„Ahoj Bílku, ty máš ránu,“ zdraví Žloutek Bílka. „Čau, ty seš taky nějakej rozteklej,“ odpovídá Bílek.
www.flickr.com
„No jo, roztekl jsem se po tváři nějakého pána, kterému je to ale jedno a ještě se se mnou nechává fotit,“ popisuje situaci Žloutek.
„A mě nechali jen tak pohozeného na špinavé zemi,“ stěžuje si Bílek.
„Bílku, co se to s námi stalo,“ ptá se Žloutek.
„Žloutku, já vím, že jsi bohatší, že vždycky volíš pravičáky,“ rozvláčně hovoří Bílek.
„Ale no tak, Bílku,“ skáče mu do řeči Žloutek a dodává „já přece chápu, že máš hlouběji do kapsy a že tě občas odloží a nemůžeš najít práci, ale právě proto tě musí systém správně motivovat.“
„Jasně, proto taky vždycky volím levici. Ta mi zajistí mé spravedlivé dávky, když je zrovna potřebuji,“ kontruje Bílek.
„Ale jdi,“ rozzuří se Žloutek. „A kdo to platí? Ti levicoví politici? Prdlajs, platím to já a mně podobní.“
„Platí to stát,“ odpovídá rezolutně Bílek. „A co ti tvoji rádoby pravičáci. Ti si za pomoci svých neviditelných přidržtašků a jiných kamarádíčků královsky nakradou a zaplatíme to stejně všichni a hlavně my nejchudší.“
„Hele Bílku, kašlem na to. Podívej se, co provedli s námi dvěma,“ říká smířlivým tónem Žloutek. „Jsme jen nástroj v jejich rukou. Oni si s námi jen hrají a je jim jedno, že nás to může bolet a že jsme tady teď oba dva tak rozteklí.“
„Máš pravdu Žloutku, vždyť jsme kamarádi. Pravda je, že se vždycky kvůli nim u piva pohádáme, ale stejně se pak doma těšíme, až na něj spolu zase zajdem,“ přitakává Bílek.
„Jasně. Oni s námi stejně hážou jeden po druhém, jak se jim zrovna zamane.“
„Hele Žloutku, já tady ležím ve špíně a ty tečeš po cizím obličeji. Mě už to nebaví. Takhle s námi zacházet nemůžou. Domluvme se a příště volit nepůjdeme, ať si trhnou,“ navrhuje Bílek.
„Máš pravdu Bílku, půjdeme spolu raději na to pivo,“ přitakává Žloutek.
V tom se z povzdálí ozývá slabý hlásek: „Klucííí, klucííí, vy se tady hádáte, ale já jsem celá potlučená a vy mi ani nepomůžete.“
„Ahoj Skořápko, tak už nefňukej,“ všímá si hlásku Bílek.
„Kluci, já jsem slyšela, že se to dnes změní,“ upozorňuje Skořápka.
„Ale slečinko, jakpak by se to asi mohlo změnit,“ pochybuje Žloutek.
„Dnes má vzniknout nová politická strana a ta se bude opírat o tradice. To znamená, že tihle s námi nebudou jen tak zbůhdarma házet po někom jiném,“ odpovídá Skořápka.
„Kecáš, stejně se na nás vykašlou a nechají nás jen tak někde ležet,“ reptá Bílek.
„Nenechají. Jejich krédem je i odpovědnost. Když ti bude nejhůř a ani já, ani Žloutek ti nebudeme moci pomoct, postarají se o tebe. Ale za to očekávají odpovědný přístup i od tebe. Nechtějí vynaložit ani jednu korunu z našich společných peněz nazmar,“ vysvětluje Skořápka.
„To je sice fajn, ale my bohatí z toho zase nebudeme mít nic,“ remcá Žloutek.
„Právě naopak, Žloutku,“ praví Skořápka. „Prosperita nás všech je pro ně taky moc důležitá. Chtějí nás podpořit, abychom měli co největší prostor pro svou seberealizaci. Podívej se třeba na sebe a na Bílka. Když už s vámi nebude nikdo házet, ale naopak vám pomůže a dáte to dohromady, můžete být moc užiteční. Oni vás nenechají jen tak se tady válet. Oni nemají rádi plýtvání.“
„Hele Žloutku, tak co ty na to,“ táže se Bílek.
„To zní víc než zajímavě. Asi opět máme koho volit,“ odpovídá Žloutek.
„Skořápko, jakže se ta strana jmenuje,“ ptá se Bílek.
„No přece TOP 09. Je to zkratka tradice, odpovědnost, prosperita,“ spokojeně odpovídá Skořápka.
