Je šestého ledna a po delším volnu chodím už třetí den do práce. A první otázka, která mě každé ráno, když ometám auto, napadne, proč nemohlo takové pěkné počasí přijít o nějakých čtrnáct dnů dříve.
Bílé Vánoce už vypadají pomalu jako naprostý mýtus. Něco, co bylo tak strašně dávno. Přitom já nejsem žádný stařík, takže podobné časy, které jsou nějakých pětadvacet let staré, si velmi dobře pamatuji a rád na ně vzpomínám. Všude mráz a sníh a jediné, co nás jako kluky zajímalo, bylo to, abychom už byli na rybníku a sváděli další ukrutnou bitvu o výhru. Ráno po snídani rychle vzít brusle, nasadit si je na hokejku a šup s ní přes rameno. A co nejrychleji k rybníku. Po obědě to samé a pamatuji se, jak nás štvalo, že tam není nějaké veřejné osvětlení, že jsme mohli hrávat podstatně déle, než do nějakých čtyř hodin.
Realita právě proběhlých vánočních svátků ovšem odpovídala zcela letům nedávno minulým. Teplo, všude zeleno a hnědo. Nezřídka i déšť. Místo bruslí, lyží a bobů člověk pomalu aby vyzkoušel kolo, které dostal syn pod stromeček. V době, kdy si to všechno lze nejlépe užít, tak nikde ani vločka. A pak najednou bum. Jako blesk z čistého nebe přišly ke konci roku docela slušné mrazy. V neděli ráno teploměr ukazoval -12,1 stupňů a k tomu byla krásná sněhová pokrývka.
Už tehdy mě poprvé napadlo, proč sakra takhle krásně zimně nemohlo být o těch čtrnáct dnů dříve. A každý další den se to opakuje. Přes noc napadnou dva až tři centimetry sněhu, takže mě nezbývá, než ráno ometat dvě auta. Soukromé, kterým se přesouvám do práce a služební, kterým pokračuji za prací. A znovu se vkrádá ta myšlenka, proč až teď a proč ne dříve.
Jak rád bych se totiž vrátil do těch klukovských let. Už by nebyl hokej s kamarády, ale hlavně boby a sáňky s dětmi. Stavění sněhuláků a koulování. Přiznám se, že po opětovném návratu do pracovního procesu už si podobných radovánek moc neužiji, tak bych se přimlouval, aby se letos ta sněhová nadílka dostavila už o Vánocích. Já vím, je to takový kýč, ale myslím si, že velice pěkný kýč, který se líbí dětem i dospělým.
