Jiří Paroubek: Stát jsem já

I takto by se dal parafrázovat slavný výrok francouzského krále Ludvíka XIV. Ač oba tyto muže dělí více než 350 let, názorově jsou si velice blízcí. Jejich pojetí vlády je absolutistické, rozhazovačné a výstřední.

Česká republika se v současné době zmítá v ekonomické a politické krizi. Tuto větu v posledních týdnech slýcháme takřka každý den. Bohužel to není pouze zveličování medií, ale realita. V současné chvíli je největším problémem našeho státu neutěšená situace veřejných financí a s tím spojeného státního rozpočtu na rok 2009. Jakkoliv nejsem fanouškem úřednické vlády, tak musím říci, že její poslední kroky v této situaci kvituji. Úřednická vláda Jana Fischera bojuje proti rekordnímu schodku státního rozpočtu mnoha způsoby, ať již úpravou výdajové či příjmové stránky rozpočtu. Ministr financí ČR Eduard Janota připravil balíček, který stabilizuje rozpočet na rok 2009 a udrží jeho schodek ve výši cca. 155 mld. Kč. Tento balíček byl již projednán vládou a ta jej schválila. Členové úřednické vlády byli jmenováni jednotlivými politickými stranami zastoupenými v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, tudíž každá z těchto stran má v této vládě své zastoupení. V případě ČSSD je to konkrétně 6 ministrů. Jednotlivě lze k balíčku opatření ministra Janoty mít mnoho výhrad, mohou je mít strany i obyčejní občané. Nicméně zůstává faktem, že je to jediná možnost jak řešit nastalou situaci a nedojít k rozpočtovému provizoriu, ba dokonce ke státnímu bankrotu.

Podporu "Janotovu" balíčku již vyjádřila ODS, KDU-ČSL, TOP 09, a dokonce i zástupci odborů a zaměstnavatelů. Že ho odmítli komunisté, to mě nepřekvapuje, ovšem od ČSSD bych tento postoj "nečekal". Teda vlastně čekal. Tady se vrátím na začátek, Ludvík XIV. dovedl Francii na pokraj státního bankrotu, vládl silnou rukou a rozhazoval ve svém soukromém životě. Jiří Paroubek se jím pravděpodobně nechal inspirovat, a tak nařídil ministru vnitra, aby tvrdě zakročil proti technařům, neúměrně zadlužoval stát během své vlády a nakonec svůj "úspěch" zapíjel v luxusních hotelech.

Bohužel to není vše, co Jiří Paroubek vsází všanc. Není to jen státní rozpočet, ale je to také zahraniční politika našeho státu. Pádem vlády to začalo a čím to skončí? Snad "anexí" ze strany Ruska. To je doufám přehnané, přesto se lze lecčehos obávat. Dle mého soudu by se Jiří Paroubek nejraději viděl v pozici Alexandra Lukašenka, který má v Bělorusku takřka neomezenou moc, a k tomu má mocného přítele Vladimíra Putina a jeho Ruskou federaci. České tajné služby dlouhodobě varují před aktivitou ruských špiónů na našem území a není to jen kvůli plánované radarové základně USA. Rusko se snaží získat informace a vliv na českou politiku a ekonomiku. Mentalita Ruska je pořad stejná, ať již se jedná o Rusko carské, sovětské nebo Putinovo. Rusko je zemí s imperiálními tendencemi a na tom se nic nemění. Zářným příkladem nechť je Gruzie.

Obecným základním cílem české zahraniční politiky je prosazování a obhajování národních zájmů. Svou zahraniční politiku uskutečňuje Česká republika v rámci evropského integračního procesu a pevného euroatlantického spojenectví. Česká republika se hlásí k dědictví a hodnotám evropské civilizace. Za prvořadou prioritu považuje rozvíjení demokratického právního státu založeného na svobodě, rovnosti, spravedlnosti, demokracii a toleranci. Demokracii přitom chápe nejen jako vnitropolitickou záležitost jednotlivých států, ale také jako nejlepší základ pro úspěšné rozvíjení vztahů s nimi. Zaměříme-li se pouze na výše zmíněné vlastnosti právního státu, pak lze rozhodně konstatovat, že téměř žádnou z těchto vlastností Ruská federace ani česká sociální demokracie nemá.

Závěr je zcela jednoznačný, ČSSD shodila vládu a zesměšnila nás před celou Evropou, ČSSD neumožnila konání předčasných voleb, ČSSD svými kroky ohrožuje státní rozpočet a vrací nás do područí Moskvy.

Ve svém dopisu členské základně grémium ČSSD tvrdí: "ČSSD zabránila chaosu a nejistotě v zemi!" A tomu má věřit kdo?!