Mládež - budoucnost národa? Zní to hezky, ale k činům je daleko.

K čemu je mladá generace, když je udržována v pocitu bezvýznamnosti? Co má být její motivací, když se ze všech stran ozývá jen výsměch? Mladí odcházejí za lepším, ale odmítáme v tom vidět sociální přešlapy z minulých let.

Lidé pod třicet let. Strašný problém. Pořád by něco chtěli, ale „nemají žádné zkušenosti“. To vám řekne člověk, který v šedesáti letech nebyl dál než v hospodě na návsi a v supermarketu ve vedlejším městě, v lepším případě na Pražském hradě. Ale už vám neřekne, kde se ty zkušenosti dají sehnat. Moc dobře to ale ví ti „mladí bez zkušeností“. Spousta z nich totiž neztrácí nadšení a tu motivující naivitu a pokračují v tom, co chtějí dělat. A jenom tím, že se aktivně věnují těmto činnostem, se v nich zdokonalují a získávají nové poznatky. A to se v hospodě opravdu nezadaří.

Politici využívají toho, že spoustu z nás politika nezajímá, zvláště ty nejmladší. Spoléhají na to, že nesledujeme, co se děje kolem nás, a že je nám jedno, jakým směrem se řítí naše země. Nejsme pro ně důležití a dávají nám to najevo. Na lidi pod osmnáct let si nikdo nevzpomene ani před volbami. Ale automaticky se počítá s tím, že budeme řešit problémy, které způsobili ti před námi. Respektive že jim budeme vděční, že to můžeme řešit. A že budeme nekritičtí. 

„Proč vás to nezajímalo, když to bylo aktuální?“ To taky není zrovna ojedinělá hláška. Bude to třeba tím, že nás k tomu nikdo nevede. Když teenager začne přemýšlet a mít vlastní názor, někdo starší a „zkušenější“ ho uzemní a občanská uvědomělost se opět nekoná. Věk je totiž evidentně potvrzení o absolutním poznání světa a dokonalosti. Kde se ale sbírají politické zkušenosti? V hospodě? V továrně? Selský rozum mi říká, že v politice. Ale že by bylo v Česku tolik politicky aktivních lidí, když všichni perfektně chápou mezinárodní i vnitrostátní situaci? Zvláštní.

Ani v institucích, kde by se děti měly připravovat na budoucnost, se toho k politice moc nedozvíte. Zaslechnete možná omylem, že existuje i něco jako senát a sněmovna, ale jméno toho „pána na zdi" raději nevyslovujte. Politika je u mládeže prostě tabu, přitom jsme to my, kdo bude žít v budoucím světě. Jsme to my, kdo má být středem pozornosti, zatímco jsme na okraji politických zájmů. A volební právo od 16 let je v Česku zase jen nerealizovatelná utopie. Nebo ne?