Pracovní místa jsou důsledkem neefektivity. Čím méně, tím lépe

Pracovní místa jsou ve své podstatě důsledkem neefektivity výroby. A to nejen hmatatelného zboží, ale i služeb. Pracovní místa totiž nejsou cílem samy o sobě, jak se nás snaží přesvědčit socialisté. Jsou jen pouhým prostředkem k vytváření statků, po kterých je poptávka. Cílem výroby jsou výsledné statky, ne tvorba pracovních míst.

Pokud píšu o lidském kapitálu, mám na mysli jak výkonnou, tak i řídící práci. Náklady na tyto výrobní faktory jsou ohromné a tvoří velkou část nákladů většiny podniků, zejména v oblasti služeb. Mimochodem, máte-li zájem, můžete si přečíst moji seminárku (PDF), kde se zabývám typologií nákladů a jejich velikostí v Budvaru. Pokud by činnost řadových zaměstnanců, ale i managementu, zcela nahradily¹ roboti a počítače², došlo by k takové velké úspoře nákladů, že cena výsledného statku by byla v řádu desetin, setin a možná i tisícin původní ceny. Záleží samozřejmě na sektoru a typu výroby.

Cílem hospodářské politiky proto nesmí být tvorba nových pracovních míst, jako to slyšíme z předvolebních slibů rudých, oranžových či modrých socialistů. Nehledě na to, že žádné dotace (na pracovní místa) ve skutečnosti žádná nová místa ještě nevytvořila, protože jak říká ekonom Peter Schiff, „státní pomoc je jako dávat sám sobě krevní transfuzi z levé ruky do pravé a rozlít přitom polovinu krve na podlahu.“ Zcela absurdní jsou potom socialistické výmysly typu právo na práci.

Představa, že vytvářením nových pracovních míst vytvoříme blahobyt, je stejně mylná jako představa, že s větším množstvím mouky upečeme chutnější koláč. Neupečeme. Nechme na státem nezregulovaném volném trhu, kolik pracovních míst vytvoří a děkujme za každé místo, které díky technickému pokroku zanikne. Ano, písaři určitě také nejásali blahem, když byl vynalezen knihtisk. Nebýt knihtisku, většina z nás by ale dnes ani neuměla číst. Zato písaři by byli zaměstnaní.

ad 1: Možná si říkáte, že ne všechna pracovní místa jsou nahraditelná. Co třeba takový učitel, psychoterapeut nebo herec? Nebo prostitutka? Těžko nám je nahradí stoje a počítače, že? No, absurdní se nám to zdá dnes. Stejně jako se nejspíš zdálo absurdní našim předkům, že jednou bude možné, aby spolu v reálném čase komunikovali lidé z opačných konců planety. S našimi znalostmi a zkušenostmi nedokážeme posoudit budoucnost.

Možná i tyto zmíněné profese nahradí počítače, možná po nich z nějakého důvodu nebude poptávka a nebudou potřebné. Nebo je nadále budou vykonávat lidé – ne proto, že by je počítače a roboti nezvládli lépe. Ale protože budou tyto lidské profese vnímány jako luxusní a lidé si rádi zaplatí kontakt s člověkem na místo počítače.

Koneckonců, nabídka vždy nějakým způsobem reaguje na poptávka. Pokud bude vždy poptávka po člověčím učiteli, psychoterapeutovi, herci či prostituce, není co řešit.

ad 2: Druhý argument, který mi čtenář jistě rád omlátí o hlavu je fakt, že někdo i ty roboty a počítače musí vyrobit a naprogramovat. Ano, dnes tomu tak více méně je. Co ale brání tomu, aby automatizace byla taková, že i tuto práci budou zcela vykonávat samy počítače? Co brání tomu, aby se roboti sami reprodukovali a učili na základě zkušeností stejně jako člověk? Ano, právě ten technický pokrok.

Autor je členem Strany svobodných občanů a kandidát do Krajského zastupitelstva Olomouckého kraje. Vyšlo na wwww.jimmyhayek.cz.