Především staří a méně pohybliví lidé a nejvíc ti na venkově přišli před půl rokem o svou poštu. O své okénko, které je spojovalo se světem.
Česká pošta šetří, a tak zavřela tři stovky poboček, které prodělávaly. Co tyhle odříznuté nebohé lidi posadit do výběrové komise, která v těchto dnech zahájila konkurs na generálního ředitele? Třeba by se aspoň někdo zeptal čtyř uchazečů na to, k čemu tahle státní firma vůbec existuje. Protože jak současnému managementem, tak státu coby zřizovateli evidentně není jasné, jaký je smysl samotné existence České pošty.
Přitom je to celkem jednoduché. I zde platí univerzální pravidlo o veřejných statcích. Logistických, přepravních, zásilkových a kurýrních firem tu máme mraky. Hustota jejich konkurence je veliká. Musí stát provozovat a dotovat jejich konkurenta? Toho, který si z portfolia služeb vyzobává jen to lukrativní? Nemusí! A nesmí. Je to nekalá konkurence poškozující trh a také daňového poplatníka, který pak zalepuje kdekteré špatné manažerské rozhodnutí.
Stát jako nástroj moci má právo provozovat jen a pouze veřejné statky, uspokojující veřejný zájem. Což je v případě služeb takový okruh činností, které se firmám nevyplatí, protože jejich přímý spotřebitel to neutáhne, ale pozitivní efekt z nich mají i ostatní, kdo přímými konzumenty nejsou.
Někdo tu asi špatně slyšel. Patrně zafungoval princip tiché pošty. Česká pošta má právo na existenci právě jen tehdy, bude-li provozovat zrovna ty služby, které trh coby ztrátové neposkytuje. Jinak zrušit, zavřít, prodat, poslat na smetiště dějin. Tedy ještě jednou: pobočky otevřít, nebo Českou poštu zavřít!
A ona Česká pošta udělala pravý opak. Koncentruje se na lukrativní služby, které trh poskytovat umí a kde ona nemá co dělat. A místo toho ruší činnosti, které jsou jediným ospravedlněním její existence.
Psáno pro Deník.to
