Proč se o tom mlčí?

Slavnostní shromáždění k výročí 28.října v prostorách Panteonu Národního muzea. Významný den – alespoň pro starší generace a vlastenecky cítící občany. Přímý televizní přenos – hltáš každé slovo zde při slavnostních projevech pronesené, projevy diplomaticky formulované i poněkud vybočující, bezprostřední a proložené hlubokým lidským citem nebo racionální bez diplomatických zákrutů. Paní Anděla Dvořáková srdce na dlani, pan Jan Zahradil pravdu na dlani. Vše na slavnostním shromáždění dohromady krásné, důstojné, opravdové, upřimné povzbuzující a vyzývající k obrodě.

Večerní televizní zpravodajství téhož dne – ani zmínka ani o jednom z těch dvou působivých projevů, natož pak jejich citace nebo přehrání ze záznamu. – NIC, prostě NIC!

Co a komu na obou projevech mohlo asi vadit? Že neměly konvenční, komorní charakter, nebo že zavadily o strunu vlastenectví a národa? Nejspíše jde o to druhé, protože v našich televizích jsou pořady takového rázu jen ojediněle. Lze se vyhnout úvahám?

Odpovědným činitelům v televizi vadil kladný postoj k vlastenectví a národnímu cítění? A není to jen televize, podobná tendence se projevuje i v rozhlasu a vůbec ve veřejném mínění tak, jak je prezentováno komunikačními médii.

Nedávno v rozhlasu vážení pánové rozebírali otázku vlasti, vlastenectví, patriotizmu, národa, národovectví, nacionalizmu národního socializmu, nacizmu, fašizmu. Vlastenectví, národ, národovectví, patriotizmus jsou pro ně omšelé a staromódní, avšak celkem neškodné. Počínaje nacionalizmem však byli nekompromisní (v duchu běžné koncepce našich medií) - nacionalizmus ohrožuje demokracii a naše soužití s našimi sousedy v Evropské unii. To by mohl jen šovinizmus - přehnaný nacionalizmus hraničící s nenávistí k jiným národům. Zde lze souhlasit, jen Rozdíl mezi nacionalizmem a šovinizmem nelze opomíjet a z prostého nacionalizmu udělat strašáka! Šovinizmus, nacizmus, fašizmus jsou nepřijatelné pro všechny normálně smýšlející lidi. Ideologie Třetí říše znetvořila myšlenku národního socializmu hlásáním rasizmu, nadřazeností árijské rasy nade všemi ostatními a zvláštním postavením Němců v uspořádání Evropy i světa. Naše okupovaná země dobře poznala dopady těchto názorů v době Protektorátu Čechy a Morava s koncentráky a tvrdými fašisticky krutými policejně-vojenskými zásahy proti civilnímu obyvatelstvu.

Zavedená koncepce našeho politického spektra jako by neviděla onu zásadní nesouměrnost deformující naši demokracii již od sametového přechodu z režimu totalitního:

Na jedné straně v parlamentě sedí zástupci komunistické strany, jejíž činností v souladu s její dosud platnou ideologií byla naše země po půl století v totalitním područí, nesvobodě, poprav , koncentráků, okupace zahraničními vojsky atd. Zákonem 198 ze dne 9. července 1993 byla odsouzena za svoji minulou činnost, přesto se podílí na řízení věcí veřejných. Mediální ideová koncepce to v podstatě bere na vědomí a v politické praxi se jen okázale demonstruje neochota přibírat komunistickou stranu ke spolupráci v koalici.

Na straně druhé politické strany pravicového zaměření jsou koncepcí mediálního mínění vytěsňovány jako strany nebezpečné, směřující k nacizmu a fašizmu. Avšak v čem je tak závadná a nebezpečná strana , jestliže hlásá socializmus a současně přihlíží k národním zájmům?! V této společnosti není snad nikdo, kdy by byl proti řešení sociálních otázek a kdo by chtěl, aby byly poškozovány naše národní zájmy.

Argumentem k zavržení strany národního socializmu nemůže být skutečnost, že v Hitlerově říši na národně-socialistickou ideologii naroubovali rasizmus, šovinistickou expanzivní politiku, holocaust atd. Také sociální demokracii nikdo z politického život nevyřazuje, ač její základy byly v Leninově a Stalinově říši rozvinuty do ideologie vedoucí k totalitnímu režimu koncentráků, vyhlazování skupin obyvatel, k expanzivní politice.

Je to jen náhoda, že ideová mediální koncepce tak varuje před národním socializmem a „nenárodní“ socializmus jí nevadí? Není to snad v tom, že by se konzumně zaměřené obyvatelstvo bez nadčasových ideálů mohlo probrat ze své politické letargie a začalo více zasahovat do vedení státu? Národní cítěni je totiž snad jedna z posledních myšlenek, která by více méně pasivní obyvatelstvo mohla přeměnit v aktivní a racionálně fungující složku demokratické společnosti. Pocit přináležitosti ke skupině obývající stejné území, mluvící stejnou řečí a mající společné zájmy sahá ke kořenům, do hluboké minulosti od rodinných, rodových, kmenových svazků ke svazkům národním.

Jinou nadějí na vyvedení naší společnosti ze současné „špatné nálady“ (šetrně řečeno) je náboženství – návrat ke křesťanským hodnotám, které do společenského života mohou vnést myšlenky a řád přesahující jedince i současnost dnešního dne. Bohužel systematická dlouhodobá mediální kampaň v období totality myšlenku křesťanské víry odsunula do sfér, kterým by se jakoby zdravě myslící člověk měl vyhnout a které jakoby patřily k relikviím zaostalé minulosti.

Postavení KSČM v parlamentě je výraznou anomálií Její členové se aktivně účastní politického dění, hlasují, volí, jsou voleni – přestože se nezřekli myšlenky revoluce, diktatury proletariátu a zločiny minulosti přisuzují tehdejším osobním chybám, nikoli ideologii. Zvláštní postavení. V politickém životě existují a pro koalice však nejsou okázale bráni v úvahu – stav stěží trvale udržitelný. Je škoda, aby zde byla řada schopných a obětavých politiků stranou řešení palčivých otázek společnosti. Kdo a jak to vyřeší? Vzdá se KSČM teorie vedoucí k diktatuře? - Když se ovšem na problém podíváme s druhé strany - mohla by mít v parlamentě podobné postavení pravicová strana hlásající nutnost pravicové diktatury?

Kdo a jak vyřeší otázku nacionalistů - i zde může být skryta řada schopných a obětavých potenciálních politiků?! Je přece třeba odlišovat prosté nacionalisty od šovinistů a pravicových extrémistů!

Skutečné pravicové extrémisty u nás máme, hajlující a propojené s extrémisty německými. Nešťastný následek nedostatku vědomostí mladších generací o naší historii z doby totality tak zkreslené. Ti mladí se zdobí hákovým křížem , symboly SS atd. scházejí se s německými kolegy, zpívají a spolu s nimi horují pro národ. Zapomínají však asi, o který národ těm kterým jde! Oni mohou mít na mysli německý, naši národ český. Jestliže ti naši chtějí dbát o národ český, pak jen stěží mohou své odhodlání a energii dávat najevo symboly SS, hákového kříže atd, které svého času zdobily německé utlačovatele našeho národa o r. 1939 až 1945. To by si měli včas sami uvědomit. Pokud je koncepce mediálního mínění nebude tlačit do ilegality a romantického spiklenectví, budou mít lepší možnosti si to uvědomit a uplatnit se v nějaké demokratické národně zaměřené organizaci.

Závěrem přání, abychom nenacházeli důvody k pochybnostem o věrohodnosti a úplnosti zpravodajství v našich mediích a k eventuálním úvahám, že jsou snad media manipulován. Aby bylo jednoduché a přehledné, bez zbytečných efektů a případných vzdechů „ jsme rádi, že jste s námi“ apod., klidné, bez uspěchanosti reportérů, kteří spěchají asi hlavně proto, aby ve zpravodajství zbylo ještě místo pro reportáž z volby nejkrásnějšího pejska nebo kdo vyhrál sjezd řeky v neckách.