Postel

K čemu je postel, ve které se nedá spát. Nač máme židli, na které se nedá sedět a na co jsou nám peníze, které nemůžeme utratit. Zbavujme se všeho, co nám neslouží. Bez milosti a sentimentu. Shodíme jen mrtvou váhu, která tíží.

Na břehu horské jezera stál pěkný hotel. V  hotelu bylo deset pokojů a v pokoji číslo 7 byla postel, na které nikdo nemohl usnout.

Každý kdo na posteli ležel, se jen převaloval z jedné strany na druhou, ale usnout nemohl. Na vině byla samotná postel, která milovala lidskou mysl. Nikoho nenechala spát, jinak by se nudila. Sledovala lidské myšlenky, jako kdyby byla v kině. Horory, romantické příběhy i banální starosti, a když člověk přece jen usínal, vždy to udělala tak, aby jej probudila.

Jednoho dne navštívil hotel pan Souček a dostal pokoj číslo 7. Rád chodil na horské túry a také praktikoval meditaci. Ale zatímco po horách lozil a skákal jako kamzík, meditace se mu nedařila. Ani lotosová pozice ani sezení na židli nedokázalo udržet jeho vědomí. Usínal.

Když se vrátil z horského výšlapu, krásně unaven ulehl do postele. Ale nemohl usnout a převaloval se ze strany na stranu. Napadlo jej, že bude meditovat. Po půl hodině se propadl do hluboké meditace, do míst kde se mu ještě v životě nepodařilo proniknout a prožíval nádherné pocity.

Postel byla bezradná. Nemohla nahmátnout vůbec nic. Pan Souček měl mysl prázdnou jako vypuštěný rybník. Nebyla tam jediná myšlenka, jediná rybka. Nebylo tam vůbec nic.