Ministr kultury podpořil komunistickou lež

Tak křtil, nebo nekřtil? To je vlastně úplně jedno. Přišel, promluvil, popřál a tím legitimizoval vydání knihy, která má prý přinést „jiný pohled“ na církevní majetek.

Jinými slovy popřál prachsprosté rudé lži. Tou lží je celá kniha komunisty a expředsedy KSČM Miroslava Grebeníčka, partajního kádra, kterého lze zařadit mezi stalinisty. Kniha s nabubřelým názvem Ve znamení kříže. Má prý být příspěvkem do údajné diskuse kolem oprávněnosti restitucí církevního majetku.

K tomu poznámka – žádná taková diskuse neexistuje. Zákon o nápravě křivd na církvích v ČR by přijat, parafován a nyní je naplňován. Ústavní soud jeho legitimitu jasně posvětil. Takže „diskusi“ zde vedou jen ti, kteří se s jeho existencí nemohou smířit. Především komunisté. A protože jde jen o hromadné potvrzování jejich názoru, že je vše špatně a církve jsou fuj, nejde samozřejmě o diskusi, ale o flatulenci.

A abych předešel tomu, co se nabízí – jak mohu napsat, že kniha je lež, když jsem jí nečetl? Nu, mohu a dělám to. Protože jí napsal komunistický lhář, protože kniha má „dokumentovat“ způsoby, jak církve, najmě ta katolická, k majetku přišly a že vlastně nic nevlastnily, a proto nemohou nic dostat. Čili obvyklé rudé lži, napsané rudým lhářem. A k tomu posvěcené ministrem kultury. Což je skutečně odporné.

Nejde o to, zda ministr knihu křtil. Na křest přišel a knihu podpořil slovy, která jsou dokonalou ukázkou ptydepe tzv. postfaktické doby. Prý „Jednou z hlavních hodnot dnešní doby je možnost nahlížet na věci z různých úhlů pohledu. Chtěl bych popřát autorovi, aby ta kniha, která půjde mezi veřejnost, přinesla pohled na téma, na problém, o kterém se dnes poměrně intenzivně diskutuje. Aby to byl pohled, který ukáže i jiný úhel pohledu, protože jen tím, že můžeme konfrontovat různé úhly pohledu a různé názory, můžeme se pokusit dobrat k pravdě.“

Řeknu to zde na rovinu. V historii, pokud jde o fakta, není jiný úhel pohledu. Velmi zjednodušeně – pokud je prokázáno, že došlo k situaci A, nemohu jako historik, a Miroslav Grebeníček se jím prohlašuje, tvrdit, že z jiného úhlu pohledu došlo spíš k situaci B. Jiný úhel pohledu zde může být použit jen v hodnocení dejme tomu významu události samé, ale rozhodně nikoliv v otázce, zda ona situace nastala či ne. Pak se totiž onen „úhel“ stává prachsprostou lží.

A komunisté takových lží prezentovali v otázce (nejen) církevních restitucí mnoho. Všechny byly postupně vyvráceny, což ale „historikovi“ Grebeníčkovi nebrání, aby je rozmazával dál. A lhal jako správný komunista. Je smutné, že s posvěcením ministra kultury za skomírající ČSSD. Který si to možná ani neuvědomuje. Stal se politování hodným šaškem v pitomé politické hře o hlasy nevzdělané části elektorátu. Té, o které komunistům šlo vždy, jde i nyní a půjde vždy.