Vzpomínky na 11. září 2001

Na události toho zářijového dne před deseti lety si stále pamatuji, jako by se staly včera. Byli jsme odpoledne doma s rodiči a sestrou, když přišla zpráva o prvním letadle, které narazilo do severní věže Světového obchodního centra v New Yorku. Rychle jsme zapnuli americkou stanici CNN a v přímém přenosu sledovali hrůzu hořící věže. Tehdy mi bylo 11 let.

V prvních minutách jsme si mysleli, stejně jako zbytek světa, že jde jen o strašlivou nehodu. Po necelé půlhodině v přímém přenosu narazilo další letadlo do druhé věže Dvojčat. V tom okamžiku už  bylo všem jasné, že Spojené státy americké čelí útoku šílenců, kteří nedělají rozdíly mezi dětmi a dospělými, muži a ženami, černými a bílými, křesťany a muslimy.

V průběhu odpoledne a večera přišly zprávy o dalších dvou letadlech. Jedno dopadlo na budovu Pentagonu v Arlingtonu ve Virginii. Druhé po hrdinném boji cestujících s islámským popravčím komandem naštěstí nedosáhlo svého původního cíle – Capitol ve Washingtonu, D.C., ale zřítilo se na poblíž Shanksville v Pennsylvánii. Cestující tváří v tvář jisté smrti zachránili svým sebeobětováním možná stovky dalších obyčejných životů.

Hrůza pekelného požáru, který zachvátil budovy Světového obchodního centra, nutila lidi, mámy a táty od rodin, skákat vstříc jisté smrti z devadesátého a i vyšších pater na dolů na ulici. Stovky jiných životů pohltilo ničivé inferno už v budově.

Hasiči a záchranáři se navzdory obrovskému riziku vydali do hořících budov dělat svou práci a zachraňovat životy cizích lidí. 411 jich nakonec při kolapsu věží zemřelo v haldách rozbitého skla, betonu a železa.

Pád obou věží a třetí přilehlé budovy ukončil životy více než 2 600 nevinných lidí, rozbil sny jejich blízkým a změnil život nám všem. Celkem při vražedných útocích z 11. září 2001 zemřelo 2 977 lidí a více jak 6 000 jich bylo zraněno.

Lidé, kteří toho zářijového dne zbytečně zemřeli, měli být rukojmími plánu, který měl otřást světem. Podlomené konstrukce věží měly být symbolikou zlomení amerického národa a západní civilizace. Brutalita teroristů, umocněná televizními záběry v reálném čase, šokovala snad každého obyvatele planety.

Teroristé a režimy, které je podporovaly, ale morální sílu Američanů a svobodného světa  podcenily. Stejně jako už tolikrát v dějinách se totiž americký národ neskutečně stmelil. Ano, ten národ, který si svoji svobodu vybojoval v několika válkách a draze za ni zaplatil krví svých otců. Národ, který vyrůstá místo foglarovek na komiksech hrdinného Captain America, který nakonec vždy porazí zločince. Národ, jehož příběhy vždy končí happy-endem.

Změkčilými "lidskoprávními" Evropany tak často vysmívaní "cowboyové" dali válkami v Afganistánu a Iráku všem světovým zlořádům jasně najevo, že jsou ochotní chránit svobodu a spravedlnost.  Jejich obrovská oběť tak dala novou budoucnost milionům lidí, jejichž děti zřejmě budou žít v míru a svobodě.

Po téměř deseti letech dostihlo 11. září i vůdce teroristické sítě Al Kajda Usámu bin Ládina. Na snad nejskrytějším a nejbezpečnějším místě na planetě jej 1. května dostala spravedlnost v podobě americké speciální vojenské jednotky.

Doufejme, že pocit odplaty aspoň trochu ulevil pozůstalým, kteří před deseti lety ztratili své blízké, partnery, rodiče, děti, přátele. Nikdy si od nikoho nenechme převyprávět příběh o smrti tří tisíc nevinných neznámých hrdinů. Nikdy si nenechme vzít vzpomínku na ten zářijový den před deseti lety. A i když se happy-end může zdát strašně daleko, nikdy nejdeme sami.

“I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty.” Žalm 23:4