Vláda bombarduje elektrárny

  aneb Vláda se mýlí II. Házení klacků pod nohy jaderné energetice je srovnatelné s levným a účinným bombardováním staveb a strojů.  

  Ministr financí (Andrej Babiš, ANO 2011) přišel nedávno s nápadem, že bychom mohli celý loňský zisk koncernu ČEZ projíst, propít, prošustrovat a rozfofrovat. Je to dobrý nápad? Jistě, že je. Vláda toho hodně naslibovala a přitom počítá s nepředstavitelným deficitem vlivem vysokých mandatorních neboli ze zákona povinných (a kvazi-mandatorních neboli prakticky nevyhnutelných) nákladů a jen pomalu se rozjíždějící české ekonomiky zasažené dluhovou krizí eurozóny (navazující na americkou hypoteční a světovou derivátovou a obecně finanční krizi). Vláda bohužel nevidí problém v mandatorních nákladech, ale zejména ve špatném výběru daní od drobných živnostníků, kteří stále ještě raději podnikají, než aby šli do předčasného důchodu. Na chudý lid musí být přísnost!

  Je nápad pana ministra skvělý také pro české občany? Samozřejmě, že pro velkou většinu nikoli. ČEZ potřebuje část svých zisků, aby mohl nejen investovat, ale především opravovat svá zařízení. Když projíme celý jeho zisk, bude se muset více zadlužit, ale dluhem nepokryje celý výpadek. Tolik se zadlužit nesmí. Riziko problémů se splácením a z toho vyplývající také větší opatrnost dodavatelů, poskytovatelů úvěrů i minoritních akcionářů snižují pravděpodobné zisky. Ministr financí tvrdí, že investice koncernu ČEZ nezvyšují jeho hodnotu. Vzhledem k tomu, že pan ministr vůbec není hloupý a sám je vlastníkem velké firmy, mlží úmyslně. Investice koncernu ČEZ jsou dlouhodobě vysoce výnosné, byť i je postihl pokles české ekonomiky. Hodnota koncernu pak z pohledu jeho akcionářů (mezi nimiž je tím zdaleka největším Česká republika) závisí na dlouhodobé ceně akcií na trhu a na vyplácených dividendách. Cena jeho akcií je neobyčejně stabilní a jistě není založena nijak výrazně na spekulacích (ty elektrárny opravdu šlapou a budou šlapat), což z koncernu ČEZ dělá také mnohem méně rizikovou investici, než na jaké jsou investoři v dnešní třesoucí se době zvyklí. Dividendová výnosnost je opravdu vysoká. Cokoli, co sníží plánované množství investic, vede k očekávání výplaty vyšších dividend a tedy logicky ke krátkodobému nárůstu ceny akcií. Ale dobrá zpráva to není. I kdyby chtěl pan ministr náhodou místo projídání zisku splatit těmito penězi kousek vládního dluhu či dluhu v důchodovém systému (jak kdysi slibovali, nyní vládní, čeští socialisté), nevyplatí se to.

  Kdyby měl pan ministr někdy v budoucnu pravdu a nějaký státní podnik by investoval nedostatečně výhodně, měla by vláda vedení vyměnit. Nejhorší, co může udělat, je kvůli špatnému vedení a špatným minulým investicím zmařit budoucí, tedy nesouvisející investice včetně budoucího případného lepšího využití stávajících investic. Minulé investice nemají na úspěšnost těch budoucích obvykle žádný vliv. Pan ministr by si ve svých firmách na sebe takovou boudu jistě neušil. Odměny pro vedení koncernu ČEZ jsou z pohledu nás všech obrovské, ale věřte, nebo nevěřte, tvoří jen nepatrnou část celkových zisků. Kdybychom tyto odměny snížili, vedení by odešlo za lepším a z nějakého bankrotujícího podniku by se jistě nabídli noví manažeři, kteří by byli ochotni vést tohoto obra třeba i jen za rohlíky a slib beztrestnosti.

  Opět se ukazuje, že majetkový podíl (na dividendách…) státu je chybou zneužitelnou politiky. Vládě stačí rozhodující kontrolní vliv při rozhodování a ani toho by neměla zneužívat. Rozhodne‑li se vláda v zásadních investičních otázkách jinak než menšinoví vlastníci, je to podezřelé (viz závěr mého článku „Uhlím nebo energií atomickou nahradíme práci lidskou?“ z 11. 4. 2012).

  Vedení tohoto gargantuánského podniku se nepřizná, ale výše zmíněný nápad pana ministra hrál významnou roli při zmaření všech dosavadních příprav na stavbu dalších dvou bloků jaderné elektrárny v jihočeském Temelíně. Tyto přípravy nebyly levné ani pro ČEZ ani pro uchazeče o dostavbu a část těchto peněz byla spláchnuta navždy. Jak teď asi vypadáme před potenciálními obchodními partnery? Posledním hřebíkem do truhly bylo rozhodnutí naší vlády (stejné, jaké v ještě horší podobě zvažoval i bývalý ministr financí (Miroslav Kalousek, TOP 09 - S)), že nebude koncernu ČEZ garantovat budoucí minimální cenu elektřiny. Stát skutečně není obchodníkem, aby riskoval. Neměli bychom garantovat minimální ceny, ani požadovat zisky, budou‑li ceny obrovské. Měli bychom ale podporovat některé energetické zdroje, když už je bohužel přílišně a bez dohody s Čínou a Indií finančně podporují mnohé evropské vlády (o souvisejícím Kjótském protokolu II viz můj článek „Globální oteplování (piva)“ z 12. 12. 2012). Cílem je jednak naše energetická bezpečnost a jednak odpoutání se od závislosti na cizí ropě (což spolu trochu souvisí). Spolková republika Německo v podstatě rozbombarduje svoje jaderné elektrárny, Rakousko žádné běžící jaderné elektrárny nemá, kdo nás tedy zachrání, až budeme potřebovat? Potravinové soběstačnosti dosáhneme snadno a vrchovatě pěstováním geneticky upravených plodin. Energetická bezpečnost bude naproti tomu s rostoucím počtem úvěrů, následných investic a s hospodářským růstem problémem. Podpora je nejspravedlivější, je‑li za každou jednotku vyrobené energie, nikoli garancí ceny. Vláda by rozhodně neměla podporovat jen jadernou energii, ale také biopaliva (ovšem v mnohem menší míře, než jak se rozjela Evropská unie), zemní plyn, břidlicový plyn, kvalitní uhlí i vodíkové a hybridní pohonné hmoty. Na některých místech se případná podpora uhlí bude tlouct s případnými lokálními daněmi za znečišťování ovzduší.

  Ministr průmyslu a obchodu (Jan Mládek, ČSSD) zvažuje stavbu jaderné elektrárny čistě státní firmou. Za prvé, svým zvažováním a přepisováním energetické koncepce zdržuje a čas jsou v tomto případě vysoce úročené výnosy, za druhé se nám takové řešení výrazně prodraží. Máme být rádi, že peníze na dostavbu jaderných elektráren dávají také soukromí, minoritní akcionáři a přebírají tak část rizik spojených s takovou obrovskou investicí.

  Ministr obrany (Martin Stropnický, ANO 2011) zase zvažoval nesvobodné vyřazení ruské firmy z tendru na dostavbu Temelína, protože je ruský prezident autoritářský a zlý. Dostavba Temelína by se tak pravděpodobně prodražila a možná by nezvítězil nejlepší. Ruský prezident je skutečně zlý, ale s dostavbou Temelína to příliš nesouvisí (viz článek pana europoslance za ODS MUDr. Miroslava Ouzkého „Máme jedinečnou příležitost zajistit energetickou soběstačnost země“ z 18. 4. 2010).

  Současný ministr financí to ale možná s rozfofrováním zisku koncernu ČEZ nemyslí vážně. Finanční trhy i vedení koncernu ČEZ si musí uvědomit, že pan ministr není důvěryhodný. Jednak existuje spis o jeho údajné aktivní spolupráci s StB, jednak lže o koncernu OKD. Tvrdí, že koncern OKD netvořil rezervy na likvidaci dolu Paskov, který by se měl zanedlouho zavírat. Nejsem vůbec odborníkem na hornictví či dolnictví a „horní zákon“ a netuším, zda si soukromé firmy musí tvořit rezervy na konzervaci či likvidaci dolů se státními zásobami nerostných pokladů (na rozdíl od sanace a rekultivace krajiny, kde se rezervy tvoří bez diskuze). Ale pokud ano, musí si rezervy (tedy závazek vůči státu nebo snad dokonce oddělený bankovní účet vytvořený pro tyto účely) zaúčtovat vždy k datu účetní závěrky (tedy v OKD na Silvestra) v průběhu všech těch let, kdy se v dole těží, protože nutnost konzervace či likvidace (podle toho, co povolí stát) vyplývá z těžby (a v případě fondu možná z vlastnictví dolu). V účetnictví se ale všechno dělá dvakrát a říká se tomu podvojnost. Proto tyto firmy musí zároveň o stejnou částku snížit zisk, takže si jejich vlastníci nemohou rozdělit tolik peněz, i kdyby chtěli. Tohle všechno nakonec v OKD ověřují vzdělaní a zkušení kontroloři a na závěr se veřejně vyjádří, jestli se jim něco hodně nelíbí. Ke společné účetní závěrce všech firem, které patří firmě OKD, neměli auditoři (na rozdíl od pana ministra) žádné výhrady.

  Tato vláda je prozatím, jak vidíme, v souhrnu extrémně špatnou vládou. Snad se polepší.