Čínská cesta do kosmu I

Čína, která je kolébkou rakety, se v současné době dostává mezi přední země světa v oblasti kosmonautiky. Známé jsou nejen její nosné rakety využívané pro vynášení vlastních i zahraničních družic, ale i v oblasti pilotované kosmonautiky dosahuje významných pokroků.

První čínská družice DFH-1

V několika následujících článcích (podle mého předpokladu by měly být zveřejněny vždy v pondělí) se podíváme jakou cestu musela Čína urazit, aby dosáhla svého dnešního postavení.

První kroky k moderním raketám a kosmonautice vůbec učinila Čína již v polovině padesátých let minulého století, tedy krátce po vzniku Čínské lidové republiky (r. 1949). Významným impulsem pro rozvoj raketové techniky byl návrat Ťien Süe-šena z USA do Číny (ve stejné době se do Číny vraceli i absolventi vysokých škol z USA a Francie, kteří s Ťien Süe-šenem později také spolupracovali). Ťien Süe-šen, rodák z čínské Šanghaje, vystudoval v USA letecké inženýrství a po skončení druhé světové války se podílel na technickém studie ukořistěných německých raket A-4 (V-2). Rovněž byl přítomen u výslechů zajatých německých specialistů, kteří byli přepraveni do Spojených států, a měl možnost se několikrát setkat přímo s Wernherem von Braunem. S takto získanými poznatky o moderní raketové technice Ťien Süe-šen v roce 1955 přijel do Číny a hned se postavil do čela odboru aplikované mechaniky Čínské akademie věd. Právě tento odbor se věnoval konstrukci raket a přípravě čínského vesmírného programu.

Druhým impulsem pro vlastní rozvoj raketové techniky byla spolupráce se Sovětským svazem. Než se vztahy obou zemí kolem roku 1960 dostaly na bod mrazu, podařilo se do Číny dovést exempláře ruských balistických raket a také se v Číně rozjela výroba těchto raket. Zpočátku byli dokonce přítomni sovětští poradci, kteří pomáhali hlouběji zapracovat čínské dělníky a techniky do problematiky. (A už tehdy platilo, že co se dostane Číňanům do rukou dokáží rozebrat, zkopírovat a vyrábět ve svůj prospěch, bez ohledu na uzavřené dohody o licenčních podmínkách.)

Přesto zde panovala jedna velká překážka: čínský průmysl se vyvíjel v prostředí nedostatečné infrastruktury a technická úroveň výrobních prostředků i pracovních sil nebyla na dostatečné úrovni. A další ranou byly politické zásahy do budování technického zázemí a pozdější likvidace vzdělaných specialistů v rámci Mao Ce-tungových revolučních akcí "Velké proletářské kulturní revoluce". Kulturní revoluce měla přinést významné změny do čínské společnosti a zmodernizovat ji, ale jejím výsledkem bylo jen řádění rudých gard a likvidace stovek tisíc lidí.

V roce 1956 byl tedy zpracován plán čínského raketového a kosmického programu, který v první řadě předpokládal vývoj vojenské mezikontinentální balistické rakety. Vývoj rakety a její testování však provázely velké obtíže a rovněž odchod sovětských specialistů přinesl zpoždění plánovaných kroků. Přesto se na základně v Sin-tiangu ve Vnitřním Mongolsku uskutečnila řada raketových testů, které vyvrcholily v říjnu 1965 startem prototypu balistické rakety s jadernou hlavicí. Rakety středního doletu získala čínská armáda v říjnu 1969 a asi o rok později už byla k dispozici mezikontinentální balistická raketa.

Mezitím začaly na veřejnost pronikat zprávy o přípravě čínské umělé družice. Poprvé se taková zpráva objevila v roce 1967 v časopisu Rudých gard pekingského leteckého institutu a v lednu 1968 J. Fulton, člen výboru pro kosmonautiku amerického Kongresu, oznámil, že "Čína v brzké době vypustí vlastní družici". Vzhledem k tomu, že tyto zprávy přicházely v období, kdy byly přehlušeny probíhajícími politickými událostmi roku 1968 a v oblasti kosmonautiky přípravami na americké lety lidí k Měsíci, na čínskou družici se pozapomnělo.

Přesto 24. dubna 1970 družice Dongfanghong-1 odstartovala a Čína se stala pátou zemí světa, která vyvinula a vyrobila nosnou raketu, která vynesla na oběžnou dráhu kolem Země umělou družici. Vypuštění první čínské umělé družice jako první zaregistrovaly americké systémy protivzdušné obrany a teprve později Čína oficiálně prostřednictvím tiskové agentury Nová Čína oznámila vypuštění satelitu. Přestože hmotnost družice Dongfanghong-1 byla 173 kg, jejím jediným úkolem bylo vysíla revoluční píseň Východ je rudý (což je překladem jejího názvu: 东方红 = "východ je rudý"). Projekt malé umělé družice (pod kódovým označením 581) byl zpracován v roce 1958.

Vypuštěním první družice byla uzavřena první etapa cesty ČLRdo kosmického prostoru. V další etapě byla v plánu stavba mohutnější nosné rakety, budování odpalovacích základen (Čína má dnes k dispozici tři základny a buduje čtvrtou) a rozvoj výpočetní techniky, který byl (a dosud je) bržděn americkým embargem na vývoz pokročilých technologií do "problémových" zemí. A v roce 1992 se začalo uvažovat i o pilotovaném programu.

HLAVNÍ PRAMENY:
[1] J. Kroulík, B. Růžička: Vojenské rakety, Naše vojsko, Praha 1985
[2] P. Lála, A. Vítek: Malá encyklopedie kosmonautiky, Mladá fronta, Praha 1982
[3] http://www.astronautix.com/articles/chiities.htm[4] http://www.lib.cas.cz/space.40/