Voyagery míří ke hvězdám

Americké sondy Voyager 1 a Voyager 2 jsou prvními sondami pocházející ze Země, které opustí Sluneční soustavu a proniknou do mezihvězdného prostoru.

Voyager 1NASA

Jako první odstartovala sonda Voyager 2 - 20. srpna 1977 (nedávno jsme si připomněli 35. výročí startu) a jako druhá opustila Zemi 5. září 1977 sonda Voyager 1. Obě sondy se vydaly na cestu, která je postupně vedla do oblasti velkých planet, díky jejichž gravitačnímu působení sondy urychlily na třetí kosmickou rychlost potřebnou k opuštění Sluneční soustavy. Už před nimi se na podobnou pouť vydaly sondy Pioneer 10 (start v roce 1972) a Pioneer 11 (start v roce 1973), ale trajektorie jejich drah byla odlišná a na nich byly urychleny méně než Voyagery, které je ještě v devadesátých letech předběhly.

Letos 13. srpna se sonda Voyager 2 zapsala do historie také tím, že získala prvenství v délce fungování kosmické sondy. Překonala tak jinou americkou sondu Pioneer 6, která se pohybuje po heliocentrické dráze a která vysílala od startu 16. prosince 1965 do 8. prosince 2000. Tehdy přijala stanice Deep Space Network její poslední rádiovou relaci; celkem sondy pracovala 12.758 dní. Šéfové mise Voyager doufají, že Voyagery tento rekord překonají o několik roků. Už v době startu se předpokládalo, že vědecká aparatura sond bude v provozu po dobu více než 40 roků a po pozdějších upřesněních se uvažuje o tom, že spojení by mohlo být udržováno až do roku 2025.

Sonda Voyager 1 po startu ze Země mířila nejdříve k Jupiteru, který byl jejím prvním vědeckým cíle. Aparatura sondy byla upravena po zkušenostech s průletem sondy Pioneer 10 kolem Jupitera a většina úprav se soustředila na radiační odolnost. Průlet kolem Jupitera nasměroval sondu Voyager 1 k Saturnu (už tehdy se sonda dostala na hyperbolickou dráhu mířící ven z naší soustavy - takto byly urychleny předchozí sondy Pioneer 10 a 11) a blízký průlet kolem Saturna nasměroval sondu Voyager 1 do mezihvězdného prostoru na sever od ekliptiky.

Voyager 2 letěl až k Saturnu po podobné dráze, ale průletová trajektorie kolem Saturnu byla volena tak, aby sonda zamířila k planetě Uran. Tady je nutné upozornit, že primárním úkolem mise byl průzkum Jupitera a Saturna a veškeré další aktivity sond jsou bonusem navíc. Voyager 2 tak jako první lidmi vyrobené těleso proletělo v blízkosti Uranu a provedlo u něho první vědecká měření z malé vzdálenosti. Uranova gravitace navedla sondu k dalšímu cíli a tím byla poslední velká planeta Neptun. Teprve průletem kolem Neptuna skončila túra sondy mezi velkými planetami a sonda od roku 1989 pokračovala v letu k hranicím Sluneční soustavy, tentokrát jižním směrem.

V listopadu 1998 prožili pracovníci sledující let sondy Voyager 2 dramatické chvíle, když museli vyvinout značné úsilí k obnovení spojení se sondou. Spojení bylo nečekaně přerušeno 12. listopadu v době, kdy byl vypojován proud do servomotoru otočné plošiny s přístroji. Teprve po 66 hodinách se podařilo spojení obnovit a přepnout vysílání na záložní aparaturu. Od roku 2007 jsou na sondě postupně vypínány vědecké přístroje a od roku 2011 se začalo s opatřeními na úsporu elektrické energie. Přesto NASA předpokládá, že spojení se sondou udrží do roku 2025.

A jak jsou sondy nyní vzdáleny od Země?Voyager 1 je ve vzdálenosti 121,401 AU (astronomických jednotek), tj. více než 18,161 miliardy km. Rádiový signál potřebuje k překonání této vzdálenosti asi 16,5 hodiny.Voyager 2 je vzdálen 98,726 AU, tj. 14,769 miliardy km; rádiový signál mezi sondou a Zemí letí přes 13,5 hodiny.Obě sondy se nacházejí v prostoru, kde hraničí heliosféra s mezihvězdným prostorem a vedení projektu očekává, že v nejbližší době (řádově měsíců až let) dorazí ze sond informace o vstupu do mezihvězdného prostoru.

A nakonec jedna zajímavost: Sečte-li se počet všech pracovních hodin věnovaných projektu Voyager do příletu Voyageru 2 k Neptunu (do roku 1989), představuje to asi 11.000 pracovních člověkoroků. A to odpovídá asi třetině toho, co spotřebovala stavba velké Cheopsovy pyramidy v Gíze.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[2] http://voyager.jpl.nasa.gov/index.html[3] http://www.lib.cas.cz/space.40/[4] http://www.space.com/11927-nasa-voyager-mission-facts-solar-system.html