Cena neobvyklá armádních letounů CASA (?)

  Tak často jako je v ruské gazetě právě koupená makrela, jsou v českých novinách nedávno koupené armádní transportní letouny. Řeknu vám pravdu.  

  Je správné, že se dozvídáme o naší armádě. Možné předražení letounů ale není zdaleka nejdůležitější otázkou. Ale nedá mi to, pro zahřátí bych letounům CASA rád věnoval krátký článek. Rozpočet armády není příliš vysoký a stanovení maximální ceny často specifických armádních potřeb je proto důležité.

  Letouny CASA byly specificky upraveny, nebylo tedy možné stanovit jejich "cenu obvyklou". Takovou cenu lze zjistit nejlépe u produktů, se kterými se čile obchoduje. Dejme tomu u toaletních papírů. Neprocházíme-li si mimořádnou situací, jsou toaletní papíry v každé samoobsluze přibližně za stejnou cenu, za cenu obvyklou. Pokud však dal někdo k prodeji velké množství zkažených kefírů, lidé budou kupovat více toaleťáků a budou ochotni za ně i zaplatit více a bez dlouhého vyjednávání o ceně. Taková situace není příliš obvyklá, proto ani taková cena není cenou obvyklou.

  Každý si může koupit toaletní papír za libovolnou cenu. Vláda ale nakupuje za peníze svých voličů a měla by tedy prokázat, zda nenakoupila toaletní papír příliš draze. Správa státních hmotných rezerv by tedy měla nakupovat nejlépe za cenu obvyklou, aby se vyhnula dohadům. Jenže tato správa chce koupit velmi jemné, zelené toaleťáky s vůní borovic a levandule, takové, jaké vůbec nejsou k sehnání. Možná proto, aby nemusela používat cenu obvyklou, možná ale pro dobro občanů. Objednala si tedy speciální zakázku. U ní je možné stanovit náklady. Veškeré náklady lze logickými postupy alespoň přibližně přiřadit každému jednotlivému toaletnímu papíru či letounu. Výrobce letounů či součástek si tak může odhadnout, kolik ho stál jeden letoun na elektřině i na mzdách pro podnikovou paní uklízečku, která ve výrobní hale po večerech stírala podlahu. Může si také různými postupy rozpočítat vynaložené peníze na vývoj i na různé zkoušky (letounů, nikoli toaleťáků), které utratil "v průměru" za jeden letoun. Kdyby měla tyto informace i vláda, mohla by k tomu třeba přidat obvyklou přirážku, jakou takové společnosti obvykle požadují a získala by tak (alespoň "by vočko") cenu obvyklou, pro ni nepřekročitelnou. Jenže vláda skutečnou výši rozpočítaných nákladů na jeden letoun nezná. A navíc chtěla (a potřebovala) zaplatit nejen penězi, nýbrž také bitevními letouny L-159 vyrobenými českou společností Aero Vodochody. To je stejné, jako kdybyste si koupili točené pivo za bůro a za svazek ředkviček. Vládu to ale nezbavuje povinnosti neokrádat daňové poplatníky a cenu vysvětlit. Možná si někdo z ministerstva hrál jako malý s podobnými modely letadel a má proto k letounům CASA velmi osobní vztah. Tím však nelze před voliči obhajovat případné nákupy za neúměrně vysokou cenu.

  Je zajímavé (a krevnímu oběhu prospěšné) vědět, zda jsme nebyli při nákupu letounů někým okradeni, ať už jednou paní ministryní nebo třeba jejími náměstky (nebo jejich podřízenými, kteří se rozhodovali na doporučení svých nadřízených, samozřejmě zcela svobodně a dobrovolně). Měli bychom toho ale vědět mnohem více: k čemu máme armádu, jaké máme spojence, jaké by měly být priority naší armády, co všechno armáda potřebuje nakoupit (třeba právě transportní letouny), zda třeba i za cenu obvyklou nenakupuje zbytečnosti (zelené toaleťáky s vůní borovic)... Berte to jako reklamu na můj příští článek. Ve svém článku "Zlobivý IZIP a dobrácká VZP?" jsem také vysvětloval rozdíl mezi hospodárností a efektivitou. Nakoupí-li armáda letadlovou loď za poloviční cenu, než jaká je cena obvyklá, provede bezesporu hospodárný nákup. Kdybychom navíc měli možnost dostat ji na moře, byl by to možná i efektivní nákup. Ale musíme připočítat vícenáklady. Převoz letadlové lodi z celnice v Mikulovicích do Hamburku bude přece něco stát. A právě vícenáklady u letounů CASA jsou možná nižší, než kdyby vláda nakoupila letouny jiné. Ještě kdyby tak byly schopny létat (mám na mysli i mimo bezpečná území).