Nádražní kvítí na kolejnici života (foto)

Ze zaměstnání chodívám pěšky. Vyčistím si hlavu od práce, dám pohyb tělu, protože zaměstnávat pouze předloktí je poněkud jednostranné a tím pádem nezdravé a hlavně neminu příležitost všimnout si mnoha krás, 

neboť se zrychlením pohybu pomocí dopravního prostředku se zároveň nezrychluje naše schopnost vnímat okolí, ba naopak, dle jevu, který popisuje teorie relativity se náš obzor zužuje.

Nečekané bývá opravdové a krása nemusí znamenat výbuch atraktivity, ale třeba jen příjemnou harmonii. Všímat si jí a prožívat jí, k tomu musíme být připraveni. Příprava je zdánlivě jednoduchá, zbavit se kolotoče každodenních myšlenek a starostí a na druhou stranu být v sobě natolik duševně pohybliví, abychom mohli duševně přijímat. Je to zvláštní spojení mezi tělem a duší. Tělesná činnost, budiž zdůrazněno smysluplná činnost tj. práce nikoli plácání se v posilovně, aktivuje duši, dostane ji do obrátek. Pak jde o to najít harmonii mezi oběma póly. Lenoch nic neprožívá, i když nemá starostí, jeho receptor nemá napájení, na druhou stranu ani člověk věčně spěchající, jeho receptor je pro změnu přeplněn mentálními šumy.

Byly doby, kdy jsem chodíval doslova meditačním krokem, byl to čas zkoumání sebe, společnosti i různých světonázorových náhledů na jsoucnost, tj. na vesmír viditelný naším okem, na vesmír viditelný pomocí zostřujících pomůcek, na vesmír viditelný pouze naším duchem, na vesmír v nás a na zákonitosti, které všechny jmenované vesmíry propojují v jedno tkanivo celku.

Pokud se člověk vydá touto cestou, má opravdu nad čím přemýšlet, dny jsou krátké a „materiálu“ spíš jen přibývá. Není však námahy, která by nepřinesla nějaké výsledky. Pokud si člověk ponechá otevřený obzor, to znamená, nepodlehne pokušení myšlenky, že toho ví už dost  a s tímto  pro něj samého těžko rozpoznatelným domýšlivým nastavením začne své názory nepřiměřeně propagovat, musí zákonitě  pro sebe učinit mnoho objevů, často takových, které mnohonásobně překonávají jeho očekávaní.

Katedrála poznání se zdá býti vystavěna jako řetěz sálů. Projdeme jedním a za spojujícími dveřmi se objeví další, netušeně větší. Jde o to jít pořád dále. Opakovaná zkušenost pak poskytne oporu myšlence, že děj objevování nikdy neskončí, a že poměr mezi množinou věcí, které člověk zná a množinou věcí, které člověk nezná, se bude dalším poznáním zvětšovat ve prospěch skrytého. Tušení gigantičnosti celku však poroste. A v tomto postoji je zakotvena jakás takás pokora, o které dnešní člověk netuší téměř nic.

Jeden by si mohl říct, tomu nepotřebuji věnovat léta, to je přece jasný, vždyť už Sokrates řekl vím, že nic nevím. Tragický omyl, naučenosti nejsou vlastní a tudíž bez života, jako většina vědomostí, které získáváme dnešním tzv. vzděláním. Cesta za poznáním musí být prožita, každý její krok, každý vnitřní údiv při ujasnění si nějaké spojitosti, každé rozechvění nad samozřejmostí, kterou jsme měli léta na očích, ale která nám nedocházela. Celý ten proces nelze urychlit nebo nějak přeskočit, teprve nějaké prožití nás uschopní přijmout a pochopit další.

A k čemu mi to bude v normálním životě? Prakticky pro všechno. Onen vesmír viditelný pouze naším duchem obsahuje síť, která propojuje všechny ostatní zmíněné vesmíry pomocí v základu velice jednoduchých zákonů v jeden dokonale logicky uspořádaný a hlavně přehledný celek, ve kterém můžeme zoomovat do jednotlivostí a zároveň neztrácet spojení s ostatním. Pro vědce v tom spočívá ochrana před fachidiotstvím, pro věřícího ochrana před obětím slepé víry, která z něj dělá neživou loutku, pro spisovatele či umělce a zároveň pro jejich konzumenty ochranu před mlhami nesmyslných fantaskních světů, které nakonec mohou přijmout za své (nemíním tím skutečný onen svět, tak jak jej velmi okrajově líčí prožitky blízkosti smrti apod.).

Pro pudového člověka zdá se, že nic… do doby než přijdou věci, které ostře zasahují do jeho života, a nad kterými nemá moc. Povrchnost politiků, bezohlednost podnikatelských subjektů, krátkozraké a tunelované pokusy o nápravu a tisíce dalších věcí mají základní příčinu v odloučení člověka od skutečného osobního živého vhledu do souvislostí a zákonitostí, od přemýšlení v dalekých horizontech. Pak člověče můžeš psát tisíce kritik, plnit tím sociální sítě a bude to k ničemu, když ty sám svým životním postojem k tomu nepřispěješ. Změnou svých návyků, postojů a cílů můžeš být tichým, ale silným zářičem v této síti lidského nevědomí. Duté hlásné trouby jsou jednou z nemocí společnosti, protože profanují a devalvují původně hluboké a čisté pojmy, takže našinec, když se později setká s něčím cenným, je znechucen již při pouhém zaslechnutí určitých tématických slov.

Člověku konzumentu, když nedostává se mu jeho zboží, bolestně to vnímá, vlastně trpí. A fyzické vlastnictví, to ze dne na den se může ztratit. Duchovní vlastnictví vám ukrást, na to nikdo nemá páky, to vezmete si sebou na věčnost. Avšak neříkám tím, že by se člověk neměl přiměřeně zaopatřit, to samo skrývá mnoho příležitostí k osobnímu vývoji. Nešvarem je, když se to stane cílem nikoli pouhým prostředkem či nutností na cestě za cíli mnohem vyššími. Když člověk stane se mučedníkem módy.

Také lidé, co dnes jsou s vámi a těší vás svou přítomností, zítra mohou být v nedohlednu a nebude síly, která by vám je vrátila. Mnoho slz pak skropí vaši skráň, když nemáte jiné kotvy. Vše přichází a odchází, pomíjí a zase vzniká, jen ten Tvůrce všehomíra je stále na svém místě a niky nebude jinde. 

Fotoaparát mobil Samsung Galaxy GT-S7560. Jemná úprava v Zoner Photo Studiu 16, základní verze zdarma.