Éru „špagetových“ westernů odstartoval už před šedesáti lety Sergio Leone svým legendárním filmem Hodný, Zlý a Ošklivý. Čím se zejména tenhle film a další klasiky žánru staly tak slavnými? Absolutní stylizací.
Ano. Tyhle evropské kooprodukční filmy nemohly konkurovat americkým originálům rozpočtem, zázemím filmového průmyslu, a tedy ani realističností, výpravností a hodnověrností. Šly úplně jinou cestou.
Absolutním zjednodušením charakterů (i situací) až na kost. Jako v italské renesanční commedia dell‘ arte. Tam vystupovaly figury vždy se stejnými jmény a charaktery, od začátku každý věděl, kdo bude padouch, kdo srandista, kdo naivka, kdo bonviván, kdo osudová žena. Ani nemusel konkrétní hru a její děj znát, postavy byly předem určeny, jen byly stavěny do různých situací a příběhů.
Stejně tak bylo u filmu Hodný, Zlý a Ošklivý doslovně a explicitně určeno, jakou roli, kdo v příběhu zastává. Vlastně to měli hrdinové filmu napsáno na čele. Podobné to je i s chystanými volbami do eulamentu. Bruselským papalášům teče do bot, a tak varují před tím, aby protestní strany nebrnkaly na strunu strachu a aby na takové brnkání volič neslyšel. Pochopitelně tím ale myslí pouze strach z migrace a strach o sociální poměry. To je velmi pozoruhodné.
Proč? Protože unijní elity totiž samy strach používají jako hlavní nástroj udržení své moci. A přitom to ani nemusí být strach založený na reálné a hmatatelné zkušenosti. Máme se bát, že se lidstvo za sto let upeče. A takto vystrašené obyvatelstvo, kterému se navíc vnutí pocit viny a zodpovědnosti za osud podnebí, je teprve schopno nejen „správně“ volit, ale nechat se i patřičně podojit a vnutit si politiku vedoucí k chudobě.
Takže, milí voliči: strach z migrace, to je Ošklivý a Zlý strach. Strach o podnebí je strach Hodný. A když vás nějaký europapaláš varuje, aby u eurovoleb nebyl vaším motivem strach, pochopitelně mlčí o onom strachu Hodném, se kterým pracuje on, ale má namysli je onen strach Zlý a Ošklivý, na kterém surfují tamti popapulisté.
Pro pořádek to shrnu. Jsou strachy různé. Je strach dobrý, zlý, a pak ten náš. To je režisér Jiří Strach.
Psáno pro Deník TO
