Americká krize na Krymu

  Současné dění na Krymu je ukrajinskou krizí pouze územně, protože Krym je ukrajinský poloostrov. Ticho v Bílém domě ale ukazuje na vládní krizi našich spojenců na druhé straně Atlantiku.

  Ne, že by tam padala vláda. Naopak, zuby nehty se tam drží kabinet, který kromě spousty jiných fatálních chyb (ve vládním hospodaření, ve zdravotním pojištění…) nezvládá ani pomoc svým spojencům. Pobaltské státy se třesou, kdy u nich Vladimir Vladimirovich Putin vyhlásí předem rozhodnuté referendum o záboru jejich států s významným počtem ruských starousedlíků. Vládní kabinet Spojených států kritizuji jako občan jednoho ze států NATO. Nejsem občanem USA. Zároveň ale můj článek vyjadřuje, jak je v mých článcích obvyklé, názory Dicka Cheneyho, což je nejen americký důchodce, nýbrž také bývalý americký viceprezident a ministr obrany.

  Současný americký prezident zklamal v obranné politice už mnohokrát. Telegraficky: předčasně opustil Irák, kde se nyní opět formují nebezpečné zločinné party, v Afghánistánu a Pákistánu nevyužívá dostatečně všechny možnosti, které americká armáda nabízí, v Íránu nezlikvidoval bezpilotní letoun, který byl Íránci sestřelen, připojil se k útoku na libyjský režim, kde ovšem chyběl plán, co pak, chtěl vydat zatčené teroristy do jejich vlastí (v čemž mu zabránili republikáni), aniž by od nich získával důvěrné informace, nezvýšil i přes žádosti obranu amerického konzulátu v Benghází, kde byli následně k 11. výročí „11. září“ zabiti američtí diplomaté včetně velvyslance (a pan prezident tajil před prezidentskými volbami tyto okolnosti).

  Nejvíce však své spojence zklamal v Sýrii, kde příliš otálel, promarnil dobu, kdy se do opozice ještě neprotlačilo tolik radikálů. Když už byl dohodnut alespoň preventivní úder (v reakci na použití chemických zbraní jednou ze stran konfliktu) a mnozí spojenci s takovým úderem souhlasili a stvrdili jej svými podpisy, pan prezident Obama couvl.

  Nyní ale pan prezident necouvne. Bude se odhodlaně zlobit na pana prezidenta Putina a vyšle na Ukrajinu pozorovatele, kteří mu pak budou vyprávět o vraždách, které tam viděli, aby mohl nadávat fundovaně, se znalostí věci. Možná tam následně vyšle i fotografy nebo kreslíře.

  Jenže v Moskevském Kremlu nesedí Vlasovci, kteří měli hlavní podíl na osvobození Prahy od nácků. Statný prezident a bývalý komunistický agent Putin je sice křesťanem, ale víru si zřejmě vztahuje na sebe a svůj úděl, což je velmi nebezpečné. Má štěstí na nerostné suroviny. Soustřeďuje ve svých rukou díky úspěchům ve volbách (zčásti falšovaných) a díky své autoritě moc výkonnou (je to bývalý prezident, bývalý premiér a současný prezident) i zákonodárnou a má nepochybně významný přímý vliv na soudy. Nesouhlasím s mnoha jeho aktivitami domácími ani zahraničními (v rámci Rady bezpečnosti OSN, kde má právo veta, při utahování kohoutků plynovodů…), byť ho uznávám jako spojence v likvidaci teroristů. Je to člověk, který má rád Ruskou federaci, ale evidentně v úplně jiném smyslu než já. Právě proto, že mám rád ruský pohostinný lid (nikoli však ruskou mafii), nemám rád prezidenta Putina. Ruský lid je ale široký pojem, stejně jako je šírá i matička Rus.

  Prezident Putin má na svědomí současné koncentrační tábory (tzv. „filtry“) v Čečenské republice. Aleksandr Valterovich Litviněnko, který Putinův postup v Čečně hlasitě kritizoval, byl otráven, a to pravděpodobně na Putinův příkaz. Podezření na něj padá i v případu, kdy byla zastřelena novinářka Anna Stěpanovna Politkovskaya. Také kvůli Čečně. Prezident Putin dával na odiv svou agresivitu, když tvrdě zaútočil na Gruzínce (v důsledku konfliktu v Jižní Osetii). Ve vězení byl možná umlácen také kritik (údajných, ale pravděpodobných) finančních machinací ruské smetánky Sergej Leonidovich Magnitckij, který byl obviněn z daňových úniků. Aby byla čechovovská ruská absurdita dokončena, byl po smrti odsouzen. Franz Kafka byl břídil. Kam se hrabe jeho „Proces“ s Josefem K. Po vyostření vztahů se Spojenými státy Vladimir Putin ukrývá a hostí zločince Edwarda Snowdena. Prezident Putin má velké plány se svým projektem Euroasijského svazu.

  Teď zase prezident Putin zabírá Krym. Krym je ukrajinské území. Krymské obyvatelstvo nebylo ukrajinskou vládou nijak ohroženo. Naopak, krymská domobrana (nebo spíše neoznačení ruští vojáci) útočí na Ukrajince. Ohroženi ruskou vládou se cítí také Krymští Tataři (nebo přinejmenším valná většina z nich). V Autonomní republice Krym se navíc připravovalo legální referendum o zvýšení autonomie a námořní základnu má Rusko právoplatně pronajatou.

  Není záměrem tohoto článku hodnotit územní nároky různých národů na území Ruské federace, ale jen připomínám, že pan Putin má vlastní problémy právě s Čečenskem, Kurilskými ostrovy i dalšími oblastmi.

  Spojené státy uvalily zejména díky republikánům na některé Rusy sankce už v reakci na případ Magnitckij. Nyní uvalily kvůli okupaci Krymu sankce Spojené státy i Evropská unie. Prezident Obama ale předem vyloučil jakékoli vojenské operace, možná proto, že se také rozhodl pro nebezpečné snižování armádních výdajů. Myslím, že s takovým přístupem pana Putina neobměkčí. Spojené státy přitom mohou být jediným garantem vyřešení tohoto konfliktu.

  Prezident Obama vyjednal s někdejším ruským prezidentem (v době, kdy byl Vladimir Putin pro zpestření premiérem) dohodu o snížení počtu jaderných hlavic. Počet jaderných hlavic radikálně snížil už Dick Cheney jako ministr obrany v souvislosti s koncem Studené války a také prezident George Walker Bush, který oznámil prezidentu Putinovi jednostrannou redukci. Prezident Putin odpověděl také redukcí. Dohoda byla podepsána bez zbytečných vyjednávání. Další prostor pro snižování už nebyl, chtěly-li Spojené státy zůstat důvěryhodnou hrozbou třeba pro případ změny režimu v Rusku či v Číně. Přesto prezident Obama dohodu v Praze podepsal, a to v souvislosti s příslibem, že ukončí plány na výstavbu obranného systému proti balistickým střelám v Evropě, byť tento systém nebyl tehdy zamýšlen jako určitá obrana proti Rusku (ale ruský člověk to tak vnímal).

  Co nyní navrhuje Dick Cheney? Obrana proti balistickým střelám by měla být dokončena. Ve východní Evropě by měl probíhat společný alianční výcvik. Severoatlantická aliance by měla nabídnout ukrajinské vládě armádní vybavení a výcvik. Ukrajina je totiž dlouhodobým spojencem NATO, stejně jako Australský svaz, Nový Zéland, Jižní Korea, Japonsko, Gruzie a některé arabské, izraelské i jiné vlády.

  Všechno ostatní je podružné. Je lhostejné, že se na Ukrajině vyměnila vláda. Je jedno, že Krym patřil Osmanům či carevně Yekatěrině. Není podstatné, zda byly výsledky referenda (bojkotovaného většinou Krymských Tatarů i Ukrajinců) upravené. Je podružné, zda bylo toto referendum nelegální (jakože podle mnohých právníků jednoznačně bylo). Ukrajinská vláda nechce revidovat územní poměry výměnou za vrácení části sovětského jaderného arzenálu, který jí původně připadl a ani jí nikdo takový obchod nenabídl. Rusové, kteří se přestěhovali na Krym, tam nejsou utlačováni. Jestli chtějí do Ruska, mohou odjet do Ruska.

  Krym je znám jako nádherné letovisko. Na Jaltu jezdila za minulého režimu i řada Čechoslováků. Ještě dříve se tu léčil slavný Anton Pavlovich Čechov. Na Krymu se točila v hrozném vedru také část Mrazíka. Na Krymu je také slavná Fontána slz. Černé moře bylo svědkem útěku slavného ukrajinského fyzika a srandisty George Gamowa před komunistickým rájem na Zemi. Dnes je Ukrajina, dřívější „biblický pás Sovětského svazu“, svobodná. Zachraňme ji před agresorem!

  O válce v Sýrii - zde.

  O jaderných mocnostech - zde.

  O prezidentu Obamovi - zde.

  O Edwardu Snowdenovi - zde.