Tak nás někteří politici a mnohé významné osobnosti společenského života vyzvali, abychom od 1. ledna neplatili poplatky u lékaře, tedy abychom PORUŠOVALI zákon. Svět se zbláznil.
www.flickr.com
Signatáři této výzvy říkají, že jsou tyto poplatky v rozporu s Listinou základních práv a svobod (Listina). Ustanovení týkající se zdravotní péče však ve svém prohlášení účelově zkrátili, a proto si článek 31 Listiny dovolím ocitovat celý: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ Z tohoto vyplývá, že lidé mají na bezplatnou zdravotní péči právo za podmínek, které stanoví zákon. Tak činí zákon o veřejném zdravotním pojištění. Výklad Listiny, který přinášejí signatáři výzvy, je přinejmenším rozporuplný.
Listina je ústavní zákon. Jen Ústavní soud může posoudit, zda je konkrétní zákon v souladu nebo v rozporu s ústavními zákony. Do doby než tak učiní, je nezbytné zákon respektovat. Vždyť i nejznámější představitel občanské neposlušnosti Gándhí prosazoval především nenásilnost těchto akcí a říkal, že nejdříve je nezbytné využít všech legálních forem jednání. Musíme si uvědomit, že Gándhí byl navíc v mnohem složitější situaci, kdy bojoval za skutečnou svobodu.
Chápu, že tato výzva bude nepochybně mezi lidmi velmi populární. Každý si řekne: „Když to nebudou platit takovéto autority, tak proč bych to měl platit já?“ A mile rád pak nezaplatí. Že s touto výzvou přišli opoziční politici (poslanci David Rath, Bohuslav Sobotka, Jiří Dolejš a senátoři Alena Gajdůšková, Milan Štěch) je tedy pochopitelné. Takováto míra populismu je ale víc než nebezpečná. Dochází totiž k narušování všeobecné úcty k demokratickým postupům. Tak by demokraticky smýšlející politici postupovat neměli. Výzvu také podepsali někteří bývalí a pár současných představitelů Strany zelených (Jakub Patočka, Jan Beránek, Matěj Stropnický, Jan Korytář). To si lze vysvětlit tvrdým vnitrostranickým bojem. Podpis skoro prezidentského kandidáta Jiřího Dienstbiera můžeme chápat jako poslední možnost pokusit se na sebe nějak upozornit. Avšak podpisy ctihodných osobností jako je novinář Alexandr Kramer, režisérka Věra Chytilová, spisovatelka Eva Kantůrková či filozof Erazim Kohák si prostě vysvětlit nedovedu. A to je smutné.
