Nakupujte chytře, ušetříte čas, i peníze!

hezký Pavle, ale jenom v případě, že jdu do obchodu sám.

nakupování nesnáším z mnoha důvodů, a to i když musím do obchodu sám. každý tam na Vás kouká, jestli jako jste bohatej nebo chudej, což odhadují podle oblečení a účesu, lidé spolu navzájem nekomunikují a snaží se předstírat nejvyšší míru slušnosti a úrovně, kterou mnohdy nemají žádnou. kdo mi ale nejvíce zošklivil nakupování jsou ... no ženský.

existují tři varianty nakupování, záměrně nezmíním variantu s dětmi, které zatím nemám.

1. nakupuji sám
2. nakupuje moje drahá polovička
3. nakupujeme spolu

začnu možností nakupování sólo, protože je mi nejpříjemnější. nakupování je samo o sobě hrozně nepříjemnou záležitostí, ale když jsem v obchodu sám, dá se snést. leckdy je to i legrace.
přijedu na parkoviště, řekněme k Bille nebo Hypernově, kde nakupujeme nejčastěji. v Bille, protože věříme kvalitě a v Hypernově, protože je tam k dostání snad všecko. rozumnějte - Billa se opravdu s Plusem nebo nedejbože Lidlem nedá srovnávat.
zaparkuju auto, zahodím cigáro a vezmu si košík. naklušu do obchodu, nikam se neotáčím, protože vím, co mám koupit. pečivo, maso, zeleninu a ovoce, toaleťák, minerálku a fofrem pryč. jakmile projedu turniketem a octnu se mezi regály se vším možným, jedu k pečivu. naberu deset rohlíků, deset housek, půlku chleba (takovýho toho kulatýho, měkkýho s křupavou kůrkou, ten mám rád) a jedu k ovoci a zelenině. řekněme že to beru v pořadí, v jakém se to jezdí v té Hypernově. naberu zelená jablka, zvážím... ne, raději koupim balení po čtyřech a vážit nic nemusím. hodím to do košíku. naberu pomeranče, ty už vážím, protože v síťce bejvaj pěkný shnilotiny. vezmu svazek mrkve, zelí, pórek, petržel. jedu do drogerie, tam sáhnu po toaleťáku, přičemž mám rád měkkej a žluťoučkej. nebudu kupovat ty jednovrstvý šmirgly, při jejichž použití mám po každém utření zadku pocit, že snad mám hemoroidy. ještě zbývá balík minerálky, který vezmu o regál dál. chutná mi třeba Rajec.

stojím ve frontě u pokladny, nákup trval 10 minut, mám vše, co jsem měl koupit. ještě si sběhnu pro deodorant a u pokladny koupím lízátko myšičce. se slečnou pokladní vedeme řeč, mám trochu problém se zadáním PINu. někde musíte zmáčknout ok, pak zadat PIN, pak zase ok, někde nemusíte nic a podobně. nákup bez problémů během 15ti minut, sedám do auta a hurá domů.

jak nakupuje moje drahá polovička? stejně jako já má napsaný seznam toho, co chce koupit. přijedeme na parkoviště, zahodím cigáro a seřvu myšičku za to, že práskla s dveřma. moje Honda je už stará paní a hádejte proč ve dveřích spolujezdce drnčí reprák. zůstávám v autě a koukám kolem sebe. za půl hodiny je myšička tu, má v košíku pečivo, maso, zeleninu a ovoce, toaleťák a minerálky.

"ještě jsem to nezaplatila, dej to do auta, já se tam vrátím."

zřejmě duchaplná snaha o ušetření trochy času. co dělala v krámě tak dlouho je mi záhadou. řešení pomalu začínám chápat při společném nákupu.

jedeme. konečně. doma jsem ještě deset minut stepoval oblečenej a obutej mezi dveřma, protože - nandat naušnice, nazout boty, který jsou tak úzký, že jdou nasadit na pedál jenom násilím, zavázat tkaničky na všech patnácti dírkách, vyhodit kočku z předsíně, vyhodit druhou kočku z předsíně, vyhodit ještě jednou tu první kočku z foajé a můžeme jet.
parkujeme, jdeme do krámu. máme v plánu koupit pečivo, maso, ovoce a zeleninu, toaleťák a balík minerálek.
po projití turniketem, po tom, co jsme se zrovna pohádali, míříme k regálu s drogerií. zde vidím první zádrhel. regál s drogerií je u pokladen, zatímco od pečiva se vzdalujeme a poté se k němu budeme muset vracet. myšička pospíchá, jedu za ní s košíkem cca v pětimetrové vzdálenosti. koupíme toaleťák, šmirgl, samozřejmě.

"tak, teď pečivo.."

a zase zádrhelík. od drogerie je to mnohem blíž k zelenině a ovoci, než k pečivu. začínám se v obchodě ztrácet. lost in Hypernova.  kupujeme pečivo. deset rohlíků, deset housek, chleba.

"tak, teď zeleninu teda.."

zase špatně, až mi z toho zůstává rozum stát. od pečiva je maso na půli cesty k zelenině. naštěstí myšička duchapřítomně zastavuje u masa. nastává deset minut mého čumění na živou štiku v akvárku u rybího masa, protože výběr masa trvá myšičce věčnost. stejně vybere kuřecí prsa....

"dáš si kuřečí prsa?"

jak nečekané... "ano myšičko.." jdeme k zelenině, kde nejdřív objedeme všechny regály a poté vybereme zelená jablka, pomeranče, nějaké mandarinky, pórek, mrkev, zelí... taky Vám přijde, že jíme furt to samý? nyní k minerálkám, protože toaleťák jsme koupili už před hodinou. uprostřed cesty k minerálkám myšička otočí čumák košíku o 360 stupňů, protože "jsem chtěla ještě nějakou kosmetiku."
jdu pro minerálky, protože na to nemám náladu. u kosmetiky je banda navoněnejch zčuchanejch paniček, a já tam budu stát jak tvrdý ý?
konečně jedeme ke kase...se slečnou pokladní se známe už odminula, ale běda jak bych se dal do řeči. smutně na ní koukám.

nákup trval 50 minut, máme to stejné, co já mám za deset. celá časová prodleva je kvůli tomu, že maso se musí vybírat deset minut a stejně se vybere to co skoro vždycky, po krámě nalítáme o kilometr víc, protože první se prostě musí koupit toaleťák...

chlapi... choďte nakupovat sami. myslím, že neni jedinej chlap, kterýho by to bavilo.