První Američan se dostal do vesmíru méně než měsíc po Gagarinovi, a to jen při suborbitálním letu trvajícím 15 minut; z toho v beztížném stavu astronaut strávil jen asi pět minut. Tímto astronautem byl Alan Shepard.
Mercury MR-3 startujeNASA
Alan Shepard (1923 - 1998), první Američan ve vesmíru, uskutečnil svůj balistický let v kabině Mercury MR-3, pojmenované Freedom 7 dne 5. května 1961. Nosná raketa Redstone startovala z kosmodromu na Cape Canaveral a po letu trvajícím 15 minut 28 vteřin bezpečně přistála v Atlantiku, v místě vzdáleném asi 486 km. Astronaut se v beztížném stavu nacházel asi 5 minut a přes poměrně krátkou dobu beztíží Shepard demonstroval možnost ovládání kabiny pomocí ručního řízení. O osobě astronauta Sheparda byl minulý článek blogu "Alan Bartlett Shepard" - http://jamsedlacek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=189715.Shepardův let byl připraven podle původního plánu už na 1. května 1961, ale vinou nepříznivého počasí panujícího v oblasti Cape Canaveral musel být odložen. Na tiskové konferenci konané 2. května, na níž NASA oznámil odložení startu, bylo současně nedopatřením uvedeno, že prvním Američanem ve vesmíru má být právě Alan Shepard. Jméno se mělo tajit proto, aby měl astronaut klid na přípravu a nebyl nadmíru obtěžován novináři; do té doby bylo známo, že prvním astronautem bude někdo z trojice Shepard, Glenn, Grissom. Trojice astronautů pro první let byla vybrána někdy v lednu 1961.Začátek závěrečného odpočítávání letu Mercury MR-3 byl zahájen už 4. května 1961 ve 20:30 hod. a odpočet probíhal bez problémů. Kolem půlnoci byla na kabinu instalována pyrotechnika - pyrotechnicky se během letu odděluje konstrukce záchranného systému a v závěru letu také brzdicí rakety. Poté bylo odpočítávání plánovaně na dvě a půl hodiny přerušeno.Mezitím v 1:10 byl probuzen Shepard a po předepsaných procedurách, které zahrnovaly i sprchu a holení, zasedl astronaut společně s náhradníkem Johnem Glennem, lékařem Williamem K. Douglasem a několika dalšími členy operačního týmu ke snídani. Snídaně sestávala z filetů balených ve slanině, míchaných vajec a pomerančové šťávy. Astronauti už tři dny před plánovaným letem dodržovali speciální dietu.Ve 2:40 byla zahájena lékařská vyšetření a na tělo astronauta byly připevněny senzory, které sledovaly jeho zdravotní stav před startem a během letu. Poté se astronaut začal oblékat do skafandru; přitom mu asistoval Joe W. Schmitt, technik ze Space Task Group (STG), zřízené při NASA Langley Research Center.Kolem 3:55 Shepard ve skafandru nastoupil do vozidla, jež ho dopravilo na startovní rampu. Během jízdy
ležel na lehátku a technici proplachovali jeho skafandr čistým kyslíkem. Po příjezdu do blízkosti rakety připojil Schmitt k Shepardovu skafandru rakavice a Gordon Cooper (další člen týmu astronatů) podal astronautovi nejnovější informace o plánovaném průběhu startu. Cooper pak udržoval spojení mezi řídicím střediskem a Shepardem.V 5:15 Shepard nastoupil do kabiny zdviže, která ho dopravila k vrcholu rakety, a o pět minut později se za pomoci techniků "vsoukal" do kabiny. Astronaut se bez cizí pomoci nebyl schopen ve skafandru dostat poměrně těsným průlezem do kabiny. Při nastupování se uhodil do pravého kolena, ale k žádnému zranění nedošlo. Joe Schmitt, který Sheparda stále doprovázel, pomohl upevnit astronauta v sedačce a zkontroloval všechny hadicové spojky. Pak se s astronautem rozloučil ("Happy landings, Commander"), technici upevnili kryt vstupního průlezu (Shepard později k této chvíli řekl, že v tom okamžiku se zrychlil jeho srdeční tep) a poté byli všichni pomocníci zdviží dopraveni zpět na zem. Pokud by vše probíhalo podle plánu, měl astronaut strávit před startem v kabině dvě hodiny a pět minut, během nichž postupně přešel na dýchání čistého kyslíku o sníženém tlaku (dekomprese byla dokončena v 6:25). Tato doba byla minimen proto, aby se předešlo dekompresní nemoci (podobně jako při návratu potápěče z velkých hloubek na hladinu).Asi 15 minut před plánovaným časem startu se obloha nad základnou zatáhla a řízení letu rozhodlo po informaci od meteorologů start zdržet o 35 až 40 minut. Shepard to přijal v klidu, což potvrdila i biomedicínská data přenášená telemetrií, a věnoval se pozorování okolí periskopem (kabina neměla průzor; tím byly vybaveny až kabiny určené pro orbitální lety). Nakonec bylo odpočítávání kvůli počasí zastaveno po dobu 52 minut.Po novém rozběhu odpočítávání se ale objevila na jednom z počítačů IBM 7090 chyba a tak musely být přípravy startu znovu přerušeny. Počítače musely být restartovány a poté musel být znovu překontrolován celý letový plán. Celkové zdržení tak dosáhlo dvě hodiny a 34 minuty. Astronaut tak už byl v kabině více než čtyři a půl hodiny. Dvě minuty před skutečným startem převzal komunikaci mezi zemí a kabinou od Coopera Donald K. Slayton, také člen první sedmičky amerických astronautů. Další z týmu, Walter Schirra, v té době seděl ve stíhačce F-106, která hlídkovala v oblasti Cape Canaveral, a jeho úkolem bylo sledovat startující raketu maximální možnou dobu. Těsně před startem vyskočil Shepardův tep z původních 80 za minutu na 126 tepů. Tento nárůst byl lékaři očekáván a nebyly z něj vyvozovány žádné závěry.Závěrečné sekvence před samotným startem byly řízeny jen pomocí automatů. Po návratu Shepard řekl, že byl překvapen plynulostí začátku letu. Po 45 vteřinách letu se v kabině projevily silné vibrace - raketa překonávala rychlost zvuku - a po 88 vteřinách letu vibrace vyvrcholily v okamžiku, kdy na raketu maximálně působí aerodynamické síly. Shepard později řekl, že hlava mu poskakovala tak, že nemohl přečíst žádné údaje zobrazené na panelech před ním. Potom vibrace a také hluk slábly a let se stával plynulejším. Maximální přetížení, jemuž byl astronaut po startu vystaven, dosahovalo 6,3 g. Raketové motory přestaly pracovat 142 vteřin po startu a po dalších deseti vteřinách se oddělila záchranná věž; kabina Mercury se v tu chvíli pohybovala rychlostí asi 2,4 km/s. Další tři minuty letu řídila automatika a potom Shepard přepnul na ruční řízení a pomocí páky prováděl drobné korekce polohy kabiny v prostoru. Astronaut prokázal, že je možné v beztíží pracovat, a po návratu sdělil, že řízení reagovalo obdobně jako při výcviku na trenažérech. Jedinou výtku měl k tomu, že neslyšel chod trysek orientačního systému pro silný šum z rádia.Dalším úkolem Sheparda na dráze bylo optické pozorování zemského povrchu. Vzhledem k tomu, že na periskopu měl pouze šedý filtr (k této epizodě se určitě ještě někdy později vrátím), mohl vidět Zemi jen v různých tónech šedi. Přesto oznámil, že je schopen odlišit pevnou zemi od oblak a hlásil, že sice vidí centrální část Floridy, ale není schopen pozorovat žádné město (později přiznal, že díky šedému filtru těžko rozeznával i obrysy pobřeží od oblačného příkrovu).Krátce po dosažení vrcholu dráhy (ve výšce kolem 116 mil) astronaut opět ručně řídil kabinu a zorientoval ji tak, aby brzdicí rakety mohly zpomalit rychlost letu. Zapálení brzdicích raket komentoval Shepard jako "uklidňující kopanec do kalhot" ("a comforting kick in the pants"). Po skončení činnosti byly brzdicí rakety odhozeny, ale v kabině se nerozsvítil příslušný signál. Slayton z řídícího střediska Shepardovi oddělení raket potvrdil na základě telemetrických dat (jednalo se o jedinou závažnou závadu v průběhu celého letu). Při sestupu do hustých vrstev atmosféry byl astronaut vystaven přetížení až 11,6 g (paradoxně je při návratu z balistické dráhy dosahováno většího přetížení, než při sestupu z oběžné dráhy - zde se při balistickém sestupu dosahují hodnoty kolem 9 g, při využití vztlaku jsou hodnoty mnohem nižší).Kabina Mercury MR-3 Freedom 7 přistála v Atlantiku asi 486 km jihovýchodně od místa startu na Cape Canaveral. V oblasti předpokládaného dopadu u Bahamských ostrovů hlídkovaly námořní lodě amerického námořnictva a kabinu a astronauta z moře vylovila posádka letadlové lodi USS Lake Champlain. Alana Sheparda i kosmickou loď dopravila z místa dopadu na palubu letadlové lodi helikoptéra. Na letadlové lodi se podrobil prvnímu lékařskému vyšetření.Přestože Shepard do vesmíru pouze "nahlédl", stal se v USA oslavovanou osobností a za svůj letu získal řadu ocenění. A 8. května 1961 převzal na ceremonii v Bílém domě ve Washingtonu z rukou prezidenta Johna F. Kennedyho Medaili NASA a poté byl společně s manželkou hostem prezidenta a první dámy. V té době už Kennedy s viceprezidentem Lyndonem B. Johnsonem a vědeckými poradci připravovali kosmický projekt, který by vynesl Spojené státy do čela v oblasti pronikání do kosmu. Výsledkem diskusí pak bylo Kennedyho vyhlášení programu letů na Měsíc ze dne 25. května 1961.
HLAVNÍ PRAMENY:
[1] -har-: Skok do vesmíru - in: Věda a technika mládeži, ročník 1961, číslo 15
[2] J. Kousal: Mach 27 - žhavé konce kosmických letů - přednáška na Kosmos-News Party, Lázně Bohdaneč 2011
[3] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[4] K. Pacner, A. Vítek: Půlstoletí kosmonautiky, Epocha, Praha 2008
[5] T. Přibyl: Mercury: Americké krůčky do vesmíru - in: Svět speciál, Extra Publishing, Brno 2009
[6] http://www.astronautix.com/flights/merrymr3.htm[7] http://science.ksc.nasa.gov/history/mercury/mr-3/mr-3.html[8] http://kosmonautika.cz/
-----
Příště: Americké "skoky" do vesmíru; plánované zveřejnění: 12.5.2011.
