Vrchní prchni, Což takhle dát si špenát, Jak utopit Dr. Mráčka, „Pane, vy jste vdova!“ Baron Prášil, Arabela, Kdo chce zabít Jessii? Dívka na koštěti, Srdečný pozdrav ze Zeměkoule, Zítra vstanu a opařím se čajem …
Kolik se natočilo opravdu podařených filmů, seriálů, nebo pohádek mezi roky 1989 – 2018 tedy 29 let po revoluci a kolik mezi léty 1960 – 1989 (29 let před revolucí) ?
Po převratu se natočilo jen málo filmů, které by vykazovaly hravost, inteligentní humor, a které by byly bez přehnaného násilí a brutality.
Možná je to proto, že za socialismu musely filmy projít sítem cenzury a tématika „nezávadné“ hravosti byla snad jedinou, kterou se filmaři mohli věnovat naplno a bez obalu. Filmy musely být tak skvělé, aby kritika přimhouřila oči a dala filmu „zelenou.“ Filmaři byli nuceni v tomto úzkém a velmi těžkém uměleckém spektru přebývat. A rostli! Byla to pro ně obrovská výzva. Bohužel už nemáme taková esa, jako byli Miloš Macourek nebo Karel Zeman.
Po roce 1989 k nám jako vichřice vtrhla svoboda a přinesla sebou všechny nemoce západu. Batmany, Supermany, nebo Spidermany, všechna šílenství, která řeší globální katastrofy a boje o přežití Která straší, a která se jen málo zabývá člověkem s velkým Č (tedy jeho hloupostí). Filmy jsou většinou jen pudové a brutální. Více krve = více emocí. Čím více cáká z obrazovek krev, tím lépe.
Dnešní věda potvrzuje, že nejlepší je jíst ovoce, které vyrostlo v zemi, ve které člověk žije. Ale máme vůbec na vybranou? Dá se na ty naše filmy dívat? K jakému uměleckému úpadku jsme se dopracovali! Ano dobré filmy se stále točí, český člověk nevymírá, ale je jich čím dále méně.
