aneb O základních lidských povinnostech a platbách za práva. Přednostním tématem pro ministra spravedlnosti by měla být spravedlnost...
Většina vysoce postavených českých politiků tvrdí, že tresty mají především odrazovat. Půjde-li lotr Babinský na pár let do chládku, ostatní zlosynové se zaleknou a nikoho klackem nepraští. Od té chvíle začnou pěstovat voňavé fialky a budou se klanět starým lidem, kterým uvolní místo v tramvaji. A když se vrazi po takových osmi letech vrátí z cely pro dobré chování, budou také jako vyměnění (což je cílem i nového pana ministra spravedlnosti). To proto, že za mřížemi vyráběli dřevěné domečky pro děti z nedaleké školky (nebo krmítka pro nemocné ptáčky) a také navštěvovali koncerty klasické hudby připravené jejich spoluvězni. Ó, jaký omyl! Z vlastní zkušenosti mohu říci, že už léta žasnu nad skladbami od autorů jako je Igor´ Fyodorovich Stravinskij či Claude-Achille Debussy a jsem přitom stále stejný grázl.
A současný americký viceprezident Joseph Robinette "Joe" Biden, Jr. se v televizi rozčiloval, že mučení zadržených lidí podezřelých z "terorismu" na vojenské námořní základně Guantanamo Bay Naval Base je neúčinné. Ti lidé prý řeknou to, co chceme slyšet. Ale třeba takový Julius Fučík v tragické, pravděpodobně poslední etapě svého života přece jen pod nátlakem částečně spolupracoval s Gestapem. Pan viceprezident Biden bude snad při získávání tajných informací ještě úspěšnější. Přiletí na základnu, popije s uvězněnými kávičku, dají si zákuseček, pak si ještě dají vodku a pak už mu všechno přátelsky vyzradí. Jako kdyby nestačilo, že již bývalý ministr obrany USA (a významný manažer) Donald Henry Rumsfeld měl velmi ztíženou práci, když musel brát přílišné ohledy na práva těchto uvězněných bojovníků.
Mnozí politici navrhují také princip "třikrát a dost". Někomu tedy naběhne desetkrát na kudlu tchyně. Když se pachatel vrátí z polepšovny, praští se o jeho klacek hostinský (jak je uvedeno ve hře "Vražda v salonním coupé" od spisovatele Járy Cimrmana). Půjde tedy do lochu znovu. A pokud mu po návratu domů do svého bytu v 10. poschodí ještě vítr odfoukne z balkonu jeho bohatou manželku, třikrát a dost. Politici, kteří navrhují tento princip, patří mezi svými kolegy spíše k těm přísnějším. A přesto i oni vlastně říkají, že tomu pánovi odpustíme vraždu zlé tchyně a pokus o vraždu hostinského, který točil podmíráky. Abych nevyvolával chmurné myšlenky, píšu odlehčeně. Byl bych ale nerad, kdyby tato strašlivá absurdita zapadla! Zároveň jsem ale přesvědčený, že si tuto absurditu většina lidí uvědomuje, protože jsou (jste) racionálně uvažující. Jistě, nic není černobílé. Zavraždí-li manželka svého manžela - krutého tyrana (a možná dokonce v afektu), mnozí bychom ji nechali na svobodě. Někteří z vás jsou spíše příznivci trestu smrti, jiní se jej obávají. Vnímáme také rozdíl mezi úmyslem, nedbalostí a pouhou náhodou. Ale ty směšné tresty, o kterých dennodenně slýcháme ve zprávách? Bývalý ministr nebyl schopný ušetřit na vězeňství. Za stravu a pobyt by si měli připlácet nejen pacienti v nemocnicích, ale především vězni ve věznicích. Nebo je snad v důsledku dražší hlídat vězně pracujícího než vězně ležícího? Nové věznice ale budou muset být vystavěny. Mohl by je věnovat národ sobě, jak je to napsáno nad oponami našeho Národního divadla (to je ta budova naproti kavárně Slavia).
Někdo by mohl vznést námitku, že vidíme třísku v cizím oku, ale trámů ve vlastních očích si nevšímáme. Neměli bychom soudit, abychom nebyli souzeni. Jenže můj pohled na zavírání zloduchů a výtržníků je jiný než pohled většiny vysoce postavených politiků. Netrvám nutně na potrestání vrahů či pachatelů závažných hospodářských trestných činů státem (např. pokud si to nepřeje ani nikdo jiný). Trestáním se stejně nic neodčiní. Chci prvořadě, aby mezi námi a jimi byla tlustá (ale levná nebo jimi stavěná) zeď s ostnatým drátem. A také chci, aby vysoké tresty odrazovaly alespoň od některých typů zločinů. Proč jsem tedy psal, že ministr spravedlnosti by se měl zabývat především spravedlností? Kde je ta spravedlnost, když ji nevidím ve "spravedlivém" trestu vyřčeném ctihodnou paní soudkyní či panem soudcem? Spravedlnost tu vidím pro ostatní. Když je vrah v kobce, je to spravedlivé pro všechny ostatní. Je to spravedlivá ochrana proti němu.
Tak to k výši trestů. A dalším tématem pro nového ministra spravedlnosti by měl být rozum při uplatňování spravedlnosti. Slibuji, že se tímto obsáhlým tématem budu ještě na svém blogu zabývat, pravděpodobně již v příštím článku. Budu se zabývat především spravedlností pro zaměstnavatele či OSVČ ve vztahu k odborům. Telegraficky se dotknu také spravedlnosti pro rasy, pro ženy a muže, pro přírodu a zamyslím se, kdo má právo zajišťovat.
Výchozím mezinárodním dokumentem zaměřeným na lidská práva je nezávazná Všeobecná deklarace lidských práv. Tato deklarace i z ní vycházející závazné předpisy jsou chválihodným počinem Organizace spojených národů, která se jinak (při důležitých výkonných rozhodováních) obvykle projevuje jako bezzubý spolek.
Jenže se to ve světě s lidskými právy trochu přehnalo. V závazném Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech se tak dočteme, že stát musí lidem platit programy na zaškolování a výcvik, zavádí se pojem "spravedlivá mzda", což automaticky evokuje myšlenku, že by mohla být také nějaká nespravedlivá (vynucená) mzda. Mzda má také zajišťovat slušný život pro zaměstnance a jejich rodiny. Jste-li podnikatelé, nezaměstnávejte tedy pracovníka z početné rodiny. Navíc jsme si zvykli na vysoký standard. Normou už není jen pitná voda, léčba podvýživy, základní léky, ošetření, lékařská a porodní péče. Normou je mít alespoň takové zázemí jako Smetanova prodaná nevěsta a k tomu ještě jednu kredenc a širokoúhlou televizi. Tento mezinárodní dokument se snaží všem takovou úroveň zajistit. Ale kdo to zaplatí? Podnikatelé? Tím bude přece ještě více zbržďován růst ekonomiky. Jako kdyby nestačila neúměrná daňová zátěž a dluhová zátěž, o které raději svým dětem opatrně řekněte teprve až trochu povyrostou.
Podle tohoto dokumentu se má stát zabývat také zlepšením způsobů výroby, uchovávání a distribuce potravin. Nemyslím si, že by si zemědělci a zpracovatelé nevystačili sami se svými John Deers (a v Indii se Zetory). Před o něco málo více než sto lety byl takový francouzský venkov plný zemědělců. Dnes tam pracují v zemědělství sotva čtyři procenta pracujících a hlad tam rozhodně nemají. Obdobně třeba v Polsku. Státy by ale neměly zakazovat alespoň dovoz geneticky modifikovaných plodin. Považuji to za neodpustitelný prohřešek vůči tomuto paktu (viz můj článek "Aktualita: hladový rolník a předběžně opatrní komisaři" ze 17.2.2012). Smluvní státy by se prý také měly snažit zajišťovat spravedlivou distribuci světových zásob potravin. Jako kdyby státy distribuovaly nějaké potraviny. Potraviny přece distribuují zpracovatelské závody či spediční společnosti. V OSN to vědí. Pouze nedbají.
Smluvní státy jsou také nuceny platit všem dětem základní (a v zásadě i veškeré navazující) vzdělávání při současném zlepšování materiálních podmínek pro výuku...
Jako lidská práva jsou tedy označovány i nároky, které musí někdo jiný zaplatit. Každé právo něco stojí. Někdo jej musí vynucovat, někdo musí zaplatit případné soudní spory. Máme ale platit něco, co bylo přiznáno jako všeobecný nárok? Chtěl bych si tedy nárokovat jako svoji základní lidskou potřebu dvě alžírské kávy denně. Den bez kafe je pro mě den ztraceného života.
Pan ministr nebude mít selanku. Přeji mu tedy hodně zdaru!
