Krade totiž vždy. Krátí daně. Vykořisťuje. Uplácí. Podvádí. Dovádí. A vůbec, měl by jít do dolů. Nebo na šibenici. Ale před tím musí vše odevzdat lidu. Aby se lid měl líp, ne?
V předchozím blogu jsem vzpomněl poctivého dříče z rodu šumavských zedníků. Bylo mi v zaplněné diskusi vysvětleno směrem z rudého koutku několik věcí. Pomiňme ty, které se dotýkaly přímo mé osoby. Podívejme se na několik zajímavých, nebo spíše veselých názorů.
Jedním z nich bylo tvrzení, že podnikatel je zloděj vždy a to, že mu to nikdo nedokáže, přeci neznamená, že kradačem není. To mne skutečně zaujalo. Jde o krásný případ levé ouchylky. Ouchylky, která se markantně projevila v procesech během krvavé bolševické diktatury. Jde o to, že podezřelý či obviněný je vždy vinen, pokud on sám neprokáže svou nevinu. Takže rudý komisař ukáže prstem dejme tomu právě na pana Cihelku a ten musí předložit všechny důkazy, že nezpůsobil, nezavinil, nebyl tam a podobně. Tedy popření jednoho ze základních principů demokracie – žalobce prokazuje vinu relevantními důkazy.
Další úžasnou námitkou bylo, že zločinná je již maximalizace zisku. Chápu, že něco takového je trnem v oku rudé gardě, protože a) ta nic takového nedokáže a nikdy nedokázala, b) je zločinem, protože to jeden vousatej chlapík před nějakými 150 lety napsal. To, že celé podnikání je na maximalizaci zisku založené, nechápou. Stejně tak, že vlastně celá ekonomika vyspělých zemí. Nechápou také, že jde o hnací motor. Tudíž, zrušíme-li si motor, stojíme a zarůstáme plevelem. Kola se boří do hlíny a kastle rezne. Čehož jsme byli v podstatě svědky nějakých 40 let.
Teď jedna vysloveně srandovní myšlénka. Podnikatel je darebák, protože nechodí na pívo se svými zaměstnanci. Osobně znám několik majitelů firem, kteří to dělají. Nemají s tím problém. A jejich lidé si jich váží a dělají u nich rádi. A také znám několik, kteří se to snažili dělat, ale vykašlali se na to. Proč? Poněvadž zjistili, že zaměstnanci s úsměvy jdou do hospody, nechají se pohostit a pak říkají, že a) stejně nejni upřímnej a jen se nám chce zalíbit, b) pívo zaplatí, ale stejně je to zlodějský hovado. Takže je to těžké. Nicméně, pracoval jsem před listopadem v několika socialistických podnicích a v žádném případě ředitel (vlastníkem byl prý národ, ale ten mně pozvat jaksi nemohl) na žejdlík dejme tomu se skladníky nechodil. Nezažil jsem po listopadu větší kastování, než bylo za údajně rovnostářského reálného socialismu.
Původně jsem napsal jakýsi hold poctivému chlapovi. Bylo mi řečeno, že je to něco jako rudá agitka a častuška. Zarděl jsem se. Že bych tak klesl? Jistě že ne. To jen ti, kteří mají neustále pocit, že kdokoliv něco takového napíše, musí být zaplacen, jinak by to nepsal. Pamatují zřejmě doby, kdy skutečně nikdo dobrovolně nepsal o „hrdinech“ doby. Jen v případě, že za to měl a) plat redaktora Rudé záře, b) prémie za funkci nástěnkáře. A tak se holt nesmíří s tím, že o mistrech Cihelkách dnes lidé píší rádi, bez nucení a zdarma. Protože si jich ctí. Protože vědí, jak jsou potřební. A protože vědí, že jsou jich spousty, ale v médiích je nenajdete.
