Trest smrti pro Edwarda Snowdena

  „Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím.“ (Genesis 9:6)  

  Fracek, jehož jméno jsem uvedl v nadpisu, měl velkou šanci stát se Osobností roku vyhlašovanou časopisem „Time“. To je v pořádku, protože v této anketě vyhrávají nejvlivnější osobnosti roku, hrdinové i lumpové. Tento spratek se ale bohužel dostal i do trojice finalistů Sacharovovy ceny udělované každoročně Evropským parlamentem. Tato cena mě v minulosti opakovaně zklamala, ale i potěšila.

  O muži z nadpisu občas slyšíme ve zprávách v různých souvislostech. Neslyšíme ale, jak by se s ním mělo naložit. Domnívám se, že by v jeho případě měl být zvažován trest smrti.

  Edward Joseph Snowden zásadně porušil svou pracovní smlouvu, když vynesl přísně tajné vládní informace našich spojenců včetně know-how postupů tajných zpravodajských služeb. Dopustil se tak nepochybně především trestného činu špionáže či velezrady („treason“). Tím ohrozil životy pracovníků tajných služeb a občanů Spojených států i jejich spojenců. V důsledku tedy prolil a prolije krev lidí, nebo se o to přinejmenším důsledně pokouší. Pokud by nebyl shledán vinným, neznamenalo by to, že se nedopustil strašného zločinu. Bylo by to odhalení špatného federálního trestního práva našich spojenců za velkou louží (nebo by to byl důsledek nedostatku důkazů a práce skvělých advokátů obhajoby).

  Měli bychom být zastánci trestu smrti pro případ špionáže či velezrady (ve smyslu „treason“, tedy v zásadě české vlastizrady). Takový pachatel přestává být seriózním a lze proto jen stěží předpokládat, že by se mohl stát dvojitým agentem, obzvláště je-li jeho hlavní motivací jako v tomto případě vlastní hloupost. Měl by podléhat vojenskému soudnímu systému. Vyřčený trest smrti by byl dokonalou ochranou před hrozbou dalších úniků informací z jeho strany. Vyjednávat s ním o zárukách a odměnách by jedině inspirovalo další pracovníky tajných služeb k přeběhlictví a následnému vydírání vlády.

  Trest smrti by byl také účinnou výstrahou pro jeho spolupracovníky. Ti totiž nejednají impulsivně. Téměř jistě nejsou náboženskými či ideologickými fanatiky, protože mají kvalitní bezpečnostní prověrku a jsou slušně placeni, což snižuje jejich finanční motivace. Někteří lidé tvrdí, že by neměly být prováděny exemplární tresty a odsouzení by neměli být popravováni za zvuku fanfár před davem lidí na Staroměstském náměstí. Zvuk fanfár je pro takové případy opravdu nevhodný. Měli bychom litovat věšeného člověka, že klesl tak hluboko a vláda by měla dát vážností popravy najevo, že odsouzený opravdu překročil přípustnou mez. Neznám ale důvody, proč by tresty neměly být exemplární a veřejné.

  Nesouhlasím s názorem jinak velmi inspirativního a přemýšlivého Friedricha Augusta von Hayeka, že bychom se měli jen kvůli nemožnosti pochopit všechny okolnosti trestných činů vzdát snahy hledat pro obviněné polehčující okolnosti. Takové okolnosti by ale měly být hledány již před přijetím pracovníka tajných služeb a i nadále v průběhu jeho služby. V okamžiku, kdy by byly nalezeny polehčující okolnosti trestného činu špionáže či velezrady, měl by být přece takový člověk propuštěn i s odměnou („zlatým padákem“), aniž by jakýkoli trestný čin stihl, či vůbec chtěl spáchat.

  Trest smrti pro civilisty bych zvažoval snad jen v případě, že byl dotyčný přichycen věrohodnými svědky přímo při činu a důkazy jsou nevyvratitelné. Jinak bych dával přednost jejich životu za elektrickým ohradníkem bez možnosti propuštění.

  Vojáci a rozvědčíci ale bohužel musí nést riziko, že padnou za vlast výjimečně třeba i v důsledku justičního omylu vojenského soudního systému. Toto riziko by se samozřejmě mělo projevit v jejich mzdách, abychom jich kvůli neochotě podstupovat toto riziko neměli nedostatek. Vyššími mzdami jim navíc dáme najevo, jak si jich vážíme.

  Jedinou překážkou by tak zůstal nedostatek smrtících injekcí, díky nimž je trest vykonáván z technického hlediska humánně.

  Samozřejmě zůstává nezodpovězenou otázkou, jak mohl mít jeden mladý IT pracovník k dispozici tolik přísně utajovaných vládních informací. Jako řešení se nabízí nespolupracovat s externími firmami a ještě dále zlepšovat bezpečnostní prověrky. Ale neprofesionální nebo spíše nedostatečně opatrný postup tajných služeb nijak nesnižuje odpovědnost tohoto zrádce.

  Dočasný politický azyl zmíněného grázla v Ruské federaci ukazuje na nepřátelské vztahy našeho zdaleka nejdůležitějšího a často i nejdůvěryhodnějšího spojence právě s Ruskou federací. Spojené státy se totiž pokusily o umožnění svobodného obchodování Američanů s Rusy a Moldavany. Americký Kongres (parlament) přidal kvůli nečinnosti amerického prezidenta Baracka Husseina Obamy ohledně lidských práv do příslušného zákona tzv. „Magnitského seznam“, který zakazuje těm vlivným Rusům, kteří jsou pravděpodobně zodpovědní za smrt nepohodlného pána, podle kterého je seznam pojmenován, pobývat a investovat ve Spojených státech. Ruská Duma vydala i taková protiopatření, která výrazně poškozují ruské děti.

  Přemýšlejte, prosím, o trestu smrti.    

  viz můj článek „Čím by se měl zabývat nový ministr spravedlnosti“ z 12. 7. 2012

  viz můj článek „Amnestie jako odpuštění?“ z 8. 1. 2013