Vraždy a krev v Sýrii

  Sýrie intenzivně zaplňuje světový tisk již více než rok. Liší se vždy jen odhady počtu obětí a místa vražd civilních obyvatel. Nyní už i dětí. Odpusťte mi toto smutné, ale důležité téma.  

  Nejrozsáhlejší bylo obklíčení, ostřelování a bombardování historického města Homs, centra povstalců. Co by tedy měly udělat ostatní národy, aby zabránily dalšímu krveprolití?

  Na světě je mnoho nedemokratických států. Řada lidí v takových státech se ztotožnila s politikou a cíli svých trýznitelů (jak napsal Friedrich August von Hayek). Pokud neprotestují, mají se vcelku dobře. Zpravidla mají i práci, a to i v případě, že se odváží promluvit proti svému zaměstnavateli. Diví se, proč chtějí jejich sousedé zkusit podnikat, když je to tak riskantní. Diví se, proč chtějí jezdit do zahraničí, když u nich také mají moře (a nebo je alespoň na okraji jejich vesnice rybník). A proč jim tak vadí marxismus na školách, když Karl Heinrich Marx (stejně jako G. W. F. Hegel) byl nesporně přemýšlivým člověkem? A bez amerických seriálů v televizi by se jejich sousedé také mohli obejít; South Park stejně nevysílají v televizi ani v některých jinak demokratických státech...

  Spojené státy a spolu s nimi některé státy NATO zaútočily v poslední době na tálibánský režim v Afghánistánu a na režim Saddáma Husajna v Iráku. Tálibán už z Afghánistánu potichu odešel, aniž by si toho kdokoli všiml (tak jako si nikdo nevšiml, odkud neustále bere potraviny, zbraně i náboje). Ale Američané jsou v Afghánistánu stále. Saddám Husajn již v Iráku není, ale všichni věděli, že bez další dlouhé přítomnosti Američanů by si irácké pozemky rozkrájeli Íránci, Kurdové a kdo ví, kdo ještě. Proč tedy Američané nezaútočí také proti syrskému režimu a proti dalším diktátorům? Problémem je, že na ustavování a udržování míru v každém koutku světa nemají Američané peníze. Už je utratili. A navíc, válka je hrozná, a to ani osobně nevím, o čem mluvím.

  Američané několik desetiletí byli a jsou jediným národem na světě, který je schopen zajistit mír alespoň při některých konfliktech. Jenže po skončení Studené války museli (za pomoci spojenců) zajišťovat mír v Kuvajtu. V regionu jim přitom pomáhala pouze saúdská vláda a egyptský prezident Muhammad Husní Mubárak. Měli bychom jim všem za to být vděční. Krátce na to přišli Američané (opět spolu s dalšími národy) na pomoc do nejchudšího koutu světa. Pomáhali v krvavé občanské válce hladovějícím Somálcům. Bylo to trápení, mise skončila neúspěšně a v Somálsku se v současnosti potýkají s dalšími nesváry. Mezi tím vypukla válka za našimi vraty, v Bosně a Hercegovině. Severoatlantická aliance ale nějaký čas vyčkávala s jakýmkoli opatřením, stejně jako tehdejší americký prezident William Jefferson ("Bill") Clinton. Svět také nezabránil skutečně masovému vraždění ve Rwandě. Bill Clinton se rozhodl, Kongresu navzdory, poslat početné vojsko také na Haiti. Aby tam obnovil demokracii. Pokud jste nespokojeni se svým diktátorem, zavolejte Billu Clintonovi. On rád riskuje životy amerických vojáků a věnuje peníze amerických podniků, má-li někomu zajistit svobodný život. I kdyby na chleba nebylo. A pak ještě stejná americká vláda rozbombardovala Srbsko (aniž bych se chtěl přít, zda byla vojenská operace v Srbsku nutná). Celé to skončilo osamostatněním srbských Sudet (Češi mi rozumějí, pro ostatní - mám na mysli Kosovo).

  A pak usedl na trůn George Walker Bush. Nechtěl utrácet za boj proti organizaci al-Káida ani proti Tálibánu. Pan prezident Bush vlastně obecně nechtěl příliš utrácet. Pokusil se oživit americkou ekonomiku. Proto snížil daně. A skutečně; americká ekonomika jako kdyby ožila. Jenže nepočítal s tím, že jeho vláda bude muset nečekaně utrácet. Když řeknu 11. září, nemusím nic dalšího dodávat. Nekonečná válka v hornatém Afghánistánu vytvořila ve státním (federálním) rozpočtu a závěrečném každoročním vyúčtování díru, skrze kterou bylo vidět až do Prahy. A následně bylo nutné řešit panování v Iráku, ačkoli snad všichni tušili, že v Iráku není možné tak úplně vyhrát a mírová mise bude trvat dlouho. Další kráter v rozpočtu. A afghánská díra se neustále zvětšuje. Současný americký prezident Barack Hussein Obama viděl, že bude správné, setrvá-li ještě americká armáda v Afghánistánu. Ale nový francouzský prezident Francois Hollande už nic takového platit nechce. A obdobně odpadávaly některé vlády od pomoci Iráku.

  Současný český prezident Václav Klaus se podivoval, proč chtějí Američané právě do Iráku, když je přece na světě tolik dalších států, ve kterých drží pevně žezlo diktátoři. Jenže Spojené státy neměly a nemají peníze na svrhávání diktátorů. V zájmu Spojených států i České republiky bylo a je, aby byli přednostně sesazeni ti vůdci, kteří vydírají a mají účinný vyděračský potenciál. Tehdy tedy především vůdci Iráku, Severní Koreje a Íránu. Ale Severní Korea přistupovala na mezinárodní (šestistranné) rozhovory. Vyjednávači na ni ale měli být přísnější. A Írán tehdy ještě úspěšně předstíral spolupráci s inspektory, na rozdíl od Iráku, který dokonce porušoval i rezoluce OSN (a že je zázrak, je-li OSN schopna vydat vůbec nějakou rezoluci). Útok na velmi vzdělaný a kulturní íránský lid nás pravděpodobně bohužel teprve čeká, i když bych si samozřejmě přál, aby byla íránská hrozba vyřešena smírem.

  Kam chtěl tedy Václav Klaus (se kterým se obvykle spíše shoduji) poslat armádu dříve? Američané jistě mohli bombardovat íránské vojenské cíle, aby zničili svůj bezpilotní letoun, který se Íráncům podařilo před půl rokem (tedy na konci roku 2011) sestřelit. Američané jistě mohli bombardovat podezřelý syrský komplex, ve kterém Syřané zřejmě stavěli jaderný reaktor. Nakonec tento komplex museli v roce 2007 bombardovat Izraelci (jak se dnes říká Židům z Izraele). Bylo štěstí, že tato krátká epizoda nepřerostla v něco většího. Ale konflikty v Súdánu, Libyi či Sýrii bohužel nemohly být samy o sobě impulsem k americkému útoku. A už vůbec ne bez jasně stanovených cílů. Kolik by stál útok na Libyi, pokud by pak byli Američané nuceni čekat, až se situace mezi jednotlivými skupinami uklidní? Z Libye máme nyní nechtěnou laboratoř. Nedělejme na ní řízené experimenty, ale sledujme, jak dlouho bude trvat, než si tam všichni podají ruce jako Vinnetou a jeho pokrevní bratr.

  Není pravdou, že Američané přišli do Iráku za černým zlatem. Většinu zakázek nezískaly americké podniky. A celá mise se Spojeným státům pěkně prodražila. Pravdou ale je, že důvodem války nebylo ani rozsáhlé vraždění Asyřanů. Pro ně je ostatně současný irácký předseda vlády Nuri Kamil Mohammed Hasan al-Maliki možná také hrozbou. Američané chtěli pro sebe (a nejen pro sebe) mír. Někteří lidé tvrdí, že válka v Iráku byla pro Američany a jejich spojence zbytečná, protože nebyly nalezeny zbraně hromadného ničení. Jenže Saddám Husajn měl děsivý a překvapivý potenciál materiálu i odborníků! A také měl vůli takový potenciál využít. Proto nespolupracoval s mezinárodními inspektory (zbrojními a dalšími). Nemluvě o údajných kamionech s biologickými zbraněmi, o nichž podávali informace iráčtí uprchlíci a nehledě na to, že byl Saddám Husajn podezřelý ze spolupráce s organizací al-Káida.

  A jak tedy bude pokračovat hrůzostrašné drama v Sýrii? OSN se na žádné pořádné rezoluci neshodne. Ruská vláda chce nyní prošetření vražd dětí. Ano, je možné, že tyto odpudivé vraždy má na svědomí opozice. Ale skutečně ruské vládě nestačí krveprolití v Homsu a nyní už i na mnoha dalších místech? Já vím, nová syrská vláda by možná byla tak nezodpovědná, že by neumožnila Ruské federaci i nadále provozovat na svém území jedinou středomořskou ruskou vojenskou námořní základnu a ani by nenakupovala ruské zbraně. A Američané? Ti nemají bezednou kasu nebo oslíčka, který se otřásá. Měly by se zapojit také jiné státy.

  Čest spojeneckým armádám!