Zvýšit daně či deficit? O to tady běží!

  Tentokrát se ruku v ruce se socialisty mýlí i řada liberálů. Má tedy vláda zvýšit DPH nebo deficit vládních zdrojů?

  Funguje-li hůře ekonomika, znamená to, že stále více váznou ekonomické vztahy mezi lidmi. To jsou vztahy "něco za něco", tedy veškeré vztahy s výjimkou bezelstných vztahů dejme tomu mezi brigádním generálem a štábním praporčíkem nebo mezi Seymourem Skinnerem a školním inspektorem v nekonečném seriálu Simpsonovi. Nutně váznou ale pouze vztahy zkoumané statistickým úřadem a ten naštěstí nevidí všude a také neumí vše vyčíslit (ale to by bylo na další článek).

  Dobře šlapající hospodářství tedy musí být pro naši vládu nade vše. Vlády téměř všech vyspělých států světa nás přitom stále více dusí daněmi (včetně "sociálního a zdravotního") a vládními dluhy. Obyvatelé států OECD jsou v posledních letech dušeni v průměru vždy od půlnoci na Nový rok až do poloviny června! Tak je tomu i u nás, v srdci Evropy. Některé státy (obvykle ty, ve kterých se neplatí eurem) jsou na tom o nějaký ten pátek lépe, jistě ale tušíte, že některé státy OECD jsou i nad tímto průměrem! Některé už dokonce byly zadušeny a musely být kříšeny. A pokud zrovna náhodou nepřijde nadšenec jako bývalý americký prezident George Walker Bush (nebo "Newt" Gingrich - viz můj článek "Příběh o možném budoucím prezidentovi USA" z 8.2.2012), ani se to nelepší. Naopak. Den daňové svobody se ve Spojených státech, u nás i obecně ve vyspělých státech za posledních sto let radikálně posunul z doby kolem hromnic!

  Jistě, dnes máme státní důchodový systém (který je až příliš mohutný), dobročinné spolky nahradila do značné míry správa sociálního zabezpečení (ať už je to dobře, špatně, nebo tak i tak), nehrozí nám mobilizace ani robota. Jenže vlády měly i další záminky pro zvyšování daní. Pokud zrovna není válka, je zase nutné pod záminkou potravinové bezpečnosti dotovat zemědělce (v důsledku spíše majitele zemědělských pozemků), protože své agrárníky dotují i okolní státy a naši by tak byli znevýhodněni a také protože je málo obilí, nebo je obilí hodně, je levné a muselo by se spálit. Je zapotřebí lákat (zejména úlevami na dani ze zisků) bohaté cizince (a nikoli našince - drobné živnostníčky, kteří tvoří pracovní místa stejně tak dobře) a podporovat vývoz do států, které určí úředníci. Musíme tedy také přidat úředníky a budovy úřadů. Když už je státní rozpočet napěchovaný, musíme na dluh opravit drahé mosty na silnicích III. třídy (nebo si jich nevšímat a opravovat je draze až když padají) a vystavět cyklostezky a zábavní parky, zavedeme emisní povolenky, zachráníme na dluh padesát pražských divadel (a to ještě v některých případech spíše ta méně kvalitní, i když nikoli podle názoru příslušných úředníků), zvýšíme počty vysokoškoláků na veřejných školách, oddlužíme nemocnice, zvýšíme některé univerzální sociální dávky (asi i na úkor některých prospěšnějších, adresných)...

  Vždycky se zkrátka najde něco, co je zapotřebí. A ještě nám prekérní situaci velmi výrazně komplikuje nehospodárná práce některých státních zaměstnanců (některých úředníků, soudců, policistů...) a výrazně předražené některé veřejné zakázky!

  A jak známo, není problém vymyslet nové daně (z hlavy, z vchodových dveří, v budoucnu možná z převodu chleba, dokonce i nákup státních dluhopisů národní bankou je pro lidi daň v kostýmu inflace). Nikomu se ale nechce žádnou daň zrušit. Proto děkuji naší vládě za zrušení daně z dividend, která znovu zdaňovala již dříve zdaněné zisky v okamžiku jejich rozdělování akcionářům a upřednostňovala tak cizí kapitál před vlastním (nehledě na to, že tyto zisky byly také součástí přidané hodnoty, a ta je také zdaňována...).

  A teď (doslova, tedy v roce 2012) přichází dilema. Má vláda v dobách hospodářského poklesu raději zvýšit daně a snažit se o to méně zadlužit nebo daně ponechat, zadlužit se více a ... (přijměte mé pozvání na můj článek "Akropolis na prodej, nebo jako splátka dluhu?" z 10.2.2012)? Cé je správně. Snížit daně, dále se nezadlužovat a snížit stávající dluh. Vláda ale musí rozdávat spoustu (většinu) peněz na základě zákonů, ve kterých jsou skryté různé výdaje na zajištění všeho možného. Musela by nejprve tyto zákony změnit, aby nás nemusela v této svízelné situaci dále dusit.

  Ale co udělat okamžitě? Vracím se k otázce z titulku: zvýšit daně či deficit? Podle mnohých ekonomů i politiků (včetně pana prezidenta) vyšší DPH sníží spotřebu a přibrzdí tak ještě více ekonomiku. Pokud ale lidé nebudou tolik nakupovat (což se děje a asi i nadále dít bude, ale ani zdaleka pouze kvůli zvýšení DPH), budou více spořit. Pokud si peníze uloží za almaru nebo do fusekle, skutečně zbrzdí ekonomiku, přijdou tak o úroky a nakonec i o schované peníze, protože je budou hledat v polštáři a v koši na prádlo; znáte to. Většinu peněz ale lidé přinejmenším ukládají v bance. Tam o jejich vypůjčení požádají firmy. Pokud neuspějí, ekonomiku to zbrzdí. Pokud uspějí, nakoupí si nové stroje. Lidé tedy sice nebudou tolik nakupovat, vypukne ale nákupní horečka firem. Rozdíl je jen v tom, že firmy nemají manželku, takže nákupy budou rychlejší. Zabránit tomu mohou pouze banky. Nedávno se spálily a jejich příslušná oddělení si tedy dají větší (snad až přehnaný) pozor při poskytování levných firemních úvěrů (umožněných také díky nízkým krátkodobým úrokovým sazbám národní banky). Nebo mohou poskytovat úvěry (třeba jen některé) za vyšší úroky, čímž by se mohla zdánlivě patová situace odblokovat. DPH bude vybírána u nákupů domácností i u nákupů firem. Zvýšení daní ale hatí podnikům jejich rozpočty a znejišťuje je.

  A co kdyby vláda daně nezvýšila, ale více nás zadlužila? Sebrala by tím firmám část úvěrů a zbývající úvěry by se firmám prodražily (zvýšily by se úroky). Spořit by bylo díky vyšším úrokům výhodnější, takže by lidé více spořili. To znamená, že by méně nakupovali. Vláda bude muset někdy v budoucnu zaplatit vyšší úroky a proto v budoucnu zvýší daně. V té době už snad budeme bohatší (zčásti i díky vládním investicím - např. do infrastruktury - financovaným z dluhu) a vyšší daně nám budou vadit méně než nyní (někteří ekonomové se navíc domnívají, že se na takovéto předpokládané zvýšení daní lidé již předem připravují tak, že si spoří). Zachování daní a současné větší zadlužování pravděpodobně zbrzdí ekonomiku více než zvýšení daní. Nesebere totiž sice lidem momentálně tolik peněz na nákupy, ale sebere úvěry firmám. A investice firem do nových strojů jsou krátkou předehrou úspěšné resuscitace. Navíc zvýšení státního dluhu by zvýšilo riziko nových státních dluhopisů (a refinancování státního dluhu je z účetního i věcného hlediska také vydáním nových dluhopisů). Mohl by se zhoršit jejich rating u slavných ratingových agentur a to by takřka automaticky znamenalo, že se nám dluh výrazně prodraží.

  Nesmí se ovšem stát, že vláda zvýší daně a s deficitem nic neudělá s vytáčkou, že kdyby daně nezvýšila, byl by deficit ještě vyšší.

  Jistý bývalý socialistický premiér, jemuž nemohu přijít na jméno (ale nemyslím to v osobní rovině) a který svých odchodem z této funkce rapidně zvýšil úroveň politické kultury, tvrdí, že jeho vláda nasekala dluhy (při zhruba 7% růstu ekonomiky (!), což je v dějinách lidstva velmi vzácné tempo, kdy jsme jeli jako fabrika) také proto, že vytvořila rezervu pro budoucnost. Milí spoluobčané, nedělejte stejnou chybu. Nikdy si na svůj termínovaný účet s nepatrným úrokem neukládejte peníze, můžete-li za ně splatit své vysoce úročené dluhy.

  Vlády by se neměly zadlužovat. Opatření v době recese na tvorbu pracovních míst mívají obvykle několikaleté zpoždění! Vlády mohou v době radovánek tvořit rezervy a připravovat tato opatření. Jenže to, co jedna vláda nastřádá, další vláda bez rozmyslu rozhází.

  A na závěr - proč vláda zvyšuje zrovna DPH? Podle ministerstva financí nechce snižovat konkurenceschopnost podniků. Na ministerstvu i v dalších institucích se provádějí detailní analýzy dopadu různých daní na cenu práce, kapitálu i spotřebního zboží (a služeb). Vyšší DPH má možná na samotné podniky krátkodobě menší vliv než vyšší daň ze zisku. Vláda má ale asi spíše jiné motivy. DPH zůstává pro všechny skryto v cenách (na rozdíl např. od daně na výplatní pásce), spotřeba se v průběhu hospodářského cyklu nemění tolik jako aktivita firem (neprojevuje se tolik Lafferova křivka), mnohým firmám (těm, které evidentně překračují registrační limit) se hůře vyhýbá i samotnému placení DPH (protože nemohou kouzlit s provozními náklady či odpisy, které DPH vůbec nebere v úvahu) a také kvůli vyšší DPH obvykle neutíkají do daňových rájů.

  Nenechme se zdanit!