A je to tady. Česká republika dostala nabídku od USA k umístění radarové základny na našem území. Po dlouhé době může Česká republika dokázat, jestli má charakter či nikoli. Přesněji řečeno, zda občané ČR jsou charakterní a již se poučili z historie či naopak.
Na problém radaru na našem území bych se chtěl podívat ze tří hledisek. A to z pohledu ekonomického, politického a lidského.
Bude-li umístění radarové základny na našem území ekonomicky výhodné, není až tak důležité, protože se jedna o problém politicko-vojenský. Avšak, měli bychom si uvědomit, že se nám naskýtá možnost aktivně se zapojit do obrany našeho západního společenství a nebudeme muset při tom zaplatit ani korunu za danou stavbu(pro škarohlídy tvrdím, že na tom vyděláme, snad si přeci jen i americký voják někdy koupí deset deka šunkového, mluvit o nějakých investičních multiplikátorech, který by se mohli rozběhnout, pokud bychom dali USA najevo naši dobrou vůli, asi nemá cenu). To ale není podstatné, i když tím padá argument odpůrců, že na tom proděláme.
Důležitý je podle mého názoru politický aspekt celé stránky věci. To, že dnes opoziční političtí předtavitelé strkají hlavu do písku a odkazují se na referendum, svědčí buď o jejich politické zbabělosti nebo, a to je horší, o jejich snaze vytlouct z každé situace politické body. Dělat referendum k otázkám bezpečnosti je asi tak chytré, jako kupovat ledničku na Antarktidě. Škoda, že se američtí politici odvážili jít proti názoru veřejnosti a zapojili svou zemi jak do první tak druhé světové války. Možná bychom dnes nemuseli řešit problém radaru a možná bychom mluvili jenom německy či rusky. Proč se dnešní zastánci referenda a veřejného mínění nebouřili, když severoatlantická aliance shazovala bomby na Balkáně. Proč nepsali petice a nezákládali občanská hnutí, když vám každý soudný člověk řekne, že házet bomby na hlavy lidí je špatné. Protože chcete-li porazit zlo, nesmíte před ním ustoupit. Někdy musíte jít i do války, ikdyž se to většině nelíbí, abyste zachovali hodnoty, v které věříte.
Myslím si, že většina lidí má pouhý strach, že když na našem území bude vojenský objekt, mohl by na nás zaútočit nějaký nepřítel, a proto jsou tito lidé proti radaru. Je-li tato úvaha aspoň u dvaceti procent obyvatel správná, tak fakticky potvrzuje správnost rozhodnutí postavit radar. Protože jde jen o strach, nic jiného, existuje-li nepřítel, je dobře být připraven a bránit se, neexistuje-li, nebude radar pouze využit. Vím, že český stát zažil mnoho neštastných chvil(Mnichov, srpen 1968), ale teď máme poprvé šanci sami se rozhodnout a sami nést zodpovědnost, proto překročme svůj stín a postavme se jednou rozhodně na určitou stranu.
Postavit radar je dobré rozhodnutí do budoucna, rizika jsou příliš velká, každý si pamatujeme, jakou hrůzu v nás vyvolaly záběry z náletů na Světové obchodní centrum, ale asi nikdo z nás si nedokáže představit velikost ekonomických ztrát. Panika a nedůvěra by mohly způsobit daleko větší problémy než další samotný teroristický útok. Účinná obrana by mohla všechny vedlejší efekty teroristický útoků velmi dobře likvidovat.
