Kam míří extrémní centrismus

Při hodnocení kandidátů do Senátu se už před volbami rozšířil zajímavý jev. Označovat vybrané mediální neoblíbence jako extremisty či exoty.

A to nemluvím zdaleka jen o sobě. Obraty, jako „bizarní kandidát“, podivná postava“ či „obskurní osoba“, se to před volbami v médiích jen hemžilo. A hemží i po nich. A vždy se to týká pouze lidí zastávajících postoje mimo hlavní oficiální názorový proud.

V červenci mě jeden bostonský znalec koňských zadků (BZKZ) v živé televizní diskusi onačil za nekompetentního debatovat o americkém prezidentovi. No nevím, s kolika americkými prezidenty si tenhle učitel (v Americe se každému, kdo učí na vysoké škole, říká profesor, BZKZ žádným řádně jmenovaným profesorem není) potřásl rukou (já se dvěma) nebo kolika se účastnil vrcholných jednání s premiéry a prezidenty různých států světa (já několika desítek). Ostatně v oné besedě se BZKZ jediným slovem nezmínil o agendě summitu, která měla být tématem naší diskuse, a koncentroval se pouze na šíření konspiračních teorii o prezidentu Trumpovi. Proč pak BZKZ ujely nervy, je zřejmé. Žije v bublině, kde nikdo není zvyklý na polemiku, a proto ho tak šokovalo, když narazil asi poprvé v životě na oponenta, který na dnešního amerického prezidenta spolu s ostatními poslušně neplive.

Tak ale vypadá politická debata dneška. S těmi, kdo nepatří do hlavního středního proudu, se patří nepolemizovat, nevyrovnat se s jejich argumenty, ale rovnou je vyloučit ze společnosti normálních lidí. Byl jsem poslancem, šéfem ústředního orgánu státní správy (Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání), vedoucím oddělení politického zpravodajství Lidových novin, ředitelem Odborného útvaru předsedy Poslanecké sněmovny či ředitelem Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky. Netvrdím, že to je bůhvíjaká kvalifikace k čemukoli, dokonce pro mnoho lidí tato angažmá mohou být diskvalifikující, protože svědčí o mé pravicové politické orientaci, a s tou jistě není povinné souhlasit. Ale označovat takového člověka za exota, jak to činí třeba pan Pehe? A učitel, herec, lékař, horolezec či lyžař, jdoucí do politiky, to se mu exotické nezdá? Nezdá. Od nikoho z nich totiž neočekává, že by vyčníval z řady.

Pehe mně označil i za extremistu. S tím problém nemám. Jestli je stoupencem levice ten, co si přeje vyšší přerozdělování, větší roli státu a vyšší míru regulace, zatímco stoupenec pravice hájí svobodu jednotlivce před etatismem, hrubou státní mocí a sociálním inženýrstvím, pak jsem jednoznačně pravicovým extremistou. Ale tak to lidé jako Pehe jistě nemyslí. Vyčuhující mají dostat mezi čtenáři nálepku divných živočichů, které nelze brát vážně a není třeba se jejich argumenty zabývat. Vše nalevo od lidí jako Pehe jsou komunisti, vše napravo jsou náckové. Já bych pro podobný postoj navrhoval nový termín: extrémní centrismus. Cokoli, co je vzdálené od jimi přijatelného středu, je třeba ořezat. Jenže pak se stane okrajově extrémním i to, co bylo včera od středu jen těsně. Kam až chtějí Pehe, BZKZ a ostatní takhle zajít? Koho se ještě chtějí zbavit a vyloučit z veřejné společenské debaty? Kde chtějí skončit? Tuším to.

Pehe a podobní zcela jistě nepatří ani na pravou půlku, ani na levou půlku. Patří přesně doprostřed mezi obě půlky.