NEJSOU KÁDRY. To je známé tvrzení ruského společensko-politického analytika Valerije Pjakina - ti, kdo sledují alternativní zpravodajství, ví. Má Pjakin pravdu? Věřím, že ne ze sta procent - a i proto dnešní článek.
Kdo je to kádr? Něco napoví už wikipedie. Jako kádra budu obecně chápat člověka, který je odborně zdatný a ideálně také zkušený ve svém oboru. Zkušenost však musí každý nějak získat a proto ji v identitě pojmu "kádr" budu chápat až jako druhořadou, byť jistě stále důležitou.
Ale kdo je to "morální kádr"? Je to kádr, který je zároveň správně a kvalitně morálně ukotven a zformován, který má habitus správného rozhodování v morálních otázkách - na prvním místě v otázce, zda v dané situaci dát přednost dobru svému, nebo dobru všech. Stát se kádrem v morální rovině je nakonec úkolem každého z nás, byť zcela dokonalí v tom nikdy nebudeme - to uvádím raději rovnou pro případ, kdyby mi chtěl někdo v dalším textu přisoudit snahu najít morálně dokonalé jedince.
Kádrů není mnoho, ale těch morálních bezesporu ještě méně. Nikdo předpokládám nebude pochybovat o existenci lidí ohromně schopných v jednom či více oborech znalosti nebo činnosti, ale zároveň lidech víceméně či velmi zlých. Např. vrah nebo finanční podvodník může být nesmírně zručný a schopný v mnoha oborech, ale svým finálním zaměřením užívá svého "kádrovství" ke zlému cíli.
Pjakinovo nejsou kádry bych tedy rozšířil na ještě pravdivější výrok "nejsou morální kádry". Ale z druhé strany - opravdu nejsou? Inu, jak jsem napsal, je jich nejspíš málo, možná velice málo. Ale ti, co jimi jsou, mají - podle mne - značnou zodpovědnost. Zopakujme, že kádr je člověk velmi zdatný a schopný ve svém oboru či oborech. Je takový do značné míry i proto, že byl nejspíš obdařen talenty a kvalitami, které pak vlastní pílí rozvinul. A zde je asi na místě připomenout ono biblické "kdo mnoho dostal, od toho bude mnoho žádáno". Já kádr nejsem, i když bych jím byl velmi rád (příčinou čehož je ale možná i částečná naivita a slepota vůči tomu, co všechno to sebou může nést). Ale věřím, že mezi námi kádry stále jsou, a to i ty dostatečně morální. Mám stále tendenci předpokládat, že by se měly nacházet především v křesťanských vrstvách společnosti, ale z mnoha důvodů a v současné situaci je to možná předpoklad bohužel dost naivní.
Morální kádry potřebujeme, a já teď nebudu nijak zastírat, že mám na nyní mysli především oblast politiky, práva, státní správy, médií a příbuzné oblasti vedení, organizování a ovlivňování lidské společnosti, v nichž je zoufale potřebujeme. A jedna z hlavních myšlenek, kvůli které tento text píšu, je právě to, že morální kádři těchto oblastí by měli do těchto oblastí aktivně vstupovat. Že je to, vzhledem k jejich kvalitám, které jim jistě mnozí závidíme, i jejich zodpovědnost - zodpovědnost, kterou možná nemálo z nich nenaplňuje. Např. v politice: jedna věc je chodit k volbám, ale druhá věc je, mít koho volit, nemuset volit menší zlo - a právě tento druhý a oprávněný požadavek by měli morální kádři (či kádryně, samozřejmě :-) ) naplňovat.
Pokud však má jít o kádra morálního, pak stojíme před problémem jeho identifikace. Možná jste slyšeli krátký vtip: "Mám velmi mnoho ctností, ale největší z nich je pokora!" Což naznačuje, že identifikovat sám sebe jako morálního kádra může být dost ošemetné. Trochu se mi v této souvislosti dere do hlavy Platónova myšlenka "vládnout by měl především ten, kdo vládnout nechce". Platón tím poukazuje na známou skutečnost, že kdo se příliš dere k moci, je právě proto podezřelý a zřejmě nezpůsobilý k tomu, aby ji vykonával. A tak identifikace a legitimace morálního kádra by měla probíhat především v jeho okolí, v kruhu jeho přátel a známých, čímž se dostávám k závěrečnému praktickému bodu dnešního textu. Máte ve svém okolí, v kruhu svých přátel či známých, člověka, jehož důvodně považujete za morálního kádra (především v oblasti politiky, práva, organizace společnosti, znalého historie a filosofie atp a zároveň mravně zdatného a disponujícího odvahou a houževnatostí), který se ale pro společnost nijak zvlášť neangažuje? Zkuste se o něm pobavit jednak z dalšími svými přáteli či lidmi z vašeho společného okolí, jestli jej vidí stejně. A pokud ano, zkuste jej v této věci vhodným způsobem oslovit. Říct mu, že lidi, jako je on, velmi potřebujeme právě v těch mnou výše vyjmenovaných sférách, které o osudech lidí a společnosti rozhodují nejvíc a na jejichž upadlost si nejvíce a většinou oprávněně stěžujeme. Pokud zcela náhodou máte takových kádrů ve svém okolí více, zkuste je třeba dát dohromady. Měl bych-li zůstat u té křesťanské sféry, pak se např. domnívám, že bychom velmi potřebovali něco jako "unii katolických soudců", "unii katolických právníků" a podobné morálně-kádrovské unie či uskupení. Dovolím si však rovnou vyslovit pochybnost nad kvalitou takových uskupení, pokud by jejich členové - zůstanu-li v té oblasti křesťanství - měli být ideově "františkisty" či "halíkisty".
No, už jsem toho napsal dost. Snad ale bylo trochu rozumět tomu, o co mi jde. Nejsou kádry, jak říká Pjakin - ale možná je to spíš tak, že ti skuteční, morální kádři, jsou, ale neangažují se buď vůbec, nebo nedostatečně. Je třeba se to pokusit "zespodu" změnit. Naivní představa? Možná, ale jsem si jist, že za pokus stojí.
