Nejen, že jsem se dnes u Vašeho pořadu uvolnil tak, jak nikdy dříve, ale jsem si jistý, že jste pro osvětu našeho národa udělal velký počin.
www.wintonfilm.com
O půl desáté jsem – jako téměř každý pátek – zapnul televizi a těšil se na pořad Uvolněte se prosím. Nečekal jsem, jak mile budu překvapen dnešním vydáním a jak se má duše opravdu uvolní. V dnešní době je velmi obtížné nějakým poutavým způsobem upozornit lidi na to, jaké se děly hrůzy v průběhu druhé světové války. O to těžší je, aby se nad tím zamysleli mladí lidé. Zábavný pořad Jana Krause je velmi populární a má svou specifickou strukturu diváků. Sledují ho především mladí lidé a diváci, kteří mají rádi humor. Dnes se pan Kraus odhodlal udělat poměrně odvážný čin a zařadil víc než vážné téma. Zúčastnil se jízdy Wintonava vlaku a během cesty vyzpovídal tři děti (dnes již babičky), které díky siru Wintonovi měly šanci prožít svůj vlastní život. Dnešní děti, ostatně jako většina z nás, si nedovedou představit, že by byly ve svých deseti letech vlastními rodiči, kteří již mysleli jen na jejich budoucnost, posláni sami do cizí země. Toto odloučení je pro mě osobně naprosto nepřestavitelné. Následně celé široké rodiny těchto dětí zahynuly v koncentračních táborech. Wintonovy děti jsou za to však šťastné, protože mohly založit své vlastní rodiny a nyní mají spousty vnoučat. Závěrečný rozhovor pořadu se samotným českým národním hrdinou sirem Wintonem byl svědectvím o tom, že na světě existují úžasní lidé, kteří by měli být pro všechny generace vzorem.
Myslím, že mnozí diváci (především z mladší generace) by nebýt pořadu o této události z počátku války neměli ani ponětí. Není nic poutavějšího a přesvědčivějšího než svědectví těch, kteří toto děsivé období sami prožili. Domnívám se, že již málokdo si uvědomuje, co se tady před 70. lety dělo. Mnozí ta zvěrstva, při nichž umírali statisíce nevinných lidí, vnímají jako pouhou kapitolu z učebnice dějepisu. Neuvědomují si, že to nejen není až tak dávno, ale především, že se jedná o reálné lidské osudy. Lidé si při našem současném blahobytu vůbec neuvědomují, že život našich rodičů či prarodičů byl poznamenán něčím pro nás tak nepřestavitelným jako jsou útrapy druhé světové války. Dnešním dětem to možná přijde jako hluboká minulost, jako něco, co je již dávno pryč, ale právě díky dnešnímu vydání Uvolněte se prosím si snad uvědomí, jak cenný a bohužel ne vždy samozřejmý je samotný lidský život. Závěrem Vám ještě jednou hluboce děkuji, Jene Krausi!
Pokud jste pořad neviděli, podívejte se na něj na www.uvolneteseprosim.cz.
