Může trh vůbec selhat?

  Čeští socialisté si zvolili za lídra svojí kandidátky v „eurovolbách“ v mnoha směrech nebezpečného občana, který mimo jiné zpochybňuje jako hodnotu svobodu uzavírat smlouvy na trhu.

  Může trh selhat? Předně si musíme připustit, v jakém světě žijeme. Žijeme v nejistotě. Dokonce ani soudobí kvantoví fyzikové nedokážou popsat výsledky svých experimentů jednoznačně. Neumějí s jistotou předpovědět pohyb částice. Nebo dáte‑li jim k Vánocům kilogram síry, aby svou vůní přinesl Vánoční atmosféru, přesně stanoví, že se jim do jarní rovnodennosti rozpadne polovina atomových jader v tomto krásném dárku. Ale vůbec nebudou tušit, která z jader se rozpadnou. Svět lidí je o to nepředvídatelnější. Při nákupu potravin, při investicích, při podpisu pojistné smlouvy i při spekulacích (např. při otálení s nákupem nového typu pračky, která by mohla brzy zlevnit) riskujeme. Ale riziko není vytvářeno samotným obchodováním. Není tedy tržním selháním. Ani hospodářský cyklus tedy není tržním selháním. Riziko je vlastností našeho světa.  

  Mnozí vytížení lidé a také mnozí boháči nesledují letáky ze všech supermarketů, aby odhalili nejakčnější superslevy. Proč? Nevyplatí se jim věnovat svůj drahocenný či lépe využitelný čas na sledování slev. Když takoví lidé nečtou tyto barevné letáky, chovají se tedy rozumně. Obdobně se na trhu stává, že lidé nemají informace o chystaném prodeji nějakého podniku, jehož hodnota se tak zvýší a má proto smysl rychle nakoupit jeho akcie a igelitku, abychom měli akcie v čem přenést domů. Někdy lze možná takovou informaci odhadnout, ale stojí to mnoho času, mnohem více než čtení letáků. Jindy nám taková informace zůstane dopředu dokonale utajena. Ani v jednom případě však nedošlo k tržnímu selhání, byť to někteří ekonomové tvrdí. Každý má právo na informace o svém zdravotním stavu, ale nikdo nemá právo na informace o prodeji podniku. Vždy se samozřejmě najde spousta lidí, kteří si akcie ve správnou dobu náhodou nakoupí. Jsou to třeba kamarádi šéfa úřadu, který měl vydat se sloučením podniků souhlas. Je to sice možná protizákonné, ale rozhodně za to nemůže trh.

  Výsledkem nedostatečných vzájemných informací firem i zákazníků je také neustálé tápání a hledání tržní rovnováhy. To může mít velmi negativní důsledky, kdy jsou zbytečně vybíjena celá stáda prasat či krav. Tento občas se vyskytující jev je mezi ekonomy známý jako „prasečí (vepřový) cyklus“. Opět je však výsledkem nedostatku informací, za který trh nemůže.

  V každé kvalitní učebnici základů ekonomie se píše o jistém zahrádkáři, jehož včely opylují zdarma sousedovu třešeň a soused má na své zahrádce fabriku, jejíž kouř jde pravidelně k našemu zahrádkáři. Eugène Ionesco by o tom jistě napsal pokračování hry „Plešatá zpěvačka“. Záměrem tohoto příkladu je ukázat, že mezi sousedy musí být jasno. Občanský zákoník proto stanovuje, zda musí soused za dobrovolné opylení třešně včelami platit a komu patří čistý vzduch vznášející se nad zahrádkou našeho zahrádkáře (do výšky několika metrů, nikoli v letecké zóně). Zahrádkáři bude patřit třeba pouze právo na čistý vzduch, nikoli samotný vzduch. Chceš‑li, sousede, zamořovat můj vzduch, zaplať mi každý pátek lístek do divadla. Nebo radši osm piv. Se včelami je to sice horší, ale nikoli neřešitelné. Pokud se nevyplatí podepisovat kvůli každé maličkosti smlouvu, existují také rámcové (méně podrobné) smlouvy. Takový je princip snad každé pracovní smlouvy se zaměstnancem. Navíc platí, stejně jako u četby letáků, že se sousedem nemusíme řešit každou blbost. Jak je vidět, opylování stromu je externím, zdarma získaným výnosem souseda a zamoření kouřem je, neví‑li se, čí je vzduch, také externím, darovaným zatížením našeho zahrádkáře. V takovém případě se nemůže jednat o tržní selhání, protože mezi sousedy žádný trh není. Neobchodují spolu. Trh vzniká až v okamžiku, kdy si navzájem přátelsky ujasní svá vlastnická práva (nebo jim je ujasní spíše zákon). Tím vzniká trh, ale jak vidíte, zároveň zaniká selhání.

  Někteří ekonomové považují za tržní selhání také monopol a co teprve řetězec monopolních dodavatelů. Firma, která má opravdu těžko otřesitelné monopolní postavení, naschvál nabízí méně zboží či služeb, aby vyhnala cenu nahoru. Tím poškozuje ekonomiku, protože nedojde k tolika nákupům jako v konkurenčním prostředí. Zároveň ale dosahuje vyšších zisků, které potom možná jako šikovná firma výhodně reinvestuje, čímž pomůže sobě i svým zákazníkům. Není to tedy tak černobílé. Navíc využití či zneužití svého postavení není tržním selháním. Otázkou je, zda svého postavení dosáhl monopol spravedlivě.   

  Existuje více možných příčin, proč se firma stane monopolem. I kdybychom monopol považovali za jednoznačného škůdce, je dobrý nápad něco s ním dělat?   

  Přirozený monopol má díky velké investici sice obrovské počáteční náklady třeba na stavbu jaderné elektrárny, ale když potom tyto náklady nějak rozpočítává mezi zákazníky, zjišťuje, že čím více vyrábí, tím vyrábí každý jednotlivý kus levněji. Tím odrazuje konkurenty, kteří by tak levně vyrábět neuměli, třeba proto, že by jejich počáteční investice musela být menší, protože neumějí sehnat tolik peněz. Těmto monopolům se často stanovují různé cenové regulace, které asi případnou konkurenci neodrazují, ale mohou poškodit samotný monopol, protože jeho přesně rozepsané náklady úřady neznají (a neměly by je chtít znát). Navíc každou takovou regulací zvyšuje vláda svoji nedůvěryhodnost před mezinárodními investory. V úvahu přichází rozdělení takového monopolu na dvě firmy (případně naopak zákaz sloučení firem), ale když někoho donutíme prodat část svých akcií, také nebudeme moc důvěryhodní. Elektrárna ale rozhodně nemusí být majitelem přenosové soustavy (ostatně by pak stát nebyl ani energeticky bezpečný) a do každého domu mohou vést nejen elektrické dráty.

  Pokud je firma monopolem, protože drží jedinečné přírodní bohatství, je chybou vlády, že něco takového umožnila. Tržní hospodářství není nárokem každého koupit si cokoli včetně řeky či deseti metrů dálnice.

  Monopol může být udržován také právní ochranou jeho výrobku. Pokud někdo vymyslel vynikající nápoj, jistě lze zjistit pomocí kosmických sond či jazyku degustátora, jaké je jeho složení. Nápoj však může chránit patent a písničku autorská práva. Je to správné? Jedná‑li se o převratný objev, musíme jeho výsledky chránit (alespoň po určitou dobu), abychom neodrazovali od náročných a nákladných výzkumů další nápadité odborníky. Pokud se ale jedná jen o malou úpravu známého lidového nápoje, nezaslouží si právní ochranu. Tato problematika je v případě produktů v informatice skutečnou vědou, jejímž cílem je nikoho neodradit, ale ani škodlivě nechránit.

  Může vůbec trh někdy selhat? Určité selhání firem způsobuje nutné chování na trhu, o němž si zúčastněné firmy myslí, že je dokonale konkurenčním (soutěživým), tedy opakem monopolu, který je některými ekonomy podezírán z tržního selhání. Vše je ale výsledek svobodných rozhodnutí a není tedy radno s tím něco dělat. Důsledkem je také, že firmy na dokonale soutěživém trhu někdy doufají, že bude neúroda a prodají tak obilí dráž a s většími zisky. Někdy se dokonce dohodnou a uchýlí se k vylévání přebytečného mléka do potoka či pálení obilí v kamnech. Těmto excesům lze jistě do značné míry zabránit rozumně plánovanou politikou tvorby potravinových zásob či rozdáváním těchto potravin prokazatelně chudým lidem (či do chudých vzdálených oblastí) a podobně.

  Trh je vždy očekávaným přínosem pro kupce i pro prodejce. Nákupy a jimi umožněná specializace ve výrobě jsou tajemstvím neuvěřitelného úspěchu některých států světa (viz můj článek „EU a USA budoucími bratry (?)“ z 15. 2. 2013). Trh má obrovskou výhodu. Vznikají na něm ceny a ty jsou nejlepším možným ukazatelem hodnot. Prodává‑li monopolní boháč žebrákovi draze své zboží, vezměme boháči část jeho zisku, čímž ho sice nebudeme moc motivovat k dalšímu podnikání, ale zajistíme trochu lepší život člověku ve špatných podmínkách. Rozhodně ale nesnižujme cenu tohoto zboží. Cena je nepostradatelným ukazatelem užitečnosti zboží pro zákazníky i vzácnosti surovin na jeho výrobu (viz můj článek „9,90 Kč za návštěvu lékaře“ z 14. 4. 2012).

  Trh je svobodným uzavíráním obchodních smluv. Je tedy dobrovolný, přináší mnoho užitku a prakticky nikdy neselhává. Jediným skutečným a nedobrovolným tržním selháním je situace, kdy hodíte minci do automatu na vynikající kávu, ale v automatu už nejsou kelímky a výborná káva vám proteče. Kvůli tomu všichni přicházíme každý rok o stovky korun.