Nejdřív byl trockista, viděl se ve IV. internacionále a snil o revoluci mas. Pak, zřejmě frustrován tím, že vývoj po roce 89 nešel prudce doleva, se stal tvrdým obhájcem ekologistických nátlakových skupin. Petr Kužvart, právník a revolucionář.
Mladý Kužvart v době, kdy jsem jej poznal.facebook.com
Měl jsem tu pochybnou čest jej poznat na začátku roku 1990. Menší vousáč v brýlích, sršící energií. Co mne ovšem zarazilo, zcela bez špetky humoru. Absolutní suchar, žijící jen a jen marxleninskou ideologií a politikou. Aktivista a spoluzakladatel trockistické Levé Alternativy, která v té podivně překotné době byla součástí Občanského Fóra. Nekomunistická a dokonce antikomunistická levice, která posléze splynula s KSČM. To se doktoru Kužvartovi pochopitelně nelíbilo. A tak odešel mimo politické dění a začal obhajovat ekoteroristy.
Ale politické hroby se otevírají a Petr Kužvart je opět zde. Vždy připraven do díla. Program má, má jej přece už nějakých dvacet let. Uzrál čas a konečně by s ním mohl prorazit. Mohl? Ale jo, dnes totiž pár nasrštvaných a deprivovaných lidí na náměstí dostane ledaskdo. Dokonce tu a tam i bláznivý taxikář Ponnert. A tak se na Britských listech (kdo nezná – jde o i přes název český internetový, prudce levicový deník) objevil Kužvartův program. Takže pár ukázek:
Potenciální požadavky a cíle pro hledání společného programu
a) cíle prvého sledu, jež teprve otevírají možnosti dalších změn:
- odchod vládního kabinetu Petra Nečase je nezbytností. Devastátory obecného dobrého k opaku nepřinutíme. Musejí jít!
- rozpuštění nebo rozehnání Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, protože ztratila politickou legitimitu, je naprosto prohnilá a plodí svými aktivitami akutní obecné ohrožení pro základní potřeby a zájmy majoritní občanské společnosti.
- uspořádání předčasných voleb do Poslanecké sněmovny PČR - dnes již není příliš reálné, aby se konaly na podzim, nicméně tato škůdcovská sněmovna nesmí dosloužit až do konce volebního období, protože by stihla zavést dovršenou soustavu destruktivních zásahů, ze kterých by se špatně vycouvávalo. V té době by se staly účinnými a hůře vratnými zásadní změny důchodů, zdravotní péče, školství apod. Problém rozebíraný v dalších pokračováních se týká toho, jakou roli má hrát občanské hnutí odporu v těchto volbách. Bez jeho výrazného tlaku by šlo jen o neplodnou výměnu figurek, výměnu dnešního "Bratrstva kočičí pracky" za zítřejší socdemácké renegáty.
b) cíle a požadavky druhého sledu by mohly být tyto:
- zastavení "reforem" a následná revize všech "reformních" kroků provedených vládami pana Topolánka, pana Fischera i pana Nečase, změny nebo zrušení (a návrat k původní úpravě) zejména tam, kde dosud nenastala účinnost příslušných zákonů, neprodlená revize daňové soustavy, zavedení daňové progrese. Zahájení prací na reformách v obecném zájmu nezbytných.
- zastavení legislativního procesu a v případě schválení zákona odklad účinnosti předpisů o majetkovém vyrovnání státu s církvemi, církevními institucemi a společnostmi. Tato blokace otevře prostor pro jiné, obecně prospěšné vyřešení této důležité otázky.
c) možné cíle a požadavky zajišťující zahájení systémových změn nynějších zdejších společenských pořádků:
- uzákonění obecného referenda s minimem výluk a výjimek, s ústavní garancí závaznosti jeho výsledku (jde o výron vůle suveréna, který musí všichni ústavní činitelé a všechny zastupitelské orgány plně respektovat!) a s povinností jeho vypsání na základě podpisů 50 (25 ??) tisíc podporovatelů (v případě celostátního referenda), zároveň zavedení ucelené soustavy referend s obdobnými podmínkami na celostátní, regionální (nejen krajské) a obecní úrovni nebo na úrovni městských obvodů či městských částí statutátrních měst a hl. m. Prahy.
- uzákonění občanské zákonodárné iniciativy - pokud předepsaný počet podporovatelů podepíše petici, je parlament povinen zákonnou předlohu takto podpořenou projednat a rozhodnout o ní. Je otázkou, zda něco podobného zavést na krajské a obecní úrovni.
- uzákonění reálných možností využití prvků přímé demokracie jako protiváhy a pojistného mechanismu pro případ selhávání zastupitelských orgánů,
- odvolatelnost volených zástupců na všech stupních za zákonem definovaných reálných (splnitelných) podmínek - hlasováním stanovené části jejich voličů,
Na ukázku to snad stačí. Jedno mne fascinuje. Vyrojila se najednou spousta různých hlasatelů přímé a vůbec demokracie s přívlastkem. Jejich prohlášení se většinou shodují v požadavcích. Odlišuje je jen míra bláznovství při jejich akcích a při veřejných výrocích jejich zástupců. Navzájem spolu moc nekomunikují a na sebe žárlí. Zřejmě. JUDr. Kužvart ale takový mašíbl není. Je to naprostý fanatik s obrazem Lenina v pracovně (to ovšem podávám, jak jsem koupil od věrohodného svědka).
Děsím se lidí bez špetky humoru. Jak jsem už na začátku řekl, u pana Kužvarta jsem jej nenalezl. Svědčí o tom i vyprávění mého, dnes Bohu žel už zesnulého, kamaráda, spisovatele Pavla Sýkory. Bohém a vtipálek, leč se silným sociálním cítěním, se s Kužvartovou Levou Alternativou zapletl. Pozvolna střízlivěl z nadšení a revolucionářům se za jejich fanatismus odvděčoval různými žerty. Pak ho v podstatě vyloučili. Na demonstraci proti Klausovi v roce 91 totiž vykřikoval místo „Klaus – raus“ (sic!) hesla typu „Osvoboďte medvědy!“ či „Mí králíci kapitalismus nechtějí!“. Vzpomínám na něj a jeho vtip mi chybí. Zato Kužvarta se děsím.
Plný článek Petra Kužvarta: http://www.blisty.cz/art/63733.html
