Vlastenecké setkání v Příčovech 2019: můj report

Když jsem se na facebooku dověděl o konání vlasteneckého setkání u zámku ve středočeských Příčovech u Sedlčan, bylo mi velmi brzy jasné - po ověření, že ta akce se skutečně koná a kdo ji pořádá - že se ji budu účastnit.

Dověděl jsem se, že jeden report z této akce je již sepsán a další možná ještě přibydou, plus velká část akce je zaznamenaná díky Raptor TV, která krátce zdokumentovala i mou účast :-), nicméně nevím, proč nesepsat, jak jsem akci viděl svýma očima.

Oproti původnímu plánu jet pendolinem v půl osmé jsem z Ostravy s batůžkem na zádech a skládací švýcarskou mikrokoloběžkou v ruce vyrazil již expresem Opavan, co ze Svinova odjížděl v 6:32 ráno. S tím, že bych tak byl v Příčovech již před 12:00 a nic podstatného by mi neuniklo. To by ovšem Opavan nesměl mít zpoždění a já bych se, doběhnuvše na příslušné nástupiště na Wilsoňáku, nemusel dívat na rychlík odjíždějící směr Olbramovice. Nu což: sedl jsem do osobáku a s přestupem v Benešově u Prahy dorazil po jedenácté do Olbramovic, abych téměř hodinu a půl čekal na "hrciprcáček" (jak říká 810ce můj kamarád a kolega Ondra) do Sedlčan, z nichž je to do Příčov tři kilometry. Ale všechno zlé se ukázalo být k něčemu dobré: v Olbramovicích jsem po dlouhém dorozumívání pomohl  ke koupi správných jízdenek dvěma italským cyklistům, co měli trochu problém s angličtinou. No a během toho dorozumívání jsem se těch italů zeptal, jestli mají rádi Salviniho. Říkali, že ano, že je to první politik, co jen nekecá, ale také dělá. 

Po dojezdu do Sedlčan a následném koloběžení do Příčov jsem konečně kolem 13:20 dorazil na místo zločinu. Říkal jsem si, že aby byla akce návštěvně úspěšná, mělo by tam být alespoň 200 lidí - a právě zhruba tolik jich tam mým odhadem bylo. Samozřejmě včetně spousty tváří známých těm, kteří pravicovou, konzervativní a alternativní scénu jako já trochu sledují. A také pár politiků, jako např. Jiří Kobza z SPD nebo Tomáš Vandas z mnou ne až tak oblíbené DSSS. Je na místě také dodat, že drtivé většině účastníků bylo 35 a více let: jednoznačně převažovala starší a střední generace. Na místě bylo také několik stánků s prodejem jídla, pití či jiných zajímavých věcí, toi toi budky, takže sociální výbava slušná. Během mého příjezdu zrovna probíhala na malém zastřešeném pódijku jedna z panelových diskuzí, z které jsem si ale moc neodnesl, protože jsem se ještě trochu aklimatizoval, něco nakupoval atp. Dostatečnou pozornost jsem už ale mohl věnovat proslovu přítomného poslance ČSSD (!!) Jaroslava Foldyny, který začal svou řeč sdělením informace o tom, jak mu celý týden volali novináři, ale ne proto, aby se jej ptali na nějaké věci týkající se projednávaných návrhů zákonů či aktuálního politického dění, ale jen na to, jestli se této akce v Příčovech jako fakt hodlá zúčastnit. No, co k tomu dodat. Snad jen to, že mne již cestou na akci napadlo, že tajným přáním některých militantních sluníčkářů by asi byl dopad meteoritu na nádvoří příčovského zámku v době konání akce, čímž by se z jejich pohledu doslova a do písmene zabilo mnoho nepříjemných much jednou ranou. Ostatně, jeden komentář pod reportem na Parlamentních listech to už potvrdil.

A zanedlouho poté došlo k incidentu, o kterém se bude ještě nějakou dobu asi mluvit a kterou již velmi trefně okomentoval Petr Hampl na svém facebooku. Jak známo, v Praze se v ten den konal pochod zvrácenosti známý pod názvem Prague pride. No a abychom o něj my, účastníci setkání v Příčovech nebyli úplně ochuzeni, vydala se do naši blízkosti skupinka max třiceti duhových zoufalců, vyzbrojených duhovými symboly a tlampačem, z nějž už z dálky jeho majitel blábolil něco o nenávisti, kterou jsme asi už jen svou přítomností měli chrlit. Celou situaci bravurně zvládnul v ten okamžik mikrofon třímající Michal Semín, který nás vyzval, ať se nenecháme vyprovokovat a ignorujeme je, neboť jim právě o tu provokaci jde, a že když delší dobu nedají pokoj, zavoláme policii. Ne všichni výzvu k ignoraci poslechli a někteří šli k zámecké zdi, za níž duhoví zoufalci stáli, těmto něco vykládat, ale globálně celá věc dopadla dobře a zoufalci po nějaké době odešli. Mimochodem, moderátorkou byli dotyční vyzváni, ať nám přijdou sdělit to co chtějí k nám na pódium, ale odmítli

Následovaly pak ještě tuším dvě panelové diskuze, kterým už jsem mohl věnovat plnou pozornost. Jedna byla - stručně řečeno - na téma vlastenectví a druhá o médiích.  Jelikož jsou obě ke shlédnutí na youTube kanále zmíněné Raptor TV, nebudu se o nich nějak podrobně vypisovat a uvedu jen pár osobních postřehů.

U té první mne zaujalo, že dva z panelistů - konkrétně Alexandr Tomský a Benjamin Kuras - oznámili, že jsou vzhledem k jejich životním osudům vlastenci nejen čeští. Zvlášť pikantní je to u Benjamina Kurase, který to popsal slovy "Česko je moje matka, Izrael moje sestra, Británie má manželka a Itálie má milenka, se kterou Británii zahýbám". Ne že bych považoval vlastenecký vztah k více zemím za až tak problematický jako např. dvojí občanství, ale stejně by mne zajímalo, ke které z těchto svých čtyř lásek by se Kuras přidal, kdyby mezi nimi došlo k nějakému konfliktu třeba na státní úrovni. Jinak i když byla debata zajímavá, trochu mi v ní chyběla podstatná věc a sice pokus o nějakou exaktní definici vlastenectví, o což se z mého pohledu náznakově pokusil víceméně jen Michal Semín.

Druhá debata o médich (a svobodě slova, cenzuře a autocenzuře), moderovaná Martinem Konvičkou, mi přišla nejlepší - a dle intenzity potlesků zřejmě i všem hostům. Komentovat ji nebudu, udělejte si na ni názor sami na základě záznamu. Po jejím skončení Petr Žantovský představil nový tištěný časopis s názvem neKorektní, jehož první číslo s rozhovorem s Jarkem Nohavicou jsem si ihned koupil, abych zjistil, o co jde. Je pravda, že obsah vypadá, až na Knižákovy oplzlé ilustrace, celkem dobře - mnohostránkový článek o homosexuálním manželství, v němž se k němu vyjadřují jak jeho zastánci, tak jeho odpůrci - jinak řečeno článek, v němž jsou rovnocenně zastoupeny argumenty a postoje pro a proti - se dnes jen tak nevidí. Je ale pravda, že trochu rozpačitější už jsem z z některých jmen, které za časopisem stojí: např. brazislko-český homosexuál a mj. bývalý redaktor Playboye Fabiano Golgo, nebo nestranník-poslanec zvolený za ANO a dříve mj. poradce ministra Karla Kühnla Patrik Nacher. No, ale uvidíme, jak se budou věci vyvíjet, šanci si časopis určitě zaslouží a je dobře, že něco takového vzniklo - stejně jako již rok a půl vycházející, ale stále málo známý časopis MY, jemuž zadní obálka prvního čísla neKorektní dělá reklamu a který byl na akci také k dostání. 

Závěrečný program pak obstarala zpěvačka Zuzana Stirská se svým gospelovým sborem Gospel time. To už ale bylo na setkání skoro o dvě třetiny lidí méně. Mimochodem, na facebooku jsem zahlédl kritický komentář (byť pochopitelný) mj. k tomu, že má na české vlastenecké akci vystupovat uskupení prezentující americké, resp. anglicky zpívané písně. Tak mne jen napadlo, jestli to třeba nebyla malinká úlitba jednomu z hlavních organizátorů akce Petru Hamplovi: když už měla akce začínat katolickou mší, tak pro protestanta Hampla budou v závěru znít americké protestantské písně, aby to bylo "vyváženější" :-) ale to je jen taková má nejspíš nepravdivá, lehce humorná spekulace. 1)

Někdy kolem půl osmé jsem se s pár lidmi rozloučil a na koloběžce se vydal zpět do Sedlčan, kde jsem přespal v příjemném hotelu Florian. A další den pak dojel do Pardubic a z nich pak Pendolinem o půl třetí domů, ale to už sem až tolik nepatří.

Pojďme k nějakému zhodnocení: 

1) V první řadě určitě nelituju, že jsem se akce zúčastnil, a je velmi dobře, že se uskutečnila. V tomto patří její iniciátorce, paní Alici Tomkové, velký dík a uznání (a ode mne i stokorunový příspěvek na náklady - na místě bylo možné na akci dobrovolně přispět i finančně). Přesto bych si dovolil pár myšlenek na vylepšení příštího ročníku. V první řadě, mám za to, že v dnešní situaci je velmi důležité, aby se obyčejní lidé, sdílející plus mínus stejné či podobné pohledy jako účastníci akce a panelisté, vzájemně seznamovali a věděli o sobě, a mohli tak i třeba snadněji vyvíjet nějaké společné aktivity. Ještě pár dní před akcí jsem si skoro představoval, že jestli na ní bude možnost promluvit do mikrofonu, tak tam navrhnu, abychom si zahráli nějakou seznamovací hru :-) Přestože k nějakým novým kontaktům a seznámením na akci určitě došlo, tak v této věci, kterou jsem považoval za velmi podstatnou, pro mne zůstala za očekáváním. Je jasné, že ne každý o nějaké seznamování stojí, ale  myslím že dost z nás ano; chtělo by to napříště aspoň nějaký závěrečný táborák s opékáním špekáčků a kytarou. Já jsem se nakonec seznámil (byť slovo jsem prohodil s více lidmi) víceméně jen s dvěma klukama z jižních Čech, kteří se ukázali být členy SPD a zároveň stoupenci Koncepce sociální bezpečnosti 2). Bohužel si nejsem jist, zda jsem si kontakt na jednoho z nich, který mi napsal na papírek, vůbec odvezl nebo neztratil :-( Mimochodem jedinou, s tím seznamováním velmi vzdáleně související "aktivitou" byla možnost zapsat své jméno a kontakt do na místě přítomného notýsku, aby tak ti, co se zapsali, mohli být zavčas informováni o dalších podobných akcích. Je jich každopádně třeba jako sůl.

2) Druhý bod, co mne jako filosoficky založeného člověka napadá - ale je fakt, že by to byl husarský kousek, kdyby se někoho takového podařilo sehnat - je ten, že na příštím setkání by některý z diskuzních panelů mohl být i polemický: prostě, kdyby se jej zúčastnili řekněme dva lidi z "naší strany barikády" a dva z opačné, pokud by se takoví našli. Ne že bych tomu dával velkou šanci, protože už jen samotnou účast na takovém panelu by většina potenciálních oponentů brala jako něpřípustnou "legitimizaci" našich aktivit a lidí (s "nácky" se přece nediskutuje! náckové se mlátí!) Na druhé straně, věřím, že lidi, co by k tomu byli ochotni, existují. Zvlášť po jedné náhodné zkušenosti při cestě vlakem s jedním slovenským sluníčkářem a voličem Progresivného Slovenska v jednom kupé, kdy dotyčný, ač bychom se jinak shodli v máločem souhlasil s tím, že mezi našimi tábory chybí nějaká normální konstruktivní debata.

3) Neškodilo by udělat na příštím ročníku i nějaký malý praktický "kurz", třeba něco ohledně sebeobrany, zacházení s nožem, záležitostí týkající se přežití (na místě byla k dispozici jistě zajímavá, relativně nově vydaná kniha Přežít nebo zemřít, kterou jsem si ale zatím nepořídil) atp.

4) No a nakonec spíš už jen tak s humorem: organizátoři by na příště mohli fakt objednat lepší počasí :-) Lilo dost. Ale chápu, poručit větru a dešti stále neumíme.

Každopádně je řekl bych už teď jisté, že akce tohoto typu nebyla poslední, a to je moc dobře. Vlastně už teď vím o konání jedné, lehce podobné akce v říjnu v ostravském klubu Heligonka, kde jedna z hlavních postav příčovského setkání představí svou novou knihu. Ale nebudu přesný termín prozrazovat dříve, než jej prozradí on sám.

A ještě pár fotografíí:

Poznámky:

1) Pokud budu příští rok žít, mít kuráž a pokud organizátoři mou tvorbu zhodnotí jako dostatečně rozumnou, tak mohu příští ročník pár svých písní taky zahrát :-)

2) Koncepci sociální bezpečnosti, zvláště jejím filosofickým předpokladům a interpretaci historie, by měla v Česku jistě být věnovaná větší pozornost, samozřejmě včetně té kritické. Kdo se toho ujme? Že by inspirace třeba pro revue Distance, jakkoliv ji už moc nečtu?