Němectví jako hlavní německý problém? (díl 2)

Před delším časem jsem kdesi napsal, že největším neštěstím Evropy posledních generací je … pracovitá a čistotná německá hospodyně. Nikdo jiný tolik hrůz nezpůsobil.

Jen si to vezměte. Taková poctivá německá hospodyně ráno vstane a hned jde uklidit kuchyni. Za chvíli se to tam jen leskne. Pak ještě vše zkontroluje, srovná příbory a hrnky podle velikosti, narovná obrázky, přeleští stůl … a zjistí, že tam už není co zlepšit. Tak uklidí v ložnici, v šatně srovná oblečení podle barev, v předsíni seřadí boty.

Pak zamete zápraží, srovná květináče a utrhá suché lístky z keřů. Je u plotu, má vše hotovo, tak vyjde brankou na ulici. I tam vše uklidí, zamete a vyštráfkuje. Pokračuje dál, udělá pořádek na náměstí, pak v celém městě, v okrese, po celé zemi. Pak vše úhledně srovná do lajny všude po Německu a … už je zas u plotu. Vyjde brankou a srovná Evropu. A pak celý svět.

Mám strach, že si to v Německu tehdy asi přečetli a vzali k srdci. Až moc. Řekli si, že už nechtějí nastolovat pořádky za cenu utrpení miliónů, a jali se přemýšlet, jak se své obsese zbavit. A začali opět v kuchyni. A udělali si v ní programově svinčík. Načež nastolili čurbes v celém domě … a už jsou zase za plotem. A zase to jiným i jim přinese jen utrpení.

Kdepak, problém nebude v té čistotnosti, pořádkumilovnosti a pracovitosti. Svinčík není lepší než hezky naklizená domácnost, alespoň ne v Německu. Možná by měli Němci popřemýšlet ještě jednou. Ať se vrátí ke svému pořádku, ať zas mají svůj dům jako ze škatulky. Nebo ať si klidně zavedou francouzskou či českou ležérnost. To je jejich věc.

Ale ať se napříště zastaví u svého plotu a nevnucují své pořádky či nepořádky sousedům. Neštěstí a tragédie generací nepřinesl jejich jakkoli úzkostlivý pořádek. Neštěstí a tragédie přinesla ta jejich neschopnost zastavit se u plotu. A neschopnost ven mezi ostatní vycházet bez jen koštěte, bez obsese řídit ostatní.

(Poznámka pro bdělé uliční protinenávistnické hlídky: svinčíkem a čurbesem nerozumím jakoukoli skupinu lidí. Říkám tak všem soudobým sebezničujícím civilizačním tendencím: zelenému fanatismu, rozbíjení rodin, genderismu a homosexualistické agendě, politické korektnosti, novodobé eugenice a multikulturalismu, eurocentralismu a ničení parlamentních demokracií.)