Kostižravka

Pan Vojtěška miloval ptáky. Poslouchal jejich zpěv a také si opeřence fotografoval. Nejraději měl chlupaté kuličky, ze kterých čouhal zobáček, a vykukovala zvědavá očka. Čím byl ptáček menší, o to více se mu líbil. Zdařilé fotky zveřejňoval na svém blogu.

Jednoho dne měl sen, který začínal docela pěkně. Plul na kánoi amazonskou džunglí a v ruce držel síťku na motýly.  Na protějším břehu spatřil vzácného kolibříka se zeleným bříškem. Vrhnul se k batohu s  fotoaparátem, ale ztratil rovnováhu, loďka se zhoupla a on přepadl přes dřevěný okraj. Když si vytřel vodu z očí, spatřil jak je bárka unášená proudem. Přestože plaval, jak nejrychleji uměl, na kánoi nedosáhl.  

Dravé rybky v kalné vodě nebyly vidět, ale teď jej dloubaly do nohou. Nejprve jen zlehka jako by zkoušely, zda jsou nohy jedlé, ale když ucítily krev, přestaly se ostýchat. Hryzaly do lýtek a zakusovaly se do stehen. Pan Vojtěška se ve snu převaloval z jednoho boku na druhý, až se z toho probudil. Sen byl pryč, ale bolest zůstala. Noha jej pálila jako by v ní byla opravdu zakousnutá červená rybka.

Odhrnul pokrývku, a zjistil, že má ošklivý otok na pravém stehně. Noha byla zanícená a rudá. Pan Vojtěška se zamyslel, ale nevěděl o ničem, co by vysvětlovalo jeho zranění. Odjel proto do nemocnice. 

Na oddělení příjmu dostal zklidňující injekci a byl poslán k odbornému lékaři. Ten po důkladném ohledání bolavého místa, nařídil hospitalizaci, do které se panu Vojtěškovi nechtělo, ale co mohl dělat. Po tři dny mu sestry odebíraly krev, moč i stolici a vzorky odnášely do laboratoře.

Když mněl doktor Mráček diagnózu, jak se říká v kapse, vstoupil do nemocničního pokoje a zeptal se pana Vojtěšky. „Byl jste někdy v Jižní Americe?“

„Leda tak ve snu.“ Řekl pan Vojtěška nechápaje souvislost Latinské Ameriky s jeho nemocnou nohou. 

„Onemocněl jste infekcí, která se vyskytuje pouze v Amazonii.“ Pravil doktor a pokračoval, „přesněji řečeno nositelem viru je rybka Scilitus picitus, která žije v řece Tapajós. Virus využívá pro rozklad těžce stravitelné potravy.“ Pan Vojtěška si uvědomil, že přesně na takovémto místě byl ve snu, ale než stačil cokoliv říci, přerušil jej doktor.

„Jedná se o Kostižravku. Je zavrtána do vaší stehenní kosti, ze které vysává živiny. Proti Kostižravce není léku. Virus je to složitý a hodně zmutovaný, ale naštěstí jsme infekt stabilizovali, aby nemohl nakazit sousední kosti. Ovšem napadená kost musí ven a namísto ní vám vložíme protetickou náhradu. Je nutná okamžitá operace.“

Jak se mohl pan Vojtěška nakazit Kostižravkou, byla pro doktora záhada. Diagnóza byla správná, doktor Mráček byl bystrý, ale ani jeho chytrost nemohla dosáhnout na příčinu onemocnění.

Za všechno mohla stehenní kost, která se dozvěděla, že po smrti pana Vojtěšky, bude jeho tělo spáleno. Bála se kremace. Byla zoufalá a představovala si, jak se v ohnivém žáru proměňuje na šedý popel. Chtěla žít věčně. Ale nevěděla jak to zařídit.

Virus, který věděl, o čem kost přemýšlí, si odkašlal a zašeptal: „Když jsi zdravá, člověk o tobě ani neví. Nevšímá si tě. Ale jakmile se zraníš nebo onemocníš, ucítí bolest. Dostaneš se do středu jeho pozornosti. Bude tě chtít uzdravit. Ale pokud s tebou nic nepořídí, začne tě nesnášet a bude se tě chtít zbavit.“

„To zní krásně, poskočila stehenní kost od radosti, (pan Vojtěška pocítil bolest v noze) ale jak bych mohla člověku způsobit takové trápení a neskončit v peci?“ Ptala se kost.

Geniálně zmutovaný virus přišel na možnost přenosu skrze sen. Otevřely se nám nesmírné možnosti šíření. Rád bych tuto metodu vyzkoušel na tobě. Moji příbuzní v mozku už dostali příslušné instrukce. Dnes v noci nastane tvá proměna.“

Kost viru poděkovala, ale netušila, jaké to bude mít následky. Virus, který se v kosti objevil, se ani nepředstavil a užíral ji za živa. Provrtával v ní chodbičky, tak jako červotoč ve dřevě. Bolest byla strašlivá a kost chtěla raději umřít rychlou smrtí v ohni, ale bylo už pozdě. 

Pan Vojtěška podstoupil operaci, při které mu vytáhly napadenou stehenní kost, a na její místo vložily protetickou náhradu.

Vyjmutá kost byla v žalostném stavu. Dostala i karmínový nádech. Nález to byl unikátní, a proto kost nevyhodili. Byla vyčištěna kartáčkem a vložena do sklenice s lihem, se štítkem Kostižravka. Pak byla poslána do muzea kuriózních chorob. Ve smrdutém roztoku kost tiše naříká a raději by nebyla než toto věčné peklo. Společnost ji dělá ledvinový kámen a ztvrdlá játra.