Oběd

babské manýry a zkažený ráno.

brzy ráno kolem pátý,
pozdvižení mezi ploty!

co se děje? kdo to křičí?
oči nemá, hubuje,
smýká sebou, kope, brečí,
někdo něco kupuje?

v zahradě se něco zmítá,
slzy tečou odtamtud,
pohled strašný nás tam vítá,
nespatřeno doposud!

vraždou voní tamní vzduch,
někdo něco zlého činí,
to je teda, to je puch,
v nose cítím mravenčení!

osoba se sehla k zemi,
pozadí tu vystrkuje,
je fakt divná, nezdá se mi,
asi hnusné pikle kuje!

bílé vlasy, křivá huba,
něco sbírá z hroudy hlíny,
křivé zuby, kůže hrubá,
ze zadku jí spadly plíny..

co to dělá? co to zvedá?
černé to je, křičí to,
chlupy černé, kůže bledá,
Nech mě bábo, bolí to!

křičím na ní:
Nech ho být,
chudáček chce ještě žít!
Kam ho neseš? počkej přece,
utopím tě v jezu v řece!

bába strachy nedýchá,
vykřikuje do ticha:
Co se staráš? Co tu čumíš?
Vypadni jak rychle umíš!

nehýbu se, běží bába,
rychle s taškou někam pryč,
skáče jako ňáká žába,
beru na ní dlouhou tyč..

babka hopsá, tyč jsem hodil,
jednou ranou babu skolil,
tašku jí vzít nedovolil,
nepovolil, nepovolil!

otevírám igelitku,
bába ječí Zmetku! Zmetku!
Ježišmarjá, nazdar krtku,
co to je za tlustoprdku?

bába rychle spěchá k plotu,
běží rychle jako fretka,
kdepak krádež, to je smrtka,
k obědu by chtěla krtka!