K čemu lustrace?

  aneb Vláda se mýlí 1. - 1. díl připravovaného seriálu o tom, že mýliti se je lidské a přitom v připravované vládě budou samí lidé.

Stalinův pomník v Praze

  Naše sestavující se vláda chce přijmout zákon upravující pravidla pro přijímání, organizaci či propouštění úředníků. Vždy když přijde nová vláda, všechno, co dělala předchozí, je špatně a proto je potřeba vyměnit také spoustu úředníků za spolehlivé kamarády. Všichni to víme a všem nám to vadí. Co s tím? Nevolte pokaždé jinou stranu a kroužkujte na volebních lístcích politiky, kteří neprovádějí takové lotroviny. Namítnete možná, že každý ministr či velký šéf je schopný odůvodnit, proč byl chudák úředník tak špatný. To je pravda. Nezbývá než volit politiky, kterým docela důvěřujete.

  Řešením, alespoň pro významnější funkce, však rozhodně není přísný služební zákon. Vláda má mít možnost vyhodit úředníky, pokud jim nedůvěřuje, neplní své úkoly (tedy ti úředníci, nikoli vláda), nevykazují nízké náklady na činnost, za kterou oprávněně nesou odpovědnost. Pokud by politici neměli jiný cíl než zemřít za vlast, ponechávali by si ve svých úřadech i v bezpečnostních a informačních tajných službách spíše zkušené zaběhnuté zaměstnance. Jakmile ale někdo přestane plnit úkoly či být loajální, musí vědět, že nemá své místo jisté. Na některých pozicích stačí podezření (třeba cizí boty v předsíni), ať máme jistotu.

  Prováděcí předpis k tomuto zákonu umožní přijmout na nejvyšší, ministerská křesla úředníky, kteří neprošli prolustrováním. Kdyby tomu tak nebylo, nejmenoval by přece pan prezident příští rok navrhovaného ministra financí. Nebo ho bude jmenovat, podle mnohých právníků protizákonně, dokonce už letos? Komunisté navíc poprosili o úplný konec lustrací zrušením příslušného, tedy lustračního zákona.

  K čemu lustrace? Především nepleťme spolupracovníky Státní bezpečnosti, Lidových milicí a různé konfidenty s celou komunistickou érou. Někteří z vás říkají, že se měli za reálného socialismu lépe. Někteří si možná svou dobu nezralého tabáku jen idealizujete, ale mnozí máte pravdu. Pokud jste nezpívali písničku „Nerýmovaná“, ve které Husák huse vytrh‘ brk a nenavštěvovali jste brněnské divadlo „Husák na provázku“, pravděpodobně jste neměli problémy, zatímco dnes nesmíte promluvit ani slovo o tom, jaký je váš zaměstnavatel (slovy Josefa Švejka) vzácný charakter, tedy pokud vůbec nějakého zaměstnavatele seženete. Pokud jste nebyli po válce soukromými sedláky, faráři, anglickými letci či Němci z pohraničí, měli jste se mnozí (ale zdaleka ne všichni) lépe než dnes, odhlédneme-li od rozbitých chodníků a v severních Čechách od příspěvků za to, že žijete v dennodenním smogu. Kdybyste nežili v Československu (či „Východním Německu“), mluvili byste ale dnes asi jinak. Dokonce nás naše vlády ani tolik nezadlužovaly (pokud nepočítáme znečištěný vzduch a potoky do dluhu), protože jim nikdo nechtěl půjčit. Naopak, třeba slavný TOS Čelákovice vyvážel za hluboký úklon do Rumunska obráběcí stroje.

  Komunismus je hrozný, ale oddělme minulou, pro někoho zlatou éru od lustrací. Je úplně jedno, zda zkoumáme, jestli někdo nespolupracoval se Státní bezpečností nebo s nacistickými organizacemi jako RSHA či SS. Osobně bych příliš nechtěl za ministra či šéfa Úřadu pro jadernou bezpečnost ani třeba bývalého spolupracovníka Revolučních ozbrojených sil Kolumbie.

  Co když byli v seznamech StB vedeni z jiného důvodu? Co když nebyli vědomými spolupracovníky? Co když jako agenti režimu škodili, nebo přinejmenším nic špatného neudělali? Všichni si teď na ně dávají pozor, nikdo před nimi v hospodě raději nic neříká a seznamy StB jim tak neprávem zničily život. To je pravda, to se některým lidem stalo. Neměli bychom věřit těmto seznamům. Neměli bychom přestat s kýmkoli kamarádit pouze proto, že je zanesen do komunistických lejster. Myšlenka autorů lustračního zákona byla jiná: Je lepší, nestane-li se občas někdo neprávem šéfem úřadu, protože byl nevědomky veden v těchto seznamech, než aby byly vedoucí pozice obsazeny samými kamarádíčky - estébáky. Buďme rádi, že máme seznamy StB k dispozici. V Polsku je musel vynést teprve před pár lety Bronislaw Wildstein, kterého jsem měl možnost vidět osobně.

  Nepomohlo by očištění soudem? Nepomohlo. Soud může říci v nejlepším případě, že nenašel dostatek důkazů, které by domnělého agenta usvědčovaly z navázání spolupráce, či dokonce aktivního udavačství. To je sice dobré znamení, že nás možná kamarád nezradil, ale pořád nemáme jistotu, kterou požadujeme, abychom domnělého teroristu uvítali jako šéfa úřadu. Soudy hledí na seznamy StB spíše jako na nevěrohodný důkaz, protože mnozí komunisté byli prolhaní. Sami sobě ale tolik nelhali. Prezident Richard Milhous Nixon také nelhal, když sám sebe nahrával, že věděl o hrabošení svých lidí v areálu Watergate. Má-li údajný estébák schopnosti, může se stát vedoucím třeba i ohromné mezinárodní, avšak soukromé firmy. Pokud spolupracoval s StB, jistě byl schopný a byl-li komunistou, možná již nějaký podnik řídil. Očištění soudem z něj nedělá nevinného. Očistit se může pouze v klášteře.

  Ale co když si ho voliči zvolili, fandí mu a chtějí, aby se stal šéfem nějakého ministerstva? To je silný důvod, proč přivřít obě oči i brejle a jmenovat ho, pacholka, ministrem. Já jsem proti, tím spíše jsou-li ve spisech StB různé podrobnosti o jeho působení. Kdyby byl zvolen někdo jako Iosif Vissarionovich Stalin (třetí nejoblíbenější Rus všech dob, byť Gruzínec) a kdyby dostal 120 % preferenčních hlasů, přesto bych nesouhlasil s jeho jmenováním do funkce ministra. Věřím, že nejsem zdaleka sám. Jsme unaveni sluncem, jak zní i název jednoho nádherného filmu o Stalinovi.

  Podpořte, prosím, svým podpisem petici za to, aby se holomkové nedostali moc vysoko:

  http://www.petice24.com/petice_za_zachovani_a_dodrovani_lustraniho_zakona