Aktualita: hladový rolník a předběžně opatrní komisaři

  Státy s nejchudším obyvatelstvem mají řadu závažných problémů. Ty jsou navíc specifické oblast od oblasti.

  Především mají nedostatek pitné vody a jídla, potýkají se zejména s malárií a AIDS, jejich hygienické podmínky jsou nedostačující (voda, mýdlo, kanalizace). Také se u nich příliš nerozvíjí podnikání, protože mnohdy ani nevedou katastry pozemků a soukromé vlastnictví není dostatečně respektované ani vymahatelné. Trápí je časté konflikty (mnohdy spojené právě s nedostatkem základních potřeb). Ačkoli se velmi často jedná o tropické oblasti, není zde zavedeno plošné očkování a naše zdravotnictví je po ekonomické i odborné stránce oproti jejich přes všechny problémy rájem (ani nemluvě o lécích). Oblečení či moskytiér nemají na rozdávání. Některé státy dlouhodobě trápí i poměrně vysoká inflace, která komplikuje obchodní vztahy. "Problémem" (čistě z ekonomického pohledu) je také stárnutí populace (rychlejší než v Evropě!). Lidé mají hodně dětí také proto, aby je jejich děti vůbec ve stáří uživily. Kdeže problémy s financováním jednotlivých pilířů důchodového systému.

  Říká se, že je lepší koupit do chudých oblastí raději rybářské pruty než ryby k obědu. To je jistě pro některé oblasti pravda. Často se také zdůrazňuje, že důležitější než jídlo je pro rozvoj chudých oblastí infrastruktura či vzdělávání. Ne tak docela. Pro příští generace jsou možná důležitější silnice a alespoň přebírání technických vynálezů z ciziny. Pro současné obyvatelstvo je ale určitě mnohem důležitější akutní pomoc ve formě jídla apod. A navíc je důležitá pomoc z ruky do ruky, nikoli přes obvykle zkorumpovanou, vojenskou, extremistickou či nestabilní vládu.

  Státům s dostatkem zemědělské půdy situaci navíc komplikuje Evropská unie. Jak? Jednak svojí společnou zemědělskou politikou, která vede mimo mnohého jiného (abych uvedl typický příklad) k rozsáhlému pěstování cukrové řepy v Evropské unii, ačkoli by bylo rozumnější dovážet cukrovou třtinu (je lhostejné, zda zpracovanou, zkrátka podle ceny). Ničí tak potenciálně plodný obchod.

  A dále poškozuje Evropská unie chudé zemědělce svým těžkopádným přístupem k dovozu (ale dokonce i vývozu!) organismů (v praxi zejména plodin), které Evropská komise ve svém nařízení definuje jako "geneticky modifikované organismy". Jejich definice je zcestná. To ale není tak podstatné. Podstatné je, že se jedná o plodiny, které nejsou škodlivé, ale co kdyby náhodou byly? Až se půjdete podívat z okna, moc se nevyklánějte. Meteor vám sice na hlavu asi nespadne, ale co kdyby zrovna náhodou spadl? Evropská komise by tedy měla podle mého názoru pro jistotu zakázat vyklánění z oken. Tato absurdita byla nazvána na "Summitu Země" v Rio de Janeiru v roce 1992 (aniž bych chtěl tuto významnou konferenci šmahem odsuzovat) "zásadou (principem) předběžné opatrnosti". Máme-li být předběžně opatrní, neznamená to, že máme počítat jen s očekávatelnými hrozbami. Nejsme-li si úplně jisti dlouhodobými důsledky svojí činnosti (což nejsme do důsledku vzato nikdy), máme brát v úvahu i neočekávatelné hrozby a nemáme tedy takovou činnost raději dokonce vůbec provádět. To by si snad ještě mohli dovolit boháči. Jak už jsem ale psal, pro obyvatele chudých oblastí je přece nejdůležitější dnes se najíst. A mnoho lidí přežije jen díky "geneticky modifikovaným" plodinám. 

  Snad pro většinu lidí na světě je základem jídelníčku rýže. Ačkoli si ji děti ve školních jídelnách cpou do kapes, rýže ve světě není nazbyt. Příslušní vědci ale dokáží zázraky. Láme se vám často kvůli počasí obilí či rýže? Pěstujte upravenou nižší rýži s více obilkami! Nejen že bude odolnější vůči poryvům větru, možná bude i výživnější a odolnější vůči herbicidům. Posvícení pro podvyživené děti i pro chudé zemědělce, kteří ji mohou přivážet třeba k nám, nezabrání-li jim v tom Evropská komise. Opět se ukazuje, že by nám měli vládnout takoví politici, které si sami zvolíme, protože k nim máme jistou důvěru (a ani to nemusí stačit, že?). Kdo z nás zná všechny ty evropské komisaře? A kdo z nás měl možnost někdy s nimi diskutovat? Netvrdím, že jsou zlí. Stačí, že jsou předběžně opatrní.

  Říkáte si, proč mám v nadpisu, že se jedná o aktualitu? Že o umírání hladovějících slýcháme už tak dlouho, že už o tom vlastně ani neslýcháme? Ale umírání konkrétních členů rodin na podvýživu je tragická aktualita, zejména v řadě afrických států, v Bangladéši, ale i v dalších chudých oblastech.

  Úplné zakázání klasických žárovek, na které stačilo případně třeba uvalit vyšší daň, je troufalé rozhodnutí, které mně i spoustě lidí v mém okolí vadí, protože se obáváme, jakou kafkárnu si Zámek (evropští úředníci) vymyslí příště. Ale ruku na srdce, samo zrušení klasických žárovek není pro jejich spotřebitele žádnou velkou tragédií.

  Tragédií je těžkopádný a ve svých důsledcích škodlivý přístup Evropské komise k dovozu těchto plodin. Odpustit můžu vždy jedině sám za sebe. Poškozování lidí v chudých oblastech odpustit nemohu.