Dnes jen krátce o historickém revizionismu a o jedné nové "revizionistické" knize, za jejíž vydání autora zřejmě čeká (opakované) trestní stíhání.
Nejprve si uveďme jak pojem "historický revizionismus" popisuje česká wikipedie:
"Historický revizionismus je soustavná snaha historiografů o nové hodnocení (zpravidla nedávných) dějin, a to s politickým významem. Může být založena na nálezu nových, dosud neznámých pramenů, anebo na nové interpretaci pramenů již známých."
Když se řekne revizionismus, většina lidí si tento pojem, pokud jej znají, spojí s tématy jako popírání holokaustu, plynových komor atp. Je to asi proto, že jsou to novinářsky vděčná témata a že na zpochybňování uvedených věcí máme i paragrafy s hrozbou odnětí svobody. Já osobně mám pevně za to, že takové paragrafy jsou nesmysl a že vyslovování jakýchkoliv názorů na historii by trestné být nemělo, a rozhodně ne odnětím svobody (existence takových paragrafů revizionistické názory de facto podporuje, protože paragrafy existují pouze na úzký výběr těchto názorů). Nicméně zpátky k tématu. Revizionismus se vůbec nemusí týkat a netýká jen nacismu. Může se týkat de facto jakéhokoliv historického tématu a to nejen z historie nedávno uplynulé - i když je jasné, že u té to bude nejčastější, protože taková historie nejvíce zasahuje do současnosti a rozhoduje o ní. Tak kromě revizionismu týkajícího se období nacismu existuje i revizionismus týkající se komunismu a Sovětského svazu; já sem řadím např. před dvěma lety vyšlou (a mnou rozečtenou, byť momentálně je četba na delší dobu přerušena) knihu Jiřího Šifrina "Bůh synergie", která "reviduje" osobnost J.V.Stalina. Ostatně naprosto protikladné komentáře na uvedeném odkaze hovoří za své. Hlavně lze ale jako "revizionistickou" označit v podstatě jakoukoliv "alternativní historii" nedávnou či dávnou; v tomto smyslu jsou revizionistickou literaturou např. i knihy religionisty Jana Kozáka, v nichž se snaží demaskovat celé křesťanství a Bibli jako podvod s odkazem na Šimona Mága, nebo knihy různých "moderních slovanů" snažících se ukázat, že slované k nám nepřišli někdy klem 6 století, nýbrž zde byli již o několik století dříve.
Jsem sveřepý zastánce principu Audiatur et altera pars a proto je pro mne apriorní odmítání vyslechnutí či přečtení určitých názorů a argumentů a zesměšňování jejich autorů, či dokonce vyhrožování paragrafy, nepřípustným. A i proto bych rád jen krátce upozornil na jednu knihu vyšlou vlastním nákladem loni v prosinci (avizovanou však už minimálně 2 roky předem), za kterou jejího slovenského autora zřejmě čeká, ostatně už několikáté, trestní stíhání - mimochodem, u těch minulých její autor několikrát u soudu vyhrál. Slovenské sociální sítě již bijí na poplach, volají po uvěznění autora, nahlašují jej policii, a jistá nejmenovaná obec, o níž se nesmí říct absolutně nic negativního (to by se už přece rovnalo popírání holocaustu!) je pohoršena. Nebudu zatím psát žádné hodnocení té knihy ani ji nijak víc komentovat, koneckonců, ještě nejsem ani v polovině. Pustil jsem se do ní i proto, že jsem v uplynulých měsících četl literaturu z víceméně opačné strany barikády (vedle zmiňovaného Šifrina šlo hlavně o knihy ruského autora Nikolaje Starikova), tak aby ono Audiatur et altera pars bylo plně prakticky realizováno. No a abych už déle nenapínal, tak na to, o jakou knihu jde, se můžete podívat tady.
