Či v mém případě přesněji: vhodit u eurovoleb do urny planý, či neplatný lístek? Jsem v této věci trochu na vážkách a tak jsem se rozhodl sepsat na toto téma kratší veřejnou meditaci.
Abych některé věci ujasnil a vyslovil hned na úvod: jsem jednoznačně za vystoupení ČR z Evropské unie (ideální by samozřejmě byl kompletní „visegrádexit“ i s Rakouskem, což ale bohužel, zvlášť po zvolení Čaputové na Slovensku, moc aktuální nebude). Dilema, které řeším, tedy je: dát přednost vlastní konzistenci a nevhodit do eurovolební urny platný lístek popř. k eurovolbám vůbec nejít, když jsem „proti EU“, nebo dát přednost pokusu zabránění dalším zlům, které by z EU mohly do ČR přijít tím, že budu hlasovat pro euroskeptiky, kteří hlásají, že jdou eurohujerům hodit vidle do hnoje, že jdou EU reformovat či rozložit zevnitř atp? Popř. prostě v eurovolbách podpořit tu stranu, kterou bych podpořil ve volbách do národní sněmovny, aby její lepší volební výsledek v EUvolbách případně nějak ovlivnil volební preference do budoucnosti?
Je třeba rovnou říct, že z europarlamentu nikdo EU zevnitř nerozloží. Europarlament nemá ani zákonodárnou iniciativu; tu má jen Evropská komise a Europarlament má vůči ní a jejímu schvalovacímu mandátu víceméně jen poradní hlas. Doporučuji k této věci přečíst tento status Kláry Samkové, která však sama do europarlamentu kandiduje. Samková svou kandidaturu legitimuje zdůvodněním, které platí pro véceméně všechny kandidující euroskeptické strany a kandidáty: jde jí o větší medializaci euroskeptické pozice, přitlačení na Evropskou komisi, aby nepředkládala příliš zvrhlé návrhy atp. Ale je takový důvod dostačující k legitimaci kandidatury a na druhé straně účasti u voleb z hlediska euroskeptika?
Jedna skutečnost, která by hovořila pro platnou účast u eurovoleb je to, že v letošních eurovolbách to alespoň papírově vypadá na větší úspěch euroskeptiků – díky migrační krizi a následným úspěchům Ligy severu v Itálii nebo Svobodných v Rakousku. Objevují se zprávy o tom, že „eurohujeři“ právě z toho důvodu bijí na poplach, nebo že se o eurovolbách v médiích právě z těchto důvodů raději ani moc nepíše. Problém však je, že jen menšina z těchto euroskeptiků chce z EU nadále, i přes svou kandidaturu, vystupovat: dokonce to nechce už ani Marie Le Pen ve Francii. Vystupovat z EU u nás už příliš nechce už ani SPD (resp. chce referendum, ale až poté, když by se jí EU jakože „nepodařilo zreformovat“) a zdá se, že velké euroskeptické strany po celé evropě procházejí procesem rafinované transformace, viz zmíněná operace Gladio popsaná ve výše odkazovaném článku. A má smysl pro czexiťáka takové strany volit? U nás v ČR žádná radikálně „czexitová“ strana s nějakou papírově-reálnou šancí na zvolení bohužel neexistuje: nepatří mezi ně ani Národní demokracie, ani Matějkova strana nezávislosti – ostatně víme, jak dopadla jeho vysloveně czexitová partaj u posledních domácích voleb. Trochu jiná situace je např. na Slovensku, kde podle průzkumů Kotlebova ĽSNS balancuje v průzkumech na 2-3 místě, reálnou šanci na úspěch v eurovolbách má a za vystoupení z EU je dlouhodobě a bez podmínek; z druhé strany mne však i u této strany malinko zklamalo, že do EU vůbec kandidují. Ale zrovna v jejich případě bych jim asi věřil, že by se v europarlamentu vnitřně zkorumpovat nenechali a že jejich volba by měla v širším kontextu určitý smysl; jenže nemám slovenské občanství. Každopádně je trochu zvláštní, že jsem doposud neslyšel o ani jedné euroskeptické straně, která by z „konzistenčních“ důvodů do EU odmítla kandidovat. Kdyby alespoň ty, co kandidují, slíbily, že v případě zvolení peníze z europoslaneckých platů použijí na euroskeptickou kampaň u nás v ČR; posléze by dodrženým slibem mohly posílit svou důvěryhodnost.
Souhlasím s tvrzením, že o vystoupení z EU se v europarlamentu prostě nerozhoduje. O tom se musí rozhodnout buď v parlamentu národním, domácím, nebo v referendu jako v Británii. A práce na šíření „euroskepse“ se musí rovněž vykonávat především doma. Jsem člověk, který k volbám pravidelně chodí – dovedu si sice představit, že bych z podobných důvodů jako eurovolby bojkotoval volby senátní, jelikož jsem za zrušení senátu, ale i ten senát je pořád „domácí“ komorou parlamentu. Ohledně následujících eurovoleb jsem však stále na 51+ procent rozhodnut, vhodit do urny nějaký šťavnatý czexitový, ale neplatný lístek. Dát mi pár opravdu dobrých důvodů pro to, abych svůj postoj ještě zavčas přehodnotil, má kdokoliv šanci v komentářích.
(ale ti, co by mi chtěli napsat, ať vzhledem ke svým euroskeptickým názorům k těm volbám raději opravdu nejdu, mohou ušetřit své šlachy v dlani zbytečné námahy :-) )
A po cca dvou-článkovo přestávce si zase na závěr dáme píseň.
