Nemohlo být později

Pan Drobil, pekař s velkým břichem si zvesela pohvizdoval a míchal těsto ve svém krámku. Prsty jako špalíčky se mu obratně bořily do těsta a jeho kulatá tvář se dvěma ruměnci po stranách kypěla nahromaděnou energií. Pekař nikam nespěchal. Pokud někdo přišel do obchůdku s žádosti o chléb, který ještě nebyl dopečen s klidnou tváří rybáře odpovídal: „Až bude tak bude a kdybych to chtěl uspíšit, všechno bych tím zkazil.“

Po práci sedával doma na modrém divanu a díval se na televizi. Většinou měl na stole spoustu jídla, které si pečlivě připravil a užíval si svého pohodlí. Málokdo a máloco ho dokázalo vyvézt z rovnováhy v jeho zažitém světě. Co potřeboval vědět, to věděl, a co potřebovat nemusel, po tom se nepídil.

To co mu zrovinka dělalo starost, byla mastná skvrnka pod jeho autem, se kterým dojížděl do svého pekařství do sousední vesnice Chlebounkov. Necelých 11 kilometrů. Cesta byla malebná, mírně kopcovitá a podél většině úseku rostly švestky.  

Když dopíjel brusinkový odvar oddělilo se ucho od hrnku a zůstalo mu v prstech. Hrnek s motivem pečiva spadl na dlažbu a rozbil se. Pekař se zadíval na ucho, které ještě křečovitě svíral a potom na střepy chtěje vše pochopit.

Dožvýkal švestkový koláč, vypnul televizor a zvolna odcházel pro smeták. Přitom si pomyslel, že o prasklince v hrníčku věděl již několik týdnů. Plazila se jako had a upozorňovala na blížící se nebezpečí. Ale porcelánový hrnek dobře sloužil a byla škoda jej zahodit. Teď už věděl, že s výměnou za jiný hrníček neměl otálet.

Smetákem nabíral střepy a uvědomil si, že i ta skvrnka pod autem je varovným signálem, který by neměl přehlížet.

Ráno jel do autoopravny. Velké břicho se natřásalo a kulatá tvář se dvěma ruměnci po stranách kypěla nahromaděnou energií.

TISKOVÁ ZPRÁVA:  Došlo k tragické nehodě našeho pekaře na silnici mezi obcí Horákovem a Chlebounkovem. Jeho vůz byl vklíněn do ovocného stromu. Příčina nehody byla v prasklé gumičce brzdového systému.