Proč měsíc nespadne

Prochází dvojice parkem. Už se stmívá a na obloze září měsíc. „Tati“ ptá se chlapeček „proč ten měsíc nespadne?“    

„Kam by padal?“

„No přeci na zem, k nám, abychom si ho mohli prohlédnout, postavit se na něj a táák.“

 „Měsíc má strach“ povídá tatínek „tam ze shora, to je obrovská výška. Spadnout z takové dálky, to by se měsíc rozpadnul na milión kousků. Měsíc to ví, a tak se každý rok o nás vzdaluje o jeden centimetr. To je rozměr tvého nosánku. Pomaloučku, polehoučku a jednoho dne z oblohy úplně zmizí, už nebude.“