Za Zrcadlem

Vše co máme je vlastně jen vypůjčené. Ať už je to dům, naše tělo, rodina nebo svět. Vše je jen na chvíli a jednoho dne se musí rozpadnout. Nevíme jak vznikly atomy, nevíme jak se tvoří naše buňky a z jakého zdroje to vše roste. 

 

bubliny

Ani naše TĚLO nám nepatří. Toto může znít divně, ale jděte ven na ulici a člověk, o kterém jste nikdy neslyšeli vám může rozbít hlavu. Jinak řečeno vás může zabít. Jak by mohlo být tělo naše, když nám je může každý „trotl“ odebrat.

Když nám tedy NIC nepatří pak musí být vše „falešné.“ Vezměte si NAPŘÍKLAD několik zlatých soch. Jedna znázorňuje člověka, jedna kohouta a jedna třeba červa. Každá z nich váží 300 gramů. Za kterou dostanete nejvíce peněz, když ji prodáte klenotníkovi, aby ji roztavil? Červ, kohout i člověk budou mít stejnou hodnotu. Jestliže hodnotíte PODSTATU, musí být cena vždy stejná. Dokud jsme spojeni se jménem a tvarem, vidíme červa nebo kohouta. Co tedy jsme, když odstraníme naše jméno a tvar? Kdo vlastně jsme?  Co zůstane? Podstata. Když se podíváte na svou tvář do zrcadla vidíte snad dvě osoby?

Mohutně investujeme do své logiky, do svého VIDĚNÍ SVĚTA. Klíčová otázka je: Jaký je SMYSL NAŠEHO ŽIVOTA. Pro maminku může být smyslem života dítě a má v tom jasno! Pro sportovce zase sport a silné tělo. Pro jiného je smyslem života láska a další prahne po moci. Bez smyslu života nedovedeme žít. Ale jaký má smysl naše Já? Já, které není zabarveno žádným chtěním mít to nebo ono nebo být tím či oním. Jaký smysl má čiré bytí?

Možná že děláme jednu ZÁSADNÍ CHYBU. Chceme mít věci pod kontrolou. Nedokážeme je nechat jen tak být. Nedokážeme se uvolnit a neustále musíme něco kontrolovat. Jsme podezřívavý a přilháváme si. Důvěra je pro nás nepřátelská emoce. Nemáme radost z toho, že NEVÍME. Nemůžeme v noci spát a neustále přemýšlíme. Chceme kontrolovat své emoce i své zdraví.

Ale říká se, že mimo Já neexistuje nic. Že neexistuje žádná vzdálenost. Vše co opravdu máme je vlastně jen naše Já. Vše ostatní je VYPŮJČENÉ. Dům, tělo, rodina i svět. Ať už chceme nebo nechceme. Vše je dočasné a jednoho dne se musí rozpadnout. NIC nikomu nepatří.

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Jakub Kouřil | středa 18.8.2021 11:45 | karma článku: 10,52 | přečteno: 167x
  • Další články autora

Jakub Kouřil

Cinkání

13.4.2024 v 5:18 | Karma: 7,58

Jakub Kouřil

Talíř a myška

2.4.2024 v 8:35 | Karma: 8,85

Jakub Kouřil

O stromu a housence

30.3.2024 v 12:44 | Karma: 10,30

Jakub Kouřil

Borovicový spor

27.3.2024 v 6:32 | Karma: 14,36

Jakub Kouřil

Reportáž ze Saudské Arábie

27.2.2024 v 13:11 | Karma: 18,99