Šlechta neexistuje? I prď, vážení

Prý jsme si zrušili šlechtu. Takže žádná není. To je ovšem naprostý nesmysl. Že někdo nemůže podle zákona starého 96 let používat hodnost hraběte, nemá s existencí šlechty vůbec nic společného.

Kolem aristokracie se v průběhu let vyrojila řada mýtů. Některé úsměvné. Například mýtus o „droit de (či du) seigneur“, tedy o právu první noci. Historici mají jasno – není doložen jediný případ, kdy by šlechtic toto právo vynucoval. Ale lid má jasno též. Jak měla dívčí před svatbou, naklusal rytíř a obskočil jí. Poudal prachdědek. Nebo mýtus jiný – o možnosti koupě šlechtické hodnosti. Prý jakmile byl někdo bohat a snob, koupil od mocnáře post rytíře či barona. Sice v zemích Koruny české není znám jediný případ, ale všichni ví, že to tak bylo.

Fascinující je i mýtus o vlastenecké protestantské šlechtě, kterou vyhnali po bitvě na Bílé hoře a jejich místo nahradila šlechta cizácká, obvykle německá. Takže namátkou pár „ryze německých“ rodů, které na území ČSR po roce 1918 přebývají, dokonce mají tu drzost se považovat za aristokracii českou: Bubna z Litic, Czernin, Dacziczký z Hesslowa, Dlauhowesský, Dobrzenský, Bořek-Dohalský, Hrubý z Gelenj, Kinský, Kolowrat-Krakowský, Lobkowicz, Mladota, Nádherný, Podstatzky, Schlik, Strachwitz, Wratislav.

Nu a pak je tu hlavní mýtus, tedy ten o zrušení šlechty. Podle všeholidu a jeho urputných vykladačů u nás žádná šlechta není. Zakazuje jí totiž starý zákon. Tuto hromadnou óbrblbost někteří jedinci tvrdě obhajují i na zdejších diskusích. Tvrdí, že šlechtu zrušil zákon 61/1918 Sb. A já tvrdím, že bohapustě kecají a zmíněný zákon neznají.

Nelze totiž, a to ani pitomým zákonem, zrušit prostou existenci něčeho. Ten zákon rušil jen a pouze „šlechtictví“, tedy používání hodností a titulatury. První dva roky dokonce bez sankcí, ty se přidaly až v roce 1920. Tudíž – nikoliv rušení existence šlechty, ale zákaz titulování „Jasnosti“ či označování sebe sama či jiného např. za hraběte. Ale šlechta v ČSR existovala a žila dál. Jen si tak nemohla říkat. Čili – rozhodněte zákonem, že růže se již nesmí nazývat růží, to však neznamená, že růže přestane vonět a zmizí.

Je roztomilé, že tento nebohý zákon je součástí našeho právního systému dodnes. Skutečně je tomu tak. Zároveň je ale zajímavé, že podle archivů nebyl za celých 96 let za jeho porušení nikdo sankcionován. Nicméně i dnes, po takřka stu letech se rojí řada lidí, kteří na něj poukazují a dokonce sankcemi vyhrožují. A tvrdí, že šlechta není a ne a ne. Tak vám nevím. Vlastně vím. Vím, jak to myslí. V jejich plebejské nenávisti se rozhodli, že růže neexistuje, i když se s ní na zahrádce setkávají. Inu, jejich věc. Vypadají v očích rozumně uvažujícího člověka jako pologramoti, ale třeba jim to tak vyhovuje.