletu a nemohla nic najít, vlezla dovnitř, vystrčila na mě ocásek zavrtěla se a za pár okamžiků jsem, zadržující dech a kašlajíc, mohla uklízet.
Úklid i přes snahu koťátka vyhrabat z tvrdé koupelnové podlahy aspoň trochu písku na zasypání, byl rychlejší než normálně. Hrozilo totiž, že se zadrženým dechem brzy omdlím.
Po týdnu, když holky konečně spaly poprvé spolu a já si naivně myslela, že budou spát a v případě potřeby se obslouží sama.
Jenže ona přišla v noci obě!
Lísaly se, vrněly a dožadovaly se mé přítomnosti v koupelně, a to opět ještě před tím, než záchodky (ano máme dva) Moe použila. Uklidila jsem a hodila hromádku do záchoda, to vše za pozorného sledování a kroužení Maze. Chystala jsem spláchnout když Maze, s potutelným výrazem v očích nakráčela do záchůdku a udělala hromádku druhou Povzdechla jsem si, znovu uklidila podestýlku a pak už se obě nadšeně sledovaly jak jejich výtvory zakroužily než zmizely v záchodě.(naštěstí máme speciální podestýlku, kterou mi, jako naprostému laikovi, doporučili v obchodě s potřebami pro kočky a já jim jsme za to opravdu vděčná).
I když už jim nic dobrého za hromádky nedávám a snažím se je tak odnaučit mi je oznamovat, nedaří se. Naopak vypadá to, že daly hlavy dohromady a synchronizovaly, do té doby nahodilé, kakání. Od první noci spolu chodí na záchod ve dvojicích, jako správný ženský!
Kočičí „hajz**ába“ se ze mě tedy stává na zavolání a to nejen přes den, ale hlavně v noci. V případě potřeby si pro mě děvčata nahatá, synchronizovaně dojdou.
Cvrlikáním, mňoukáním, vrněním, pištěním a vůbec jakýmkoliv zvukem, který vydávají, mě donutí vstát a jít za nimi. Cestou na záchod se vzorově seřadí do předpisového zástupu a udělaly frontu. Nejdříve se jedna po druhé, v malé, otevřené toaletě vyčůrají. Zahrabou, co vytvořily a pak plavně a pomalu odkráčí, mezi spoustou rozházeného, velice sypkého, ale dobře doporučeného, podsypu, do toalety velké, se stříškou, která jimi byla vybrána na „voňavé“ kopečky.
Hotové a spokojené sami se sebou si sednou na předložku a čekají, až bude uklizeno. Olizují si tlapky a sledují, jak zakleknu, přehrabu, naberu a zahodím.
Dle zmačkaně nelibého výrazu v jejich ksichtících si myslím, že ani jim ten šílenej odér, který vyrábí, moc nevoní!
Poučte se lidé drazí…
Nechvalte nikoho, za to, že dělá „bobek“!
Bude ho dělat dál a přesvědčí k tomu i ostatní! Je to přeci chválené!
*Varování platí pochopitelně i pro ty, kdo doma zvířátka nemají
Chcete víc fotek a videí? Najdete je na instagramu na účtu: @maze_and_moe
